Nové recenzie - TOP používatelia

Jeffrey Dahmer vlastnými slovami, ale aj z pohľadu otca, detektívov, spolužiakov či samotnej učiteľky zo strednej školy, popisuje obdobie ranného veku, tínedžerského dospievania, či časoch, kedy prepadol fantáziám o vraždení ľudí, až po alkoholové excesy a následne brutálne zabíjanie, ktoré sprevádzali sklony ku kanibalizmu či nekrofílii. Dnes už sú samozrejme ďaleko lepšie dokumenty, ako tento "kraťas", no množstvo tých autentických záberov z detstva a následný slovný doprovod otca, budí naozaj kadejaké dojmy, kedy si človek prakticky uvedomí, že nie každý sériový vrah, musí vyrastať v toxickom prostredí, v ktorom je týraný, či dokonca zneužívaný, ako je to v mnohých prípadoch pravidlom. Na 42 minút ako krátky prierez jeho životopisu, to relatívne stačí, no podrobnosti okolo jeho zločinov očakávať neradno. Táto etapa sa viac menej len tak preletí.

Jako jo, funguje to.

Jak se žije ve větě, kde jakákoli lidská blízkost je už nedosažitelným luxusem i pro ty šťastlivce, kteří ještě mají (jakkoli nehumánní) zaměstnání a stálý příjem? *** Se svěží hořkou ironií, originálními cynickými nápady a přitom velmi realisticky extrapolované dnešní kruté tendence kapitalistické ekonomiky, komodifikovaného bydlení a života. *** Jen trochu zbytečně rozvláčné. Kdyby se to zdrclo na polovinu, byla by z toho jedna ze suverénně nejlepších epizod Černého zrcadla. *** (Viděno v rámci Festivalu za Prahu udržitelnou a sousedskou v Karlínských kasárnách, 17. 5. 2024.) *~

Historická propaganda o kung-fu Batmanovi, který vykope ze Šanghaje japonské okupanty. Klasický příběh o válce s průběžnými ztrátami na obou stranách je podaný poněkud zkratkovitě, ale nadopovaný efektní stylizovanou akcí. A jako třešnička na dortu moje oblíbenkyně Qui Shu.

Jeho činy sa stali inšpiráciou pre mnohých režisérov hororových snímkov. Edward Gein, bol americký sériový vrah, ktorému prischla prezývka: "vrah od vedľa", respektíve: "Butcher of Plainfield". Ku kanibalizmu či nekrofílii sa nikdy nepriznal, no na svedomí mal dva ľudské životy, pričom ďalších sedem sa mu nepodarilo preukázať. Nie len z kože obetí, vyrábal nábytok či rôzne doplnky, no legendárnou sa stala najmä maska z ľudskej tváre, ktorá inšpirovala režiséra Tobe Hoopera k natočeniu legendárneho snímu: "The Texas Chain Saw Massacre". Obsahovo sa jedná o veľmi skromný dokument, ktorý disponuje minimom autentického materiálu. No a nemožno sa tomu čudovať. Ed Gein vraždil koncom 50 rokov minulého storočia, bol prvým verejne známym sériovým vrahom, čiže tvorcom neostalo nič iné, len neustále opakovať to, čim už disponovali a popri tom prezentovať informácie, ktoré sú už roky rokúce známe. Priemer, možno aj slabší. Ale to som čakal.

Pre Kristove rany .. toto je čo za ohavnosť? Tu niekto zjavne nepochopil, že iba vizuálne orgie ani z ďaleka nie sú žiadnou zárukou úspechu. Solídna, gýčovitá zábava bez štipky snahy o popud emócií. Proste nová doba a presne tak, ako napísala "kleopatra" s malým K: "Monstra a haluze. Spolkni to rád a moc nepřemýšlej."

