Duna: Část druhá
Dune: Part Two
Dune: Part Two
Réžia:
Denis VilleneuveKamera:
Greig FraserHudba:
Hans ZimmerHrajú:
Timothée Chalamet, Zendaya, Rebecca Ferguson, Javier Bardem, Josh Brolin, Austin Butler, Florence Pugh, Dave Bautista, Christopher Walken, Léa Seydoux (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
V druhom pokračovaní epickej ságy sa Paul Atreides (Timothée Chalamet) spojí s Chani (Zendaya) a Fremenmi, aby sa pomstil sprisahancom, ktorí zničili jeho rodinu, a snaží sa zabrániť hroznej budúcnosti, ktorú môže predpovedať iba on. (Continental film)
Recenzie (1 156)
Dvojka každého filmu ( i když je podle knížky), řeší vždy docela důležitý problém - jak překonat jedničku?! A sice netuším, jak je to možné, ale Denis Villeneuve to, co se týče vizuálu, dokázal.. Začátek je opravdu pozvolný (a ano Avatar je hezčí film), ale postupně se to hezky rozjede a začne to získávát na epičnosti, a prostě se z toho stává ten pravý film do IMAXu (který v Brně pořád nemáme!).. No a s příchodem Austina Butlera to začíná být to pravé ořechové, protože jeho padouch je vskutku skvostný.. No a musím pochválit zejména Timothée Chalameta, protože jeho herecký projev dozrál, a zatímco jednička Duny sebrala skoro všechny Oscary v technických kategoriích- tak tady je na spadnutí i nominace za hlavního herce. Zendaya je super, ale má málo prostoru, stejně jako Florence Pugh.. No a musím pochválit i bojové scény a skvěle využití černobílých pasáží pod černým sluncem, stejně jako závěrečnou bitku, která se opravdu povedla.. U jedničky, píšu v recenzi, že jsem knihu nečetl, to už samozřejmě neplatí, četl jsem... Snad jen, že bych dal přístupnost R, čili až od 15 let - protože některé momenty mi přišly dost drsné, ale dobrý v pohodě, jen bych na to malé děti rozhodně nevzal. No a na závěr snad jen má obvyklá připomínka, že to prostě podle mě je sci-fi a fantasy - ale to asi už zbytečně rýpu. Každopádně moc moc zajímavý a netradiční film, a důstojné pokračování jedničky a už se těším na trojku! Viděno 2x v kině VŠ (eng./cze.)...97% ()
100% ()
Bavil som sa ako už dlho nie! Dej sype jedna radosť, akcia, smútok, dojatie, hrdinstvo ale aj zlo a surovosť… krásna kamera aj réžia. A napriek dlhej minutáži je Duna part II skvelý filmový zážitok. ()
Duna: 2 je pokračovaním už tak vynikajúcej Duny 1 a s radosťou môžem povedať, že tento film je vydarený. Naozaj si myslím, že tento film je úžasný vo všetkých smeroch. Možno predsa len prvý diel bol lepší už len z pohľadu toho že sa držal viac knižnej predlohy. Druhý diel práve preto sklame fanúšikov kníh pretože okrem vynechania niektorých postáv je zmenené aj záverečné finále či vzťah Chani a Paula. Ale aj keď knihu poznám ako filmový fanúšik som tieto veci prehltol a i napriek tomu som si Dunu vychutnal. Už len to je umenie tak ťažkú knihu natočiť a chápem zámery režiséra, že trochu pozmenil príbeh.Nebudem skeptik a Dunu 2 budem chváliť. Okrem toho si myslím, že je to aj jeden z najdôležitejších filmov, aké boli kedy natočené. Dosahuje tak veľa na toľkých úrovniach. Napríklad, kedy sme naposledy videli vedecko-fantastický film s majstrovskými hereckými výkonmi, (všetci herci sú skvelí hlavne Timothe Chalamet ) hlbokými postavami, dokonalou kamerou, dokonalým zvukovým dizajnom (zoznam by mohol pokračovať...) a ktorý je adaptovaný z románu?! Ale konkrétnejšie, verím, že tento film nám ukázal skutočnú silu. Denis Villeneuve nás vzal niekam, kde ešte nikto nebol a je to skutočne neopísateľný zážitok. Dokonale využil širokouhlé zábery, a jeho kameraman robí s filmom zázraky. K tomu sa pridáva nepoškvrnený zvukový dizajn. Hans Zimmer opäť vytvára neuveriteľné originálne skóre a Villeneuve ho dopĺňa dokonalými zvukmi v pozadí.Tento film zbytočne rozpisovať alebo kritizovať, nezaslúži si to. Hodnotenie že je filmom desaťročia nie sú vôbec prehnané, pretože za 10 rokov som fakt nevidel nejaký film čo by mi utkvel v pamäti (okrem prvej Duny a Parazita.) Rozbieha sa síce pomalšie, ale to je dobre. Potrebuje to, takže týmto spôsobom všetko na seba neustále nadväzuje, čo nakoniec vybuchne v jednom z najlepších vrcholov aj keď pozmenených oproti knihe ako som spomínal. Naozaj som stále v úžase a mohol by som stále hovoriť o tom, aké je všetko skvelé, ale verte mi, stačí si pozrieť film. Choďte do kina pretože na veľkom plátne to má to čaro. Budete ohromení. Ďakujem, Dennis Villeneuve a všetci, ktorí pracovali na tomto filme, a budem netrpezlivo čakať na Dunu: Mesiáš!Nech žijú bojovníci!HODNOTENIE 9/10 ()
