Nové recenzie - Všetci používatelia

Nuž tento tip od študentamedicíny nebol vôbec zlý, aj keď tie rozhovory s Charliem boli trochu trápne na druhej strane ako lepšie zobraziť pocity ktoré sa odohrávali v hlave terapeuta. A toto ohodnotiť po pozretí prvej a poslednej epizódy....veď to by sa hravo dal aj legendárny LCDP - vošli dnu a odišli spokojní...nie je to síce rozhovor Clarice s doktorom Lectrerom ale svoje jahňa ktoré sa nedá umlčať to má.

Už strašně dlouho chci o tomhle seriálu něco napsat. Konečně se k tomu mám, tak jdeme na to:Když se dívám na jakýkoliv dobrý seriál, tak pochopitelně sleduji nějaké postavy, které dělají rozhodnutí. Ať už tam jsou draci, zombíci, teenageři, feťáci, vrazi, policajti. Vždycky se snažím situaci vnímat skrze ně. Fandím jim, nenávidim je, doufám, že se změní. Pokud jde o kvalitní seriál, tak se opravdu zajímám o to, jaké jsou. Kdo je Dexter Morgan, Walter White nebo Daenerys Targaryen? Přemýšlím nad jejich činy, myšlenkami a slovy. Některé mám radši než ostatní. O to ale nejde.U Rodiny Sopránů jsem zažil něco jiného. Neptal jsem se jen otázkami směrované k postavám, příběhu, motivům a zvratům. Ten seriál zpovídal mě.Já vim, zní to divně a tak dále že. Ale čtěte dál a já se to pokusím nějak vysvětlit.Premisa je více než jednoduchá: Mafián, který trpí psychickými problém začne navštěvovat terapii. Snaží se ve svém životě najít rovnováhu mezi svou rodinou; Snobskou manželkou, pubertální a přidrzlou dcerou, cynickou a nihilistickou matkou, hloupějším synem a svým panovačným mafianským strýcem, a tou druhou "rodinou. No, a o tom to je. To je vlastně všechno.Seriál se začal vysílat v roce 1999, takže docela středověk co se týče moderních seriálů. A jde to znát hlavně na formátu jednotlivých epizod. Jde spíše o uzavřené příběhy, které vzájemně souvisí spíše na takové té "telonevelové" úrovni. A vlastně jo, je to taková HBO telenovela.A právě díky tomu, že si příběh vlastně tak nějak plyne, neplyne, si vlastně uvědomujete že ty postavy nejsou ničím vyjímečný.Žádnej Daredevil, Matka draků nebo sériovej vrah. Prostě lidi s obyčejnými a nudnými problémy. Kup mlíko, zajdi do školy, oprav auto.V čem jsou ale Sopráni nejopravdovější jsou činy a skutky postav. Všichni to známe: Postava A dělá věc B. Všem je jasný, že maximálně ke konci série se o tom dozví postava C a věci se dají do pohybu. Tady postava A dělá věc B. Taková prostě je, a bude. Rodina Sopránů nemá žádný konec a začátek. Nesměruje to k nějakému velkému finále či okamžiku. Jen detailně prozkoumává každou část lidské duše skrze interakce mafiánských a nemafiánských postav. To mě přivádí k další věci:Herci, postavy a dialogy. Všechno je na 100%. Je to uvěřitelné, reálně a hlavně strhující. Nemůžu se nezmínit o hlavní tváři seriálu Jamesi Gandolfinimu, který zde podal svůj nejlepší výkon. Bez něj by Sopráni byli poloviční. Bohužel, James Gandolfini zemřel na náhlou srdeční příhodu v roce 2013. Tenhle člověk znamenal pro seriálový průmysl tolik, jako Marlon Brando pro ten filmový. Nejen, že hrál skvěle, ale hlavně ustanovil nový žánr a způsob jak zpracovat protagonistu. Pojem antihrdina je dneska poměrně známý, ale James Gandoflini v roli Tonyho Soprana byl první. Bez něj, by žádnej Dexter, Breaking Bad, Peaky Blinders nebyly.Tenhle seriál jsem sledoval přes 4 roky. Ne že by se se mi nelíbil, ale proto, že jsem si ho opatrně dávkoval. Silně doporočuji sledovat jednou max dvakrát týdně jednu epizodu. Není to klasickej "binge watch" seriál. Každej díl je úplně jinej. Někdy se smějete, brečíte, postavy vás serou, já vám jich líto. Záleží na epizodě.To co se tam během 86 epizod děje je tak uvěřitelný, přesný a upřímný, že jsem ty postavy nevnímal jak postavy. Skutečně věřím, že každý z nás je aspoň zčásti jako ty postavy. Dobří, jen se špatnými vlastnostmi. Proto mě to tak dostalo, není tam dobro a zlo, láska vs. nenávist, poldové vs. mafiáni. Nejsou tam akční scény, dramatické úmrtí. Jen život lidí, kteří by si přáli být jinde a někdo jiný. Je to o všem a všech. Je to o mně i o tobě. Není to Stranger Things a ani Breaking Bad. Je to složitý, nic to nevysvětluje, má to divný a nepochopitelný scény. Není tam původní soundtrack, jen skutečné songy, nemá to děj. Má to příběh.Je to moje nejsilnější seriálový doporučení co můžu asi udělat. Rozhodně to není pro každýho a chce to čas, než si zvyknete na tempo,styl a pochopíte všechny příběhový souvislosti. Ale stojí to za to.Pokud nevíte co sledovat, nebo co se životem, rozhdně doporučuji Rodinu Sopránů.

