Amonasr

Kafkův Proces jsem nečetl, což z hlediska sledování filmu považuji za výhodu. Ačkoliv se Welles k inspiraci knihou hlásí, nemůže jít o její pouhý přepis na filmové plátno, neboť by to pak nebylo svébytné umělecké dílo. Opačné pokusy totiž většinou končí neslavně, jako například Nesnesitelná lehkost bytí, z níž byl Kundera tak znechucený. Kafka se naštěstí tady bránit nemůže, což je pro film lepší.  Absurdita postavení člověka ve společnosti a jeho marný vzdor odcizenému systému je asi to hlavní, co si ze snímku odnáším. Ale taky vnitřní svoboda člověka zachovat si svou tvář a nestát se svým vlastním katem, tj. nepodlehnout vnitřně manipulativním snahám, které jsou vlastní de facto každému systému. A v tom je Wellesův snímek stále stejně aktuální jako v době svého vzniku.

Všichni jsou neustále vtipní až na půdu a všechno je pokaždé jinak. Ne, že by se na to nedalo dívat, ale čeho je moc, toho je příliš. Zážitek, po němž v paměti nemá co zůstat.

Film má stále pravou burtonovskou atmosféru, zajímavé triky a je i dobře natočený, jen ten příběh už působí jako nekonzistentní nastavovaná kaše. Alespoň na mě.