— I am Paul Muad'Dib Atreides, Duke of Arrakis. The Hand of God be my witness, I am the Voice from the Outer World! I will lead you to paradise! — Tam, kde první část z velké části působila komornějším dojmem, je druhá část Duny velkolepější snad ve všech ohledech – více akce, monumentálnější scény, osudovost a epičnost. Villeneuve do toho šel naplno, předčil sám sebe a svůj první díl a přinesl dokonalou filmovou adaptaci legendárního románu a dokonalý filmový zážitek podobný Návratu krále. Víceméně platí vše, co platilo i o první části. I druhá Duna je nádherně natočené umělecké dílo, skoro artové sci-fi s dechberoucím vizuálem a hudbou, fantastickými hereckými výkony a jedná se o skvělou a věrnou adaptaci, která ctí předlohu (i když se samozřejmě oproti knize mnoho změn z pochopitelných důvodů událo). Nebudu se tedy moc opakovat (viz komentář k první části) a vyzdvihnu prostě fakt, že každá scéna od momentu, kdy Paul vypije Vodu života a převezme roli mesiáše, až do chvíle kdy se stane imperátorem a rozpoutá džihád, je každá scéna dechberoucím filmovým zážitkem. Scény, kdy se Muad'Dib naplno ujímá své role mesiáše jsou neuvěřitelné a mrazivé, Timothée Chalamet je jako Muad'Dib naprosto dokonalý. Jakou moc má víra a fanatismus a jak nebezpečné je následovat proroky a hrdiny? Za jakých okolností je správné tuto moc vzít a využít a jak snadno může snaha konat dobro vést ke krveprolití? Duna úžasně převrací klasickou hrdinovu cestu a doufám proto, že se dočkáme i třetí části příběhu – následků Muad'Dibova džihádu a hlavně toho, jak se hrdina a mesiáš vypořádá s hrůzami, které byly jeho jménem způsobeny. Duna je komplexní filozofické sci-fi navždy zapsané do historie a těší mě, že o filmové adaptaci lze nyní říct to samé a že své předloze dělá velkou čest. Villeneuveho Duna je svým významem pro kinematografii jako další Jacksonův Pán prstenů, už teď jde o kultovní klasiku, která bude dávána za zářný příklad a která bude zcela jistě po zásluze sklízet jedno ocenění za druhým. — Lead them to paradise… — ()
Opět parádní audiovizuál, tohle stálo zase po čase za návštěvu kina. Ale už nejsem tak nadšený jako z jedničky, je znát, že to není nejlehčí předloha ke zpracování a Harkonenské části mně prostě spíš vadily, spoustu důležitých věcí byl navíc čas leda tak mírně nakousnout a už tak člověka z tříhodinového sezení bolel zadek. Takže první půlka (části dva) paráda, druhá už horší. ()
Napoprvé trochu těžké všechno vstřebat, ale zážitek to byl stejně pamětihodný. Ještě že máme pořád režiséry, co dokážou blockbustery takovýchhle rozměrů zpracovávat s osobitostí a vizí. Paulova první jízda na červu a černobílá aréna jsou scény, na něž opravdu jen tak nezapomenu. Pořád mi ještě postavy úplně nepřirostly k srdci a děj není přímo strhující (i když u obojího je tady určitě oproti už tak skvělé jedničce znatelný posun), ale miluju ten svět natolik, že mi to ani až tak nevadí. Tak snad za pár let dodá Dennis i trojku a bude ještě rozmáchlejší a divnější. 9/10 ()
Lisan al Gaib! Lisan al Gaib! Lisan al Gaib! ()
