bratr.Milan

Absolutní mistrovské dílo, vrchol vizuálně myšlenkové kinematografie! Tam, kde na začátku dobrodružství zvaného animovaný film Émile Cohl kreslí na filmový pás své Fantasmagorie (1908) a fantastické obrazy se v podobě hravé grotesky vynořují na světlo ze zákoutí mysli tvůrce, tam se Jacques Drouin o šedesát osm let později ponoří mnohem hlouběji do archetypů, které z hlubin mysli vyplouvají k hladině vědomí a ukazuje nám, jak funguje fantazie a lidská kreativita. Filmový záznam proudu kreativních myšlenek pomocí špendlíků. Špendlíkové plátno se tímto stává mojí nejoblíbenější animační technikou. Hned za ní samozřejmě následuje olejomalba na skle.

Hazbin Hotel je reálné animované peklo! Post-post-postmoderní zmatek, který se ani na chvíli nezastaví, plný vulgárností, sexuálních narážek, násilí, zoufalého sarkazmu. Bohužel je to svět spousty dětí a mladých lidí v určité sociální bublině. Tvůrkyně už není úplně mladičká, ale její inspirace je víc než zřejmá, jsou to seriály Cartoon Network z devadesátých let, které asi sledovala jako dítě. Podíval jsem se na pilotní díl seriálu až do konce s občasným přeskakováním, protože se to vážně nedalo sledovat. Hodnocení je asi na 1 hvězdičku. Bohužel to sledují i malé děti a dostávají do sebe hnusné sexuální narážky a násilí, zároveň je seriál nadhodnocený, proto dávám odpad.

Překvapivě zajímavý a podnětný, neříkám, že dobrý, nebo objektivní dokument. Jim Carrey je rozhodně dítě a „produkt“ americké televizní a filmové popkultury, se vším dobrým i zlým, co k tomu patří, v tom mají tvůrci pravdu. Ale pak si dost domýšlejí a vymýšlejí, přikládají mu úmysly a vynášejí závěry, které dávají do zvláštních souvislostí, až se zdá, že přišli s novými odhaleními. Na Jimově životě ukazují krásy a ošklivosti americké popkultury a společnosti. Je dobře, že ukazují, ale Jim v jejich podání vypadá, jako by byl od začátku geniální a prorocký. Myslím, že přeceňují jeho význam a intelekt. Zvláštní je, že ani slovem, nebo záběrem, nezmíní jeho další masku a stylizaci sebe sama do motivačního kouče a duchovního guru, ve které taky nějakou dobu byl, tuším hlavně v období, kdy nosil ten obrovský plnovous. Asi se jim to nehodilo do jejich konceptu. Nevím. Tak slavnou hvězdou se nestanete jen tak nějakou souhrou událostí, musíte jít tvrdě zatím a obětovat tomu mnoho a zákonitě to působí na vaši psychiku. Někde jsem slyšel rozhovor, kde se Jim přiznával, že už jako dítě a dospívající se chtěl stát nejlepším a nejslavnějším hercem, který bude vydělávat miliony dolarů, dokonce prý dělal autosugestivní přesvědčování sebe sama. Budu slavný herec a budu vydělávat miliony! Neochvějně tomu věřil a šel plně za tím. Téměř totožně to měl například Schwarzenegger. To, že takový postoj není úplně zdravý na psychiku je jasné. Je na něm vidět, že neustále hledá sám sebe, ale skáče do různých extrémů. Jim je inteligentní, ale tvůrci dokumentu z něj dělají něco víc, než skutečně je. Hodnocení dávám vyšší, protože úvahy o americké popkultuře a společnosti, které rozvíjejí na událostech jeho života, se mi líbily a byly podnětné.