Charles Dance je tak hot. Škoda, že nemá ještě víc scén. (I když to trochu vypadá, jako by ho režisér vedl k napodobování Alana Rickmana v Robinu Hoodovi.) A obecně, rovněž škoda, že tam není míň "rodinné zábavy" a toho kluka a víc té absurdnější stránky věci.

Laciná vykrádačka Vetřelců, Avatara a Terminátora bez nápadu, celé je to strašně debilní a zoufale nezajímavé, že člověka štve že tomu obětoval 120 minut života. I ta vizuální stránka je chvílema povedená, ale chvílema jako bych se díval na hru na playstationu. Prostě typická produkce Netflixu.

Tentokrát se nejedná o další pokračování, kdy se tak nějak člověk mohl obávat, že chtěj natahovat něco, co už má konec a vyždímat tak další prachy z této značky. To s tím ždímáním může být sice pravda, ale příběh se vrací retrospektivně rychle do doby před počátek hladových her a pak to rovnou skočí do období 10. hladových her a to co následuje po nich. Příběh se zaměřuje na nám již známou postavu prezidenta Snowa, kdy byl ještě mladým uchem a měl velice složitou rodinnou situaci. Dočkáme se tak odvyprávění jeho počátků - proč se stal takovým člověkem, jakým se stal - a pak také počátku hladových her jako velké show. Z větší části je to spíše životopisný počin, kdy hladové hry hrají pouze vedlejší roli a nemají takovou akční kvalitu jako v původních filmech. Sice to má určitou dramatickou stránku, ale řekl bych, že autoři tenhle prvek nedokázali pořádně zpracovat, kdy to postrádá hlubší napětí, které zde má nevyužitý potenciál. Prim tak hrají pletichy o tom, kdo si prosadí svoje a souboji určitých ambicích jednotlivců. Jako dokreslení původního příběhu je to zajímavé, ale ve výsledku to působilo trochu nudně a dokázal bych si představit být bez znalosti tohoto filmu, protože mi to neodhalilo nic zásadního bez čeho by se původní filmy nemohly obejít.

Film plný nepochopenia a robenia chýb. A to na všetkých stranách. Lyes je pohadzovaný úradmi po všetkých nemožných miestach, aby po dlhých rokoch skončil tam, kde sám chce. Film niektoré veci nepodáva jasne, niečo preskakuje, ale určitými momentmi ma zaujal. –––– Mal som byť liekom pre moju mamu.