Táák písečná sága s druhým dílem mistra Villeneuva přistála před týdnem i u nás se všemi Fremeny, Atreidy, Harkonneny + nové postavy. Samozřejmě jsem doteď již stihl dvě projekce a váhám nad třetí, kterou si nechám na úplný konec nabídky v kinech. Bohužel vzhledem k velké dálce k nejbližšímu IMAXu sem se musel smířit s nejlepší dostupnou kvalitou a velikostí v hradeckém cinestáru v sálu číslo 4 TDL a naprostá spokojenost. Epická pohádka z dob 10 tisíc let v budoucnosti splnila veškerá náročná měřítka současné top vizuálně-zvukové tvorby. Kvůli tomu miluju velká plátna a hutné atmos zvukové aparatůry za stovky tisíc. Samozřejmě se hnedle ozvala komunita čtenářů pana Herberta, kterým se nelíbili zvolené úhle příběhu, které jsou v postupujícím čase ve filmu zkracovány, měněny a hutněny do konečné šarvátky o Shaddámův trůn. Podle zákulisních informací toto scénárista s režisérem pečlivě probírali a rozhodli se příběhu nandat dynamičnosti spolu s tlakem vyvíjeným na hlavní postavu Paula Atreida. Oproti prvnímu dílu narostl počet akcí v dechberoucím uměleckém pojetí jak Arrakisu, bojů s těžebními stroji, gladiátorského souboje na Giedi Prima či jízdě na červovi a šikovně splnil vývoj meziplanetárních ras v boji o galaktickou nadvládu, která se už samozřejmě na rozepsaném scénáři řeší v DUNE PART THREE - MESSIAH, kde se spolu s režisérem budeme moct pokochat hereckým umem postav Florence Pugh (princezna Irulán) a nově zrozené Paulovi sestry v roli Anya Taylor-Joy. 90% ()
Ty, Denisi, nezapomeň: musíš to odvyprávět O_P_A_T_R_N_Ě_! A zapomeň na nějakou krev! Je to PG-13. V takových filmech bodné rány nekrvácí (i když jsou jich za celý film stovky) a úplně normálně je rozchodíš (i když jenom jednou). Kurvadrát! Mohlo to být kosmické Sicario, ale producenti chtěli i prachy od rodičů dětských návštevníků. Takže zůstává poněkud trpký pocit zběsilého stříhání, čímž je Villeneuvův pomalý způsob vyprávění místy zmatečně oturben, spousta detailních záběrů na zadumaný obličej Zendáji, dočista nevysvětlení riders on the worms a hudba Hanse Zimmera, která je lepší naživo bez filmového obrazu. Čtyři rudý s pískem odřenejma ušima – stejně jako u první části. ()
Práve som strávil päť minút len sledovaním klávesnice, nevediac, ako začať túto recenziu. Totiž druhá duna vo mne zanechala silné emócie; avšak nie pozitívne. Tento 'kinematografický monument' totiž klame telom. Tvári sa ako neskutočne inteligentne písaný, pri čom tie inteligentné časti sú prítomné len vďaka Herbertovej predlohe. V skutočnosti film porušuje svoje vlastné pravidlá už v prvej(!) scéne, kedy fremeni utekajú po púšti. Bez púštnej chôdze. Alebo keď náboj z dela prenikne štítom ktorým preniknú len pomalé údery. A týchto prípadov je tu mnoho. Logika predsa vo svete Duny nie je podstatná, hlavne že platí rule of cool a dobre sa na tú oranžovú pozerá. Strihačovi by niekto mal odobrať licenciu - a to teraz nehovorím o súboji, ktoré tu boli až závratné dva, ale o absolútnej absencii logickej kontinuity počas celého filmu. Takto to vyznieva, ako keby sa všetky tie veci diali náhodne, akoby sme sledovali len výtržky z director cutu, ktoré pozliepal prvák na VŠVU počas prednášky dvadsať minút pred odovzdaním. Teraz sledujeme ako ide paul do púšte, teraz sledujeme ako je z púšte zrazu von a útočí s ostatnými fremenmi, teraz love story, teraz ako sa z paula stava fremen a teraz bum zrazu sme na juhu. Musím uznať, že Villeneuve naozaj najal lepšieho akčného choreografa. Avšak opäť tu je to avšak - kedy sú tu súboje naozaj iba 2 alebo 3, všetky sú prestrihané aby náhodou niečo nebolo vidno, a logicky tiež nedávajú zmysel. Prvých 20 úderov Paul len náhodou všetko vykryje - a následne predvedie totálnu turbovývrtku že by na ňu bol Musashi hrdý a je víťaz ako Harabin. Niektoré scény sú vizuálne naozaj krásne, avšak väčšina je neskutočne repetitívna (čo chápem, snímať púšť 3 hodiny rôznymi spôsobmi je asi náročné) a často sa objavujú strašné oranžovo červené obláčiky ktoré zakrývajú celý obraz a znemožňujú vizuálny kontakt diváka s dianím na plánte. Villeneuve asi zabudol čo je saturácia. A ku tomu kamera bez akéhokoľvek nápadu, s jedinou zapamätania hodnou scénou s malou piesočnou myškou... Aby som bol úprimný, Zimmerovu