Bez záznamu v registri trestov, s históriou lojálneho člena komunistickej strany, a aj tak mu prischne prezývka "Rostovský rozparovač". Andrei Chikatilo je sériový vrah, ktorý v Sovietskom zväze v rozpätí rokov 1978 až 1990, zavraždil najmenej 52 ľudí, pričom obeťami boli prevažne ženy a deti, ktoré úspešne unášal z vlakových nástupíšť. Toto je ďalšia z rady epizód "Biography", ktorá podrobne mapuje životopis tohto brutálneho vraha, so sklonmi ku kanibalizmu. V dokumente sa príliš neprezentujú samotné zločiny, ide vyslovene skôr o prezentáciu životopisu od narodenia, až po popravu. Áno, vraždy sa tak nejak spomínajú, samozrejme, no skôr sa popisuje obdobie dospievania, ako fungoval počas života, čo všetko vyšetrovatelia urobili, aby sa im ho podarilo zadržať a následne usvedčiť. Množstvo autentických záberov je plusom, pričom v závere je divák svedkom súdneho procesu, počas ktorého samotný Chikatilo pôsobí dosť bizarne.

Mámo, sem v televizi! (na Vltavě<3)

Svět Strawberry Shortcake je učiněná líbeznost. Fenomén téhle kreslené Jahůdky začal jako série svátečních pohlednic a přáníček s typickou ilustrací kuchařinky v nadýchané sukýnce. V 80. letech společně s Rainbow Brite patřily mezi nejoblíbenější animáky předškolních dětí, které pak pokračovaly s He-Manem a She-Rou. Dodnes se vyrábí stále nové a nové animáky a samozřejmě taky hračky a suvenýry.

Rozkošné béčko s dementním scénářem pana Wimmera, s extrémní a krvavou akcí. Nechápu kdo dělal poradce a vysvětloval tvůrcům celkové fungovánî počítačů, jak probíhá phishing, jak vypadají doupata kam mizí ty miliony z penzijních účtů amerických důchodců, ale zde prezentovaný výsledek je tak přepálený, až podezřívám Wimmera s Ayerem, že jde o svébytnou satiru. A Statham je jakousi přírodní silou. Orkánem, který likviduje amorální sviňáky z call center a tváří se u toho jako taťka když kouká v telce na cyklistiku. Ayer s Beristainem si pohlídali vizuální stránku a tak VČELAŘ vypadá náramně. Hutcherson bohužel jako odporný pachatel všeho zla není dostatečném hnusný. Snaží se, ale prostě mu toho sebestředného kokota nevěříte. Irons pak nemá prakticky co hrát. A ta ochranka v závěru, to je teprve něco. Nejvíce mě ale bavila role agenta FBI, táty od rodiny, který vymýšlí jak se vyhnout práci a celému tomu Stathamovu ničení a jeho blbá parťačka (Emmy Raver-Lampman) ho tahá do těch nejtěžších sraček, jen aby si to pak všechno celé rozmyslela. Možná to není ani béčko ale céčko. Je to strašlivě špatné, ale já se místy královsky bavil. Guilty pleasure? Bee or not to be?

V roku 2020, keď sa v našich krajoch naplno rozbehol ošiaľ okolo plandémie Covidu 19, mal v kinách premiéru snímok "Karel". Viac ako dvojhodinový dokument o najznámejšom, najúspešnejšom a bezkonkurenčne najlepšom českom spevákovi Karlovi Gottovi. Ten bol už takmer rok po smrti, takže sa nedožil prvého premietania. A ja keďže som nebol testovaný, prekonaný, a ani napichaný pochybným roztokom, ktorému hovorili vakcína, tak som sa do kina vtedy nedostal. Takže tým pádom som si musel počkať na to, keď sa to bude vysielať v televízii. Film som zhliadol až v apríli roku 2024 na českom kanály ČT2. Režisérke Olge Malířovej Špátovej sa počas roka podarilo natočiť priemerný, miestami tak trochu mdlý, časozberný dokumentárny snímok, ktorý bohužiaľ vyvrcholil smrťou pána Gotta. ***