U jedničky se mi líbilo, jak se zaměřovala především na postavy a jejich psychologii, než aby všechny okamžitě vrhla do boje. Dvojka na to šla obráceně - přišla s (mimochodem pohlednou) eskort misí, hromadou akce a jen letmého soustředění na hlavní charaktery, o nichž jsme se díkybohu něco málo dozvěděli a držet jim palce nebylo tak těžké, ale už to zkrátka nebylo ono. Bitevní scény nevypadají nejhůř, pořád je to relativně dobře natočený a místy výpravný film. Pokud tedy mluvím o filmařské práci, nikoliv o scénáři. Ale méně bývá více. Předchůdce si dám kdykoliv znovu, tuto výpravu lehce podbarvenou nadějí a vzdorem rozhodně ne.

Bylo to střeštěný, trochu naivní a infaltivní. Pár dobrých momentů to ale má a Ben Stiller je i tady ve své klasické bláznivé roli, která táhne celý film. Fajn odpočinkovka

hahahha

Při sledování filmu Les lásky mě napadlo: Čím to je, že když Šion Sono natočí nějakou úchylnou erotickou scénu, tak je to výsostně estetický zážitek, zatímco když nějakou úchylnou erotickou scénu natočí David Lynch, tak je to nezáživné jak evangelická bohoslužba? Odpověď by mohly znát sudičky, které člověku udílejí mimo jiné i míru jeho uměleckého talentu. Vezměme si třeba hned jednu z prvních scén v tomto filmu: holky v dívčí škole nacvičují Shakespearovu hru Romeo a Julie. Obě hlavní role hrají děvčata. Mají na sobě školní uniformy. Dvě, které se příliš vžily do svých rolí, se pak za scénou pohybují ve spodním prádle. Vlastně se tam nic moc neděje, ale člověk přitom úplně zapomene nadávat na LGBT. Děj se dále rozvíjí a dostává se do oblastí, kde si Eros podává ruku s Thanatem. Mimochodem, nevím, proč Japonci tak tíhnou k sebevraždám; asi to mají zakódované v genech. Vzhledem k tomu, že příběh je zakotvený v realistickém prostředí, však působí psychologicky nevěrohodně a jeho závěr už vysloveně připomíná absurdní drama. I zde, jako v mnoha jiných filmech všemožných proveniencí, tedy záleží na divákovi, jestli přistoupí na hru filmových tvůrců či nikoli.

Skoda ze nedostali prostor napr. Heidi Klum nebo dalsi, ktere zavrhnul. Moct se ozenit s Choupette-jaky model by jí asi navrhnul. Byl hodne sectely a pracovity, ale co se tyka vztahu-prislo mi, ze si vybiral sice hezke, ale nijak zajimave a vzdelane chlapce. Dokument se zabyva i zahadnym dosud nedoresenym dedictvim.

Celkem dlouho jsem se dostával k tomu vůbec se na film podívat. Nakonec ani trochu nelituju. Jsou tam asi nějaké chybky, ale rád je odpustím. Napětí skoro do konce, dokonale hrající Emily Blunt..... Na pět to není, ale určitě nemůžu jít níž než ŠTYRY! Možná nebudu za čtvrt roku vědět která bije, ale bylo to super a jsem rád, že jsem to viděl. Bavilo mě to, jak to převracelo role lidí v sousedství. Kdo je vlastně normální a kdo je vlastně psycho? Kolikrát během filmu jsem si říkal "Ty vole to je snad nejnormálnější člověk co tam bydlí" načež za 20 minut jsem si říkal to samé o někom jiném. Skvěle natočené.

Aj keď mám celkom rád muzikály, Chicago ma veľmi nebavilo. Asi dve dobré hudobné čísla a hviezdne obsadenie to nezachráni. 30%

