Pierre

Toto dobrodružství se mi moc líbilo. A to nejsem žádný kaskadér, a i  kdybych jím muset být , radši zůstanu Zvířetem. Ale tahle pocta kaskadérům byla vtipná, akční, roztomilá i dojemná zároveň. Jedna postava se v průběhu filmu svěří, že měla vždycky radši animáky než hrané filmy, protože animáky si nezastírají, že je vše jenom ,,jako.´´Tak Kaskadér mi přišel trochu jako takový hraný animák (:D), ve kterém jako by nic nebylo možné. A ano, sice hned poznám kdo bude hodný a kdo zlý, kdo si k sobě najde cestu, kdo k  sobě cestu ztratí apod.  Ale  znovu jsem zase pocítil nadšený, až infantilně dětský pocit, kdy jste nadšený z každého záběru. Nemusí to být celé dvě hodiny až tak extra vtipné, ale každý většinou moment je většinou něčím hravý, energický či  má líbivou scénografii nebo  zajímavé prostředí atd. Kaskadér je sonda do práce těch, kteří jsou v každém filmu a nikdo o nich neví. Přehlídka toho, jak to vypadá, když vizionářští  extravagantní moderní úmělcí natáčí néméně vizionářský extravagantní moderní  kosmicný milostný příběh o lásce  mezi mimozenšťanem a vesmírným kovbojem. A do toho se nám ztratí hlavní hvězda. Nebo ne? Ne!   Protože tohle se ještě skombinuje s ulitlou crazy kriminální linkou, kde narazil na jednoho z nejneschopnějších padouchů, kterého jsem kdy viděl. Jenže v tomto případě to ale vůbec nevadí, ba naopak. Motivace žárlivosti na kaskadéra a strach herce, aby se neprozradilo, že si akční scény natáčí sám? To je něco, sem perfektně zapadlo.  Dohromady nás tedy čeká nadupaná jízda, kde si prohlédneme i několik luxusních prostředí jako sídlo filmové hvězdy ukryté na terase, kde místnosti oddělují nádherné skleněné zdi. Také se mi líbily efekty a hra s barvami v momentech, kdy byl Colt pod drogami.nebo nápad s dvojtou obrazovkou. Co se týče akce, automobilá honička za denního provozu nebo  souboj člunů uprostřed noci, to všechno vypadá vážně luxusně a kouká se na to skvěle. Ne, že bych si na podobných věcech nějak ujížděl, ale v tomto případě jsem si je užil.  A na závěr celého tohoto mejdanu možná budeme svědky něčeho, co je ještě lepší než to, co vidiíme v kinech.:D No, Barrbenheimer mě loni víceméně minul. Tohle je konečně  ta pravá novodobová feel-good vysokorozpočtová pohodovka, jak má být. Jsem docela zvědavý, jestli ještě z letošních filmů uvidím něco tak zábavného.

