Amonasr

Filmové zpracování podobných příběhů bývá většinou tak dramatické, až si divák často říká, že je tvůrci nejspíš náležitě přibarvili. Tady je tomu přesně naopak  - dobrodružství tří hrdinů muselo být ve skutečnosti mnohem dramatičtější, než se to podařilo tvůrcům filmu podat. Chápu ale, že pokud si nechtěli až příliš vymýšlet, neměli se zas tak moc čeho chytit. I když skutečné hrdinství protagonistů muselo být naprosto výjimečné i bez bůhvíjak akčních vnějších efektů, jak si tento žánr zpravidla žádá.

Hodně televizně působící komedie, která graduje teprve v závěru.

Dokument se snaží svým způsobem vymanit Kafku ze zajetí mýtů a legend, které se o něm postupně vytvořily, což je jistě přínosné a chvályhodné. Zároveň ale navozuje nová klišé, jako je spojení Kafky se sametovou revolucí, která mu konečně údajně "vystavila vízum" i k nám, po kterém volal jeden ze západních účastníků vědecké konference v Liblici už v r. 1963. A vše se završuje záběry na kýčovitou obří otáčivou hlavu od Davida Černého, která kromě propagačně zneužitého jména nemá s Kafkou vůbec nic společného a je jen reklamním developerským trikem ve prospěch blizkého obchodního centra. Sami autoři dokumentu se tak svým způsobem hlásí k novým simulakrům, která Kafku falešně obestírají i dnes. Mistr absurdity by tak měl pro svůj ironický smích dost důvodů i dnes.

Film sám o sobě je taky taková zelňačka, v níž se uvařilo kdeco, ale výsledné chuti stejně cosi chybí. Jedná se sice o úsměvnou záležitost, ovšem místy mdlou a hodně naivní, která dnes působí poněkud vyčpěle. Ovšem má v sobě i cosi nostalgického, co někde v pozadí dokáže zapůsobit, a proto stojí za shlédnutí.

Kafkův Proces jsem nečetl, což z hlediska sledování filmu považuji za výhodu. Ačkoliv se Welles k inspiraci knihou hlásí, nemůže jít o její pouhý přepis na filmové plátno, neboť by to pak nebylo svébytné umělecké dílo. Opačné pokusy totiž většinou končí neslavně, jako například Nesnesitelná lehkost bytí, z níž byl Kundera tak znechucený. Kafka se naštěstí tady bránit nemůže, což je pro film lepší.  Absurdita postavení člověka ve společnosti a jeho marný vzdor odcizenému systému je asi to hlavní, co si ze snímku odnáším. Ale taky vnitřní svoboda člověka zachovat si svou tvář a nestát se svým vlastním katem, tj. nepodlehnout vnitřně manipulativním snahám, které jsou vlastní de facto každému systému. A v tom je Wellesův snímek stále stejně aktuální jako v době svého vzniku.

Všichni jsou neustále vtipní až na půdu a všechno je pokaždé jinak. Ne, že by se na to nedalo dívat, ale čeho je moc, toho je příliš. Zážitek, po němž v paměti nemá co zůstat.

Film má stále pravou burtonovskou atmosféru, zajímavé triky a je i dobře natočený, jen ten příběh už působí jako nekonzistentní nastavovaná kaše. Alespoň na mě.

Nakašírovaná kovbojská nuda...

Šílená pitomost, ale vcelku dobře oddychově natočená.

Munchův filmový portrét je natočený hodně  nezvykle, neoznačil bych ho za životopisný. Nesnadno jsem si na tento způsob vidění umělce zpočátku zvykal, ale vcucávalo mě to čím dál víc, až se ten portrét přede mnou sugestivně vyloupl. Spíš než Munchův život film zachycuje jeho formativní pocity, což má  vlastně k umělecké výpovědi mnohem blíž než pouhá životopisná fakta.