Pierre

Petr Zelenka je můj asi nejoblíbenější český režisér současnosti a na jeho (zatím bohužel poslední) film jsem se moc těšil. Bohužel jak mě ohromilo předposlední propojené Ztraceni v Mnichově, tak tady bohúžel zústal Zelenka jen na půli cesty a poprvé mě trochu zklamal. Od   takové persony bych čekal malinko víc. Přitom zapomeňte na to, že by Zelenka rezignoval na provokaci. Modelář se zabývá kauzou okolo věznice Abú Ghráib. O ničem takovém jsem samozřejmě před filmem vůbec nevěděl. Všechno jsem úplně nepochytil. Hlavní  hrdina naštěstí v jednom momentě filmu vše docela polopatisticky vysvětlí. Jde o to, že do této věznice byl zavírán úměle vytvořený  nový typ člověka, který nebyl považován za lidskou bytost. Do věznice byli tito lidé, kteří byli označování, za teroristy,  zavírany bez práva na protest a advokáta. Záhy byli týráni, mučeni nebo nuceni k homosexuálnímu styku.  Hlavní hrdina Pavel je třicetiletý pravdomluvný důvěřivý, na druhou stranu trochu děsivý a tajemný, idealista s autistickými rysy, který se dlouhodobě zabývá záležitostí okolo věznice Abú Ghraib a rád by odpovědné osoby dostal k českému soudu. V bizárním příběhu se Zelenka obouvá obouvá do češštví, neochotu Čechů dostat se na mapu světa a zastat se i lidí z jiné země. To je zkrátka něco, k čemu česká společnost ještě vůbec nedospěla. Pavlův přítel, který žije přírodně tvrdí, že tradiční demonstrace je mrtvá a řešením nespokojenosti je nečíst noviny, nemluvit o politice a nevěnovat váhu žádnému  mediálnímu tématu. Pavel se ale rozhodne k nekompromisnímu přimému činu. Radikál Zelenkal se netají tím, že je podle něj česká společnost pasivní a  uvedl, že sympatizuje s hlavní postavou a dokázal by ospravedlnit násílí v boji proti systému v případě patové politické situace.  Pavlův kamarád Plech v podání Jiřího Madla zase zajímavě tvrdí, že ve vlastním kariéře a životě je potřeba potlačit  vlastní svědomí, čímž se i sám řídí. Je zde mnoho dalších témat jako rozdíl mezi mezinárodním  právem, otázka pravé pravdy atd. Nic ale není tak nějak pořádně využito a dohráno do konce. Tak Zelenka plno věcí nadhodí a těžko říct, co vlastně s tím. Přiznám se, že je to ale první Zelenkův film se kterým jsem měl problém i  tak nějak formálně..  Ještě jsem neviděl všechny Zelenkovy filmy, ale tohle je první Zelenkův snímek,  který není komedie. A podle mě mu ta thillerová poloha tolik nešla a těžko říct jestli odtažitější forma je nějaký vyšší cíl nebo ne. Natočeno je to určitě konvenčněji než předchozí Zelenkovy filmy. Dokonce ty rozhovory se sestou mi přišly jak z nějaké té řadové romantické komedie a la TV Prima.. Na to že to má být současný film, nebo teprve čtyři roky starý film odehrávající se v nedaleké minulosti (červen 2019) mi to přišlo uvízlé, jak v nějakém jiném čase a zrovna od Zelenka, který dokáže být jindy tak trefný a ukázat svůj neskutečný přehled, bych čekal autentičtější vykreslení prostředí. Dělalo mi problém uvěřit, že hlavním kandidátem politické kampaně v Česku roku 2019 je nějak zvlášť charismatický starý Slovák, jehož hlavním tématem je právo a jeho dobrovolníky  rozhodí, když profi kameraman zrovna  nemá čas a celá kampaň jako by se řídila z jednoho místa, hlavně z iniciativy  jedné obyčejné holky. Tady se asi fakt Zelenka inspiroval Taxikářem. Ale asi jsem čekal v době internetu, rychlých kampaní a sociálních sítí trochu opravdovější vykreslení.  V tom filmu snad neexistuje žádnej internet? Možná snad ani televize?  Žádný novinář nezmapoval, co Zavadil prováděl jako komunistický soudce? Nikdo si neudělal monitoring? Tomu se v dnešní přeinformované době nedá uvěřit. Takže ano, Zelenka opět provokuje, opět nastiňuje zajímavá témata, ale tentokrát mě tolik nebavil.