-Zubní pastou čistí krev vrazi. To je dobré vědět, až někoho zabiješ...cha, cha!- Velmi černá tragikomedie, kdy nepříliš fungující rodině s novorozenětem má přinést štěstí koupě nového kávového stolku. Možná jsem trochu cynik, ale po většinu času jsem se nemohl ubránit smíchu tak, jako se smíchy válela Maria. V podstatě jde o absurdní drama s přesahem do satiry. Jesus vypadal v jedné scéně ( v koupelně) jako zmučený Ježíš, což byl jistě záměr. Důležité jsou i detaily - přinesený šroubek, hlava na poličce nebo červené víno. -Kde je Kajetánek? Určitě umírá nedočkavostí, až uvidí svého strýčka!-Taková čepička!- Závěr byl logický a tak nějak z mé strany očekávaný, páč jsem si momentálně jiný představit neuměl... děkuji Ratchetce za správné nasměrování.

90%

Jako původní dva filmy pro mě nejsou nějaký nepřekonatelný klasiky, ale takovouhle statickou a po všech stránkách odfláknutou novou verzi si rozhodně nezasloužili. Víc k tomu psát je asi zbytečný a tentokrát tak pro jednou za mě souhlas s názorem většiny.15%

Druhá řada má trochu jiný koncept než ta první a sice funguje jako čtyři celovečerní příběhy rozdělený do dvojepizod a musím říct, že mě bavila o něco víc než ta první i když paradoxně u třetí části mi přišel první díl jako takový rozjezdový, ale dostalo mě jeho nekompromisní zakončení. Aneb práce u tajné služby a vztahy nejsou úplně slučitelné. Poslední díl mi pak přišel už trochu navíc, ale to nic nemění na tom, že jako celek mi to hodně sedlo a doufám, že se ještě někdy dočkáme i třetí řady. Prostor pro pokračování by tu určitě byl a tenhle agent by si ho rozhodně zasloužil. Tak uvidíme jak to nakonec dopadne.90%

Již ve své době vysmívaný film podle vysmívaného románu Maurice Sandoza, který je zajímavý snad jen tím, že v roce 1945 ho ilustroval samotný Salvador Dalí. Těžko o tomhle filmu psát, a přitom se nedopustit nějakého spoileru, dějového zvratu v závěru, který jediný je na celém filmu pamětihodný. Do té doby, respektive do „přestávky“ ve dvou třetinách stopáže (ano, i tak krátký film měl svoji ´Intermission´) se pohybujeme ve fádních kulisách hradu s pěti herci a z letargie vytrhnou pouze dva netopýrci na provázkách a jeden trikový pohled z okna na bludiště. S ním se tady vůbec pracuje trestuhodně málo, téměř za celý film vidíme pouze jeden vstupní koridor, ale je to pochopitelné, peněz nebylo moc (od samotné předprodukce k finálnímu uvedení do kin uběhly pouhé 2 měsíce). No a na konci se zjeví … mno, řekněme, že monstrum, ale takové, na které do smrti nezapomenete. Již ve své době, která byla na naivní filmy bohatá, vyvolávalo u diváků salvy smíchu. Mělo být možná děsivé, netuším záměr tvůrců, ale spíš ho chcete politovat, obejmout a pohladit. Víc neprozradím :o) Film byl natočen ve zjednodušeném 3D, které tehdy začínalo, takže v některých scénách se vám objekty a herci „vrhaj do ksichtu“ (úvodní tanečnice, netopýři, monstrum skákající z okna). Resumé? Dám nadhodnocené 3 hvězdy, takovéhle oldschool naivní béčka mi v dnešní době vlastně chybí. Ty vás neděsí a nezhnusí, ty hladí po divácké dušičce :o)

