WANDRWALL

Kdo si před shlédnutím tohoto filmu od něho nic neslibuje, tak bude možná hodně překvapený. Ale nesmí si od něho na počátku nic sliboivat, potom bude opravdu po shlédnutí celý udivený, jak to stálo za to!

Prostě jsem se na ten boj jedince s tlupou nějak nenaladil. Nicméně čistá filmařina, okouzlující scenérie, neohledění herci. Zajímavost: REDFORD je v prvé řadě velice zajímavý člověk, hodně přemýšlivý a pokorný, nesmírně pracovitý a sečtělý, a potom i výborný herec, kterého ale hlouběji film zajímá než hvězdy podobného kalibru. Proto taky pořádá kursy pro filmaře, i začínající, kde se jim věnuje s obdivuhodnou pozorností a trpělivostí. A určitě i solidní režisér, avšak bez nějakých výrazných filmů.

S nedůvěrou jsem přistupoval k tomuhle dokumentu. Až se opakoval po několikáté, až jsem si přečetl o něm od jednoho člověka, tak mu natolik důvěruji, že jsem věděl, že půjde o něco hodně zajímavého. A pro mě osobně šlo. Nechal jsem se unášet zpovědí hlavní představitelky, která mluvila o svém životě, o své nečekané zkušenosti, a že se nejednalo o nějakého příkladného andílka, o tom se rovněž nezdrádá hovořit, a nic nezamlčuje. Dojímá mě ta životní zkušenost někoho, kdo žije tak odlišně než jako já. Proto mě to vedlo k pozastavení se, k zamyšlení se, k ztišení se. Zajímavá je ona zkušenost IVETKY v Německu, či jinde, kdy je konfrontována s jinými lidmi, jiným způsobem myšlení... I její výsledný pocit, jak žít přes všechny ty deprese, co měla, jak chtěla ukončit svůj život, ačkoli by člověk očekával opak, tedy větší snahu po životě a šíření víry...

Ponechávám nyní stranou, zda Will Shalespeare vůbec kdy existoval, neb aby někdo napsal brkem za špatného osvětlení tolik děl, zemřel poměrně mlád se rovná úkolu na jednoho člověka přímo nadnadnadlidským... Tenhle film, Zamilovaný Shakespeare je sice smyšlený, ale jeho fantazie je opředená dosti reálnou představou o dramatikovi, který jako jiní lidé musel taktéž procházet krizemi. Patrně se z nich rychle dostával a možná, že i za pomoci takové ženy, kterou ve filmu představuje jeho obdivovatelka, která se nenechá ničím odradit a vytváří Shakespearovi optimální podmínky pro jeho další dramata. Líbí se mi působivá dobová atmosféra, skvělé kulisy, ale i výkony herců a především tah jednotlivých postav, jak každá hájí svůj post, a jde si za svými potřebami. Zajímavosti: Shake - třást, třepat, hrozit (pěstí)..spear - kopí, oštěp, ale taky vypučet. Proto se tak asi i pojmenovat, aby našimi dušemi a myslí ostře třásl, nutil nás přemýšlet.... A že se mu to daří už několik století, tak to už víme. Dílo zde je, máme co studovat a je se o čem zajímavém bavit!

Od středu listopadu mají diváci možnost užívat si filmovou BABIČKU, dokud ji o pár desítek let nenahradila vydařenější verze. Před středem listopadu 1940 filmová BABIČKA Vznikala a tudíž ji diváci mohli vidět jen ve psané formě. A to díky naší velké spisovatelce Boženě Němcové. Vyslechl jsem si už dříve i názory, že BABIČKA je velký kýč. Nedá se proti tomu - podle mě - nic říct, neb i to je pravda. BABIČKA je psána srdcem, je dokladem dobře vedeného života, což se projevuje v radách, které dává svým vnoučatům, obzvláště BARUNA k si hodně z jejích rad odnáší. BABIČKA by mohla být vzorem i pro dnešní BABIČKY, a taktéž vnoučata, neb umí předávat zkušenosti, a vnoučata, které se ve filmech objevují zase umí naslouchat a radovat se z přítomnosti moudré ženy. Konec života BABIČKY je důstojným završením lidského života, smutným, jímavým, ale současně už BARUNKA nám dává příslib, že založí novou rodinu, neb má už svého galantního nápadníka, a tak kola lidského života se točí dál... Zajímavosti: Hodně kritiky bylo sneseno na kněžnu, která nebyla tak k lidu hodná, jak je v knize popisováno. Taky, že se k babičce ve skutečnosti nechovala tak, jak Božena Němcová popisuje... Já si spíše kladu otázku, kde se v Boženě Němcové, která tehdy byla v životní situaci tak obtížné, a byla tehdy tak vynervovanána (svědčí o tom její dopisy v těch časech psané) vzalo tolik touhy napsat něco krásného, když lidi kolem jí ji málem ukamenovávali...

Je škoda, že Karel Gott, kterého má většina národa ráda je zneužívám takovou sprosťačinkou jako je Z pekla štěstí 2! Karel si nechal něco pěkného napovídat, možná mu slíbili, že bude vrcholem této pohádky a díky ní si ho zamilují děti na obecné škole a zase se prodá víc jeho desek, a sedl jim na lep! Třeba tvůrci i měli dobré úmysly, ale výsledek se jim prostě nepodařil. Inu nač si kdo dokáže sehnat peníze, tak si může i co chce natočit!

Neuvěřitelná šaškárna. Škoda slov.

Naturalisticky a chytře vypravovaný příběh krupiéra, který ale svou lidskou podstatou tíhne k literatuře, a tak vše co prožívá nakonec zaznamenává a když vyjde kniha neznámého autora, stává se z ní bestseller. Rád se nechám unášet jeho viděním života druhých, jeho viděním pravidel, tak i sebekritickým pohledem na vlastní život. Až na ten závěr, když se to přece jen zvrtne do nepravděpodobných, nepatřičných vod. Tak mají náhle všichni dost peněz, dostane se nám vysvětlení zápletek, ale pomůže jim majetek k zlepšení a naplnění života, když dosud žili nějakým způsobem? To sotva. To je jen iluze.

Z kozla zahradník. Ale tahle zahradnice mi nesedla. Nepřesvědčila mě. Nezaujala. Vyumělkované, nepřirozené, podoně jako fyzické schopnosti ženy bojovnice v KILL BILL.

Jeden z přínosů k mapování francouzské společnosti, kde vyniká předčasně zesnulý Patrik Dewaere. Oprávněně má pocit křivdy, náhoda mu pomohla, že byl vytažen na výsluní maloměsta, a tak si může vyrovnávat účty s těmi, co mu ubližovali, co jím pohrdali. Přední v městečku jsou z jeho počínání vyděšení, vyvolává v nich značný strach a paniku, a těžko se vyrovnávají s novou situací a obnovují svoje EGA. Každý ví, podobně jako i Hlavička, že možnost vyrovnat si účty, je jen dočasná. Pak se vše vrací do normálu, většina lidských povah se nemění. Výsledně, pro Hlavičku, vše dopadá snad dobře, idylicky, neb si k sobě našli ve finále cestu dva lidi, ON a ONA, a film se s námi loučí v okamžiku, kdy jsou spolu šťastní. Zajímavosti: Francois Perrin není tak trochu sukničkář, Tohle nehezké slovo vymysleli určitě nějaké závistivé drbny, a Francois by se křivdilo, on jen navazuje občas hezký vztah k ženám, což je přece pro nezadaného muže s přirozenými potřebami po druhém pohlaví samozřejmostí.