"Farang" účinně zrežírovaný Xavierem Gensem, je násilný, melancholický a obsahuje dvě rozsáhlé krvavé bojové sekvence. Bohužel se dopouští neodpustitelného hříchu, když vás nechá hodinu čekat, než se objeví nějaká bojová choreografie slibovaná v traileru. Akce nastává až v posledních 30 minutách filmu. Naštěstí je bojová choreografie úderná, krvavá, násilná a zarámovaná tak, že vykouzlí úsměv na tváři každému, kdo má rád filmy typu "The Raid" atd... Otázkou je, jestli těch zhruba 60 minut čekání, stojí za to. Příběh je jednoduchý, klišovitý a má docela nepříjemný konec. Pokud se dokážete uvolnit a vydržíte to, užijete si to, co Gens a jeho kaskadérský tým dali dohromady. Závěrečný souboj na chodbě, který se změní v krvavou bitku ve výtahu je ohromující. Je to brutalita in your face, kterou film sliboval, a musel jsem si ji pustit ještě jednou, abych si vychutnal její sílu. Kdyby se jen zrychlilo tempo, přidalo více akce a kdyby tam hodili nějakého pořádného záporáka, ze kterého by běhal mráz po zádech, mohl se "Farang" zařadit po bok velikánů. Takhle je to jen fajn podívaná na nedělní odpoledne, pokud nemáte nic jiného na práci. /60%/

Za mě prima film se zajímavou zápletkou kde do sebe naráží svoboda s despotismem. Jdu tedy proti proudy níže publikovaných recenzí, ale takový je život, co nemá rád jeden, druhého baví. Stejně jako v tomto komorním díle, kde do sebe naráží dva pohledy na život. Nakonec však diktatura padla, ať žije svoboda.

Je fajn, když si pustíte film, o kterém nic nevíte a na konci po zhlédnutí jste velmi spokojeni s výsledkem. Film se rozvíjí velmi pomalu, kdy kuchař Ryan cestuje do Latinské Ameriky, nějaké malé chudé vesničky, ale zato do velmi luxusní vily. Do vily ho pozval kamarád Jack (taky kuchař, kuchař specialista), s kterým se neviděl 12 let. Jack se rozpovídá, že vaří pro velmi bohaté lidi a je za to velmi dobře finančně ohodnocen, ale šťastný není. To poté zjistí i samotný Ryan, že peníze nejsou všechno, i když on sám má finanční problémy. Dojde k prohození osobností mezi Jackem a Ryanem a vařit má právě Ryan. Zde se vše začne komplikovat. Když se ve vile objeví inspektor a poté nečekaná dámská návštěva, tak to byla nejlepší část filmu, kdy dochází na nepříjemné situace a otázky. Velmi povedený film, který určitě nebude pro každého.

Solidně natočená blbina u které musíte vypnout mozek, protože byla natočena pro zábavu. A já se bavil. Efekty povedené (mohlo to vypadat o hodně hůř), humor ve většině scén funguje (kočka vs pavouk, "mimozemšťani"). Tenhle film moc dobře ví čím chce být. A je jen na divákovi, jak tuhle komedii s velkými pavouky přijme. 6/10

Divoká nespoutaná párty, co neztrácí dech. První třetina je neuvěřitelně energická jízda. Poté už trochu vážněji. Třihodinový epos o zlaté éře kinematografie, o vzestupu a pádu hvězd stříbrného plátna při příchodu zvukového filmu. Margot Robbie je fenomenální. Skvostný film s animálně divokým startem, skvělou hudbou a předlohou stopáží. Ale ty tři hodiny relativně rychle utekly. 85% (viděl jsem: 1x cz)

Poprvý viděno asi ve dvanácti a chcípal jsem u toho... doteď mám pro ten film slabý místo a hodlám ho kdykoliv hájit. Jako malej jsem ani nevěděl že obě postavy hraje Eddie Murphy, ten převlek byl fakt krutej, stejně jako ten goofy dabing kterej to snad ještě vylepšil. Každopádně v tý době to sloužilo jako absurdní satira se snahou o to zobrazit tu nejhorší tlustoprdku co je totální noční můrou pro všechny ve svym okolí a nemá snad jedinou pozitivní vlastnost. Teď máme rok 2024 a jedna z nejsledovanějších cz influencerek aka cukrdeny je vpodstatě přesnej archetyp postavy Raspuši co byla kdysi míněná jako komicky naschvál přestřelená postava spíš než ukázka reálnýho chování, ale jak jde čas...

Kult!