Eva Nová

Téma, které si bere film do hledáčku (závislost na alkoholu), by se mohlo zdát vyčerpané. Téma zde však slouží jenom jako rámec – pro film je určující životní příběh Evy Nové. Tomuto příběhu vdechla život Emília Vášáryová, prostřednictvím které ožila postava Evy jakožto jedné konkrétní a neopakovatelné bytosti. Úspěch filmu je však riskantní v tom, že do velké míry sází na ochotu diváka chtít sdílet složitý vnitřní život této postavy. Za ocenění rozhodně stojí i zviditelnění (stále ještě) tolik přehlížené problematiky stárnutí a s tím souvisejícím životním bilancováním včetně pátrání po smyslu-plnosti již odžitého. Velmi silně a realisticky jsou zachyceny i pochybnosti nad znovunalézáním chuti žít a tázání se po tom PROČ nebo PRO KOHO? Obzvlášť složité je pak takové tázání ve chvíli, přichází-li u Evy spolu s uvědoměním, že selhala jako matka, sestra, partnerka a herečka – tedy ve všech svých životních rolích, které ji dosud určitým způsobem definovaly. Kým teď tedy je? Ze závislosti se vlastně nevymaňuje ani tak striktní abstinencí, ale tím, že konečně vědomě přebírá zodpovědnost za svůj život a zároveň zde může (nově) být nejen pro sebe, ale i pro druhé. (18.09.2020)

Zhruba ze dvou třetin silný a přesný portrét stárnutí, slabosti a odcizení. Marko Škop má jako dokumentarista cit pro vystižení sociálního zázemí postav bez nadbytečného vysvětlování. Prostě ví, kam se má kamera dívat a jak. Dusivá komořina i zvláštním způsobem sebereflexivní film bohužel v poslední třetině svojí intenzitu rozředí v nadbytečných a opakujících se scénách mizérie a koukání se do zrcadel. Je za tím cítit jasný režijní koncept (Eva se do zrcadla dívá už na začátku), ale zároveň z toho také trčí určitá konstrukce, která na rozdíl od rodinné linie až příliš přímo zobrazuje to, co je divákovi zřejmé mimoděk. Scény z domova důchodců a recepce trochu zaměňují empatii za exploataci. I závěr v bazénu pak vyzní trochu rozpačitěji než vrcholné scény z první části, kdy kamera přesně ví, jak velký odstup od děje a postav má udržet. Eva Nová se nicméně v kontextu současné festivalové kinematografie nemá zač stydět. Přes svoje nedostatky je totiž při věci. Silné *** / slabé ****. (16.03.2016)

Neskutečný zážitek! Já v poslední době filmy děsně zanedbávám, ale došlo mi, že paní Vašáryovou si prostě nesmím nechat ujít, a jistěže! Naprostá bomba, smutek a všechnu tu tíhu jsem nesla spolu s Emilií. Jak tuhle těžkou roli bez hudby a plnou srdcebolných výrazů dokázala zahrát nikdy nepochopím. Ale já nejsem herečka žejo. Tisíceré díky za tenhle zážitek. (18.02.2018)

Slovenskí herci by mali byť vypočutí a obsadení v kvalitných filmoch, pokiaľ sa nakrútia, aby nehnili v debilných odpadových seriáloch, ktoré sa rozšírili, ako nejaká nákaza. Keď sa naozaj chce, tak sa to dá. Dôkazom toho je Marko Škop, slovenský dokumentarista, ktorý Evou Novou debutuje na poli hraného filmu. A je to vskutku, znamenitý a oslnivý DEBUT, ostrý ako britva, depresívnejší, ako film od Ingmara Bergmana, alebo svojim scenárom mi pripomínal snímok Billyho Wildera, Sunset Boulevard, kde sa taktiež nachádza herečka na dôchodku. Hlavným dôvodom, prečo je film totálne strhujúci, je výkon p. Emílie Vášáryovej. Neuveriteľný, až by som povedal, nadľudský - oscarový v úlohe herečky Evy Novej. Eva je životom ťažko skúšaná staršia žena, ktorá v úvode akurát odchádza z protialkoholickej liečebne, kde bola už niekoľkokrát. Najprv sa vracia domov, neskôr pôjde navštíviť svojho jediného syna, vzdialeného veľa kilometrov od nej, aby vyskúšala, aká bude jeho reakcia, keďže počas svojich dávnejších alkoholových excesov mu spôsobovala hanbu. Syn nie je absolútne nadšený, keď ju uvidí. On ju z celej duše nenávidí, a dáva jej to patrične pocítiť. Eva sa ihneď nevzdáva. Skúšať to bude chcieť dovtedy, pokiaľ sa niečo nezmení. Chce začať od začiatku. Nájde si niekoľko povolaní. Najprv bude vykladať tovar, aby neskôr vhupla do svojej dávnej vášne, do profesie herečky, ktorou sa živila, aby ešte pocítila, aké to voľakedy krásne bolo. Vedľa p. Vášáryovej jej zručne sekunduje Milan Ondrík v úlohe syna, ktorý si nedáva servítku pred ústa. Obidvaja sú excelentní. Taktiež i réžia, scenár, strih a kamera, sú nadštandardné. Opovažujem sa povedať, že od roku 1993 som lepší slovenský film, ani snáď nevidel !!! Majstrovský snímok, ktorý mi ukázal, že ešte jestvuje nádej na zlepšenie sa. Len, to sa musia zísť talentovaní ľudia, ako pred kamerou, tak aj za ňou... (27.08.2016)

Slovenský film sa prebíja dosť ťažko. Zlaté časy 60-80-tych rokov sú preč a tí dnešní mladí režiséri nemajú ani finančnú podporu a možno ani ambície točiť filmy. Stačia im debilné seriály a reklamy pre nenáročné publikum, hlavne že dobre platia! Občas príde niekto, trafí klinec po hlave a zrazu tu máme film na ktorý sa dá nielen že pozerať, ale môžme byť na neho pyšní, pretože by hanbu neurobil ani za hranicami. Dokumentárny prístup M. Škopa mi vôbec nevadil, hudba tu vôbec nehrá a práve to robí film absolútne až dokumentárne reálnym. Počas filmu zaznie iba božský "Kája" a aj to z rádia. Prevládajú dlhé zábery a pomalé tempo. Výkon E. Vášáryovej je výborný, ale to vedia aj tí, ktorí film nevideli. Dúfam, že nielen mňa zaujal mladý M. Ondrík, ktorý skutočne môže niečo dokázať. Talent na to má. Veľkým problémom v slovenských filmoch z posledných rokov boli dialógy (česť výnimkám). Tu mi konečne nevadilo ani jediné slovo a keď padla nadávka, necítil som sa trápne a veril som, že jej použitie bolo na mieste a uveriteľne zahrané. Film právom pozbieral filmové ceny a teším sa čo pripraví Škop nabudúce. Stačil by mi jeden takto kvalitný slovenský film do roka a budem spokojný. "A aký je váš herecký sen?" 90%. (30.10.2016)