Z počiatku bol obvinený z troch vrážd, no následne sa postupne začal priznávať k toľkým obetiam, až prekonal súčet vrážd Teda Bundyho, Johna Wayneho Gacyho a Jeffrey Dahmer dokopy. Samuel Little, podľa jeho vlastných slov, spáchal viac ako 93 vrážd, polícii sa ho formálnym spôsobom podarilo prepojiť so 60 obeťami. Jedna z mála osôb, ktorej sa s týmto sériovým vrahom podarilo vypestovať bližší vzťah, je novinárka Jillian Lauren, ktorá v tomto dokumente popisuje okolnosti, za akých sa zblížili, aby sa dostala k informáciám, ktoré od Samuela Littla, nedokázala dostať ani samotná polícia. Keď sa v 5 hodinovom dokumente, snaží pútať väčšiu pozornosť ako sériový vrah, nejaká "modelka" od mikrofónu, niečo je špatne. Ja skutočne neviem, čo si kto pri natáčaní tohto dokumentu myslel, no toto je definitívne jeden z najslabších "true crime" dokumentov aké som doposiaľ videl.

Na poměrně krátkém prostoru se roztočí drama několika osob, které má přesah do sci-fi a má několik scén, co by se s nadsázkou daly nazvat hororové. Středobodem všeho je převratné sérum, jehož vedlejší účinky jsou děsivé. Nora Carignyová je dcerou jednoho z lékařů, kteří na séru pracují. Jde ale o konkurenční boj. A pak je zde doktor John Reade, po němž touží proradná Gwen, zatímco on pokukuje po Noře. Ale jakoby se stále nemohl rozhodnout. No a do toho přijde tajemný vrah, kočky a halucinace. Líbila se mi více druhá polovina. V pozdějších časech by měl film možná pěkné gore, tady ale přirozeně není. Dnes spíše pro sběratele.

Napriek tomu, že sa nikdy nestretli, každý z nich vedel, čo ten druhý robí. Vyznie to veľmi zvláštne, choro, ale akoby medzi nimi existovala akási zvrátená súťaž. Sean Vincent Gillis a Derrick Todd Lee sú dvaja sériový vrahovia, ktorí v oblasti Baton Rouge v Louisiane v priebehu desaťročia, znásilňovali a potom brutálnym spôsobom zavraždili viacero žien, ktorých telá následne rozporciovali, prípadne určité časti tela skonzumovali. A práve preto tejto dvojici so sklonmi ku kanibalizmu, prischla prezývka "Mäsiari z Bayou". Celkom sklamanie teda. Príliš sa tliacha, málo sa prezentuje podstata, o nejakom mimoriadnom obsahu v podobe autentického materiálu sa ani nebavme, pričom 4 epizódy po 42 minút sú absolútnou, dejovou "žuvačkou". Režijná stránka prakticky vôbec nefunguje, zásah do emócii úplne mimo misu. Dokument je až na ojedinelé zábery, vyskladaný prevažne z monológov účinkujúcich v rôznom postavení. Pri takýchto dokument najviac serie tá stopáž, ktorá je vražedne premrštená a dosť to ubíja. Slabší priemer.

Holt když už vás coby dítě vyberou, že budete jen plnit rozkazy, neznat soucit ani svědomí a drtit soupeře, je těžké rozpohybovat mimické svaly tváře. Nebo projevit emoce. Nebo aspoň mluvit. Kurt Russell je stroj na zabíjení, teď ho ovšem vytlačila nová generace vojáků a poslala do starého železa. Zabíjet ovšem bude dál, jen na správné straně barikády. Tenhle kus to neměl úplně špatně umetené. Solidně vysoký rozpočet (snad až 60 milionů dolarů), známého scénáristu, nadšeného béčkaře za kamerou, docela fajn herce. Jenže výsledek je sotva průměrný a divákům tak v myšlenkách zůstává prakticky jen před sebe tupě zírající Kurt a nevyužitý potenciál.