Je pro mě docela těžké nějak rozebrat a pochopit už tak těžko uchopitelný film, když (až na Proměnu) neznám žádné Kafkovo dílo, nečetl jsem nedokončenou předlohu Nezvěstný a do rešerší na zhlédnutí  Ameriky, jsem o ni neslyšel. Na druhou stranu některé motivy připomenou   Kafkův složitý vztah k dominantního otci, jehož příkazy Kafka vždy následoval, z otce měl strach, nikdy se mu nedokázal postavit a tak se ubíjel v byokratické práci uředníka, kterou nenáviděl. Tyto motivy jsou zde jasně vidět na vztahu Karla a jeho strýce  , pro kterého neexistuje nic jiného než tvrdá práce a investování, díky čemuž se dostal tak vysoko , kde je. Na druhou stranu vyžaduje  celodenní poslušnost a odmítá svobodné nakládání s časem. A když si Karel něco dovolí, má hned strach z toho, co na to řekne strýček, který ho má neustále pod kontrolou.  Musím říct, že tento vztah mezi synovcem a nově nalezeným strýcem byl zajímavě napjatý a Jiřímu Lábusovi přinesl pozoruhodnou příležitost v temné záhadné  stylizaci, která mu právem přinesla Českého lva. A jak Lábusův strýc (byť z pochopitelných důvodů - držel ze svých zásad a nebyl schopen z nich odstoupit, takže se od sebe s Karlem odcizili a strýc neměl zájem o žádný další kontakt), zmizí, něco tomu filmu začne chybět. Ale ok, Karel na své cestě Amerikou začne narážet na samé potrhlé, až odpudivé postavy přesně v duchu existencialismu. Udržuje si to tedy nějákou atmosféru, to zase jo .  Karel se chce vrátit, přestává chápat, proč vůbec do Ameriky odcestoval a co se vůle kolem děje. A tato jízda je završena děsivým gansterem Kaiserem, který bagatelizuje Karlův zločin a nabídne mu ochranu, aby ho poté postupně...no, kdo viděl, tak ví. A oni to celé na posledních pět minut zakončí  romantickým happy endem s trubkou a pouští a pustí vypalovačku od Lucie? Jako z komentářů jsem pochopil dobový kontext, že pro objevení Lucie byl možná tento film i dost zásadní a spousta lidí ho má se spojeno hlavně s oblíbenou závěrečnou písničkou z mladí. Ale dneska je Amerika už tak zprofanovaná odrhovačka, že mi to zakončení přišlo ještě víc z kategorie WTF a koukal jsem na to, jak z jara. Ono obecně filmařsky je ten film na levelu devadesátkové nadšení. S čímž souvisí tenká hranice všeho dobrého a špatného, co s tím může souviset. Co jmenovat z toho špatného?  Všechny zúčastněné dámy ve filmu nepředvádí nic jiného než maximálně  svá těla a v životě jsem o  nich neslyšel. Asi mám málo nastudované devadesátkové modelky. Každopádně se není čemu divit, že poškádlily diváky v Americe, načež se po nich slehla zem a  dalších hereckých nabídek se již nedočkaly. Ale některé věci už by dneska tak ,,špinavě´´ snad ani nemohly působit.  Už první záběry na Prahu  a okno rodného domu Karla Rossmana mi přišly něčím nervydrásající.  Co se dále týče formy (která docela válcuje obsah), film je často obohacen o dokreslené věci a la Karel Zeman. Některé záběry jsou stylizovany až do Noir filmu nejen oblečením postav nebo tím, že postavy jsou občas zahaleny do tmy, ze které se vynořují jako  světla. A musím říct, že některé lokace mi i dost líbily.  Třeba sídlo Karlova strýce s obřími sloupy, velkým schodištem, mohutnými zdi a všudypřítomnými studenými barvami. Některý věci už ale byly dost úlet (třeba ten bar s blikajícími světly a techno hudbou.)