Padesátá léta jsou pryč a budovatelské nadšení nachází své limity.  Vlastně je naprosto pryč. Ať už  rozhlas zjišťuje výsledky práce mezi mláděží kvůli dobrému příkladu nebo se konají propagandistické schůze s kulturní vložkou, která je sama o sobě trapná a nikdo se ji nechce zůčastnit, nebo se konají  angažované projevy o zoodpovědnosti, plánech a společných zájmu, tak to už nikoho nezajímá. Z možná dříve nadšené budovatelské třídy se stává stereotypní  maloměšťácká skupina, která za vším vídí jen příležitost  ke chlastání, předvádění se nebo rvačkám. A když se vyjede na venkov působí tam jako odloučená odcizená subkultura  z jiného světa (vzpomenu kouzelný moment se zabítím slípky, protože nemáme nic k obědu:D). Jenom hlavní  hrdina Jarda je ten poslední, kdo se ještě furt snaží. Budovat, angažovat. Ale  sám si uvědomuje, že se mu nic nedaří a chtěl by žít jinak. Až by člověk dal za pravdu jeho přítelkyni, když se na něj obořuje  Co ty chceš? Kam se to furt rveš? Mají  sice pronajatý byt, ale dole v patře musí snášet neustálé hádky stárnoucí manželské dvojice jako děsivý obraz toho, jak jednou skončí a čeho se můžou bát...že jednou budou taky tak staří. V možná místy hůře čitelném filmu pro současnou dobu a mladého diváka jako jsem já vnímám nadčasový rozměr v podobě motivu člověka, který podlehá deziluzi,  prohrává to, čemu sám věřil a jeho život ztrací smysl, ale nedokáže to změnit. A tak marně hledá svou jedinou náplň života v něčem, co mu samotnému moc nejde a pod nohama ztrácí i svůj osobní život.  Jarda se tak moc snaží, až nakonec příjde o svou přítelkyni v podaní Jany Brejchové (z filmu to tak celkem vyplývá) a nakonci se dostane do asi nejabsurdnější situace, kdy ho odvádí StBák, se kterým se navíc dle všeho znali z dřívejška. Nechybí pár experimentálnějších hravějších šedesátkových prvků (pronásledování a napadení Brejchové ze strany Abrháma v hodně mladém vydání.)  Taky tady vnímám plno univerzálních nadčasových moudrých hlášek (Já jsem ten, kterej všechno vodře a nic z toho nemá. No, to jsme všichni, ne?- My už umíme jenom pracovat, ale neumíme se bavit. Musíš umět žít. Žít jít, pít.-  Kdo má moc? To by mě zajímalo kdo má dneska moc. Já mám spíš málo-Nahoru jsme se nedostali a dole se nám to nelíbí.) Jan Kačer splňuje svou roli hrdiny (anti)hrdiny ,,civilního muže z lidu´´ skvěle. Moc jsem si užil oblíbeného Vlastimila Brodského v roli bodrého ironického reportéra. Vítě, mě vždycky zajímaj lidi, kterym se v životě nic nepovedlo. Takže mě vlastně zajimaj všichni lidi.  Ale jinak já furt jen chválim, furt. Chválim, chvílim, chválím.  Chválil jsem, chválit , budu chválit. Až se uchválím. Nono, chválim. Já chválim, ty chváliš, on chválí.  Furt! Takže chválíme. Takže dohromady mě určitě druhá filmová připomínka zesnulého Jana Kačera na ČT zaujala víc než páteční Nikdo se nebude smát. Přesto se samozřejmě přiznám, že si ze všedních kousků československé Nové vlny o mladé partnerské  dvojici pustím třeba radši znovu rozverné Intimní osvětlení než chladnější Každý den odvahu, to zase jo.:o

Fajn komedie, která se zabývá myšlenkou, že vše závísí prostředí a povzbuzení. Pokud jste správně veden a motivován, můžete se stát i ze zlodějíčka prestížním ředitelem a naopak přední elegantní úředník může ze dne na den skončit jako ubožák.:o Takže myšlenka takřka ve stylu pedagogické ,,Tabule Rasa.´´  Film používá humor těžící ze střetu odlišných kultur a prostředí a la ,,slon v porcelánu´´, který  mi příjde stále vděčný a nevyčerpatelný.  Pohled na Ameriku okolo Vánoce mi přišel na  osmdesátky nezvykle milý a elegantní, což asi dělá i to podnikatelské prostředí s krásným honosným sídlem.  A musím říct, že se na to krásně dívalo. Eddie Murphyho moc nemusím,  ale zde jsem si neužíval nejen společnost Dana Aykorda (který byl úžasný snob!)  ale i jeho. Denholm Elliot jako elegantní distingovaný tajemník se smyslem pro spravedlost a férovost hlavní dvojici skvěle doplnil. Možná trochu škoda, že to na poslední půlhodinu  sklouzne k čisté moralitě, ale i tak to bylo hezké. Musím říct, že to byl moc milý klasický osmdesátkový americký kousek, který mi doposud unikal. Neměl bych problém se na něj někdy podívat znovu, třeba až budou Vánoce aktuálnější než teď.:o