Sám Woody uvádí, že se snažil, aby hlavní postavu někdo jiný a nabídl ji mnoha jiným hercům včetně dokonce Roberta de Nira, ale všichni odmítli, až nakonec Woody rozhodl, že si Harryho zahraje sám. No, předávkovaní frustrovaní neurotici s překombinovavými vztahy? To není u Woodyho nic moc nového a já pro něj mám jako osobitého režírujícího herce obrovskou slabost.  Ale sledovat toto hubené roztomilé brejlidlo, jak vyžaduje od prostitutky aby ho (cituji) přivázala, trochu zbila a vykouřila, je fakt trochu divný pocit. Tady jsem snad poprvé narazil na to, že mi bylo ono brejlidlo občas až nesympatické. Z chaotického  vyprávění, ve kterém k hlavnímu hrdinovi promlouvají postavy z jeho povídek mám možná tak stejně chaotické dojmy. U Woodyho mi vůbec nevadí, že se opakuje. Jsou tady opět ty Allenovske potřebné ingredience. Jenže když si to tak vezmu, tak takové  snové zpracování tvurčí krize mě určitě více zaujalo ve Vzpomínkách na hvězdný prach. Tady už za mě Woodymu ten experiment tak nevyšel.Konfrontace s židovskou vírou coby nástrojem svědomí? To zase lépe fungovalo ve Zločinách a poklescích.  Možná to je i frustrací z tehdejší mediální kauzy okolo údajného zneužití dcery Dylan, ale tenhle film je i na Woodyho moc hysterický. A na Woodyho nezvykle vúlgární.  Tady  jeho schopnost pohybovat se okolo choulostivých témat s oným pověstným  vkusem vyjímečně hapruje. Nevím jestli je to jenom kreativními českými titulky (ano, mé nulové schopnosti angličtiny to moc posoudit nedokážou), ale ten film je na nejrůznější vulgarismy celkem bohatý a neužívají si je jenom Woodyho zhrzené uštěkané milenky, které jsou občas až nesnesitelné, ale tentokrát dokonce často i samotný Woody. V této  uštěkané fuckující jízdy občas probleskne starý dobrý Woody ve své nejlepší formě, který mi připomene, proč ho tak uctívám (absurdní nápad s rozzostřeným chlapem) a závěrečná dvacetimutovka už je vyloženě další Woodyho dalším majstrštykem. Asi tak  momentu, kdy se sám Woody začne mlžit a dojde ke krutému prozření, že se předávkoval sám sebou. Pak se ještě musí vyzdvihnout nápadité vykreslení pekla, které je dle Woodyho rozdělené na pět pater podle různých typů hříšníků. A pasáž, ve které se Woody samotným peklem prochází už se dá (stejně jako vzpomínané Vzpomínky na hvězdný prach) představit vyloženě jako sen a za mě možná nepatří k nejpůsobivějších, co jsem u Woodyho viděl. Hlavně když Harry dokáže odpustit svému otci.  A nakonec jsem možná byl (i přes ty občasné rozpaky) rád, že i tuhle postavu si Woody ztvrátnil  sám, protože kdo jiný  by mohl hrát někoho,kdo dává úmění do psaní, zatímco jiní do života? Chlapíka, který nefunguje v běžném životě, ale dokáže to jen v úmění? Konec dobrý, všechno dobré, a tady byl hladící konec se setkáním všech postav kvůli vzdaní holdu autorovi, určitě dobrý dost. Přesto (a už jsem skoro ani nečekal, že to příjde) tohle byl pro mě tentokrát fakt trochu slabší Woodyho a je sranda, že to furt znamená možná i lehký nadprůměr.:D I když nebýt závěrečné dvacetiminutovky bych byl tentokrát mistře, podstatně méně spokojený než obvykle.