hudbu som si počas filmu všimol asi iba tri krát. Vďaka svojej nevýraznosti, absencii akéhosi hlavného motívu alebo čo i len melodickosti ju považujem za veľmi ľahko zabudnuteľnú. Väčšina hercov si samozrejme odohrala svoje a Austin Butler prehráva všetkých ostatných, ale nebolo by vhodné predstaviť ho na viac ako 15 minút? Prísť, zabiť nadrogovanych a zdechnúť? Nebolo by vhodné dať viac screen time postavám ako Margot alebo ako Imperátorovi na úkor Paula, ktorý vlastne celý film nič nerobí a celý jeho character development sa udeje počas tých pár sekúnd kedy vychlemsce ten jed? Naozaj mhsíme sledovať toľko veľa zbytočných záberov na nosné dierky púštnych fetiek? Naozaj je dejová linka Chani zaujímavejšia ako zmätená, opito sa potácajúca dookola linka hlavnej postavy? Naozaj Paul sľubi večnú lásku Chani 5 minút pred tým ako požuada o ruku druhú ženu? Paródia. A keď už človek sleduje tých 150 minút, tak čaká, že klimax bude mať v sebe istú katarziu, nejaké zadosťučinenie, nejakú hĺbku - nie že celá sľubovaná epická bitka vesmírnych rozmerov bude odbavená za 2 minúty, Sardaukari nebudú bojovať ani 10 sekúnd, Rabban mŕtvy po piatich sekundách, červov človek uvidí na plagáte filmu viac ako vo filme celkovo... a na tom celom je najhoršie to, že je to strašná nuda. Naozaj strašná nuda. Až taká, že doprovod zhruba po hodine a pol zaspal a zobudila sa až pred koncom - a vlastne chúďa o nič neprišla. Dvojka, rovnako ako jednotka, totiž nemá žiadne srdce. Nemá žiadny wow efekt, nemá jedinú scénu ktorá by mala emocionálny náboj, nemá jedinú scénu, ktorá by vyvolala zimomriavky. Je natočená tak sterilne, že človeka vôbec nezaujíma, či hlavný hrdina zomrie alebo nie, pretože sa nedokáže prinútiť aby mu na niekom alebo niečom záležalo. Samotné prirovnanie ku Pánovi Prsteňov je rúhanie najhrubšieho zrna, pretože tento film je skôr hanba kinematografie než jej pýcha. A to som si prvých ~10 minút naozaj myslel, že to bude dobré. Odpad. () (menej) (viac)
Vidět tuhle vec v IMAXu, je prostě zážitek! Máš chuť řvát s davem Fremenů Muad´Dib, Muad´Dib, Muad´Dib, zapomenes dýchat, všichni ví kdy, písek máš úplně všude, chybí ti stillsuit a ze to celé dohromady, vzbuzuje všechny možný emoce a pocity, úplně vším co vidí i slyší, to je prostě fakt. Herbert byl geniální. Oživit fantasy svět Duny, svět úžasně a detailně propracovaný, plny napětí, intrik, zvratů, nápadů, zvláštního koření, které má moc prodloužit lidský život a poskytuje člověku mimořádné psychické schopnosti a to tak dobře, jak se to podařilo Denis Villeneuve je též geniální. Když už bylo jisté, že roli Paula bude hrát Timothée Chalamet, byla jsem zvědavá jak pouštní myš 🐭 Nádhera! No a že se najde někdo, kdo bude kritizovat vše, vždy a všude, to je život. Hans Zimmer hudební mág, tomu všemu dodává tak mocný a nezapomenutelný grády jako obvykle, k tomu není co dodat. “We call that one muad'dib,” Stilgar said. 🐭 The Spice Must Flow! ()
Neznám knihu, takže jsem nevěděl, co očekávat, postupem času jsem ale už představu měl. Je to každopádně velkolepé! ()
Překvapivě mnoho z mého komentáře k jedničce bych mohl použít i zde. Část druhá zůstává nebývale atmosférickým intrem, v němž se ve většině stopáže (ne)buduje vztah mezi Paulem a Chani. Nemám pocit, že by mezi nimi došlo k jakémukoliv vzplanutí, navíc Zendaya je herecky naprosto nevýrazná a v této části ještě nenadchne ani Timothée Chalamet. Tohle nekonečné sbližování tak opět zničí Harkonnenové a stačí na to několik málo minut, dění u nich totiž nepostrádá svižnost, atmosféru a především zajímavý děj, postavy. Platí to i herecky, Austin Butler se může "mihnout", přesto předčí vyloženě všechny, jeho Feyd-Rautha je tím zdaleka nejzajímavějším a souboj v aréně jedním z vrcholu filmu. Možná dokonce tím nejvyšším, protože k očekávané bitvě tak nějak příliš nedojde, není na ni čas. To samé platí i pro probuzení nebo přijetí mesiáštví Timothée Chalameta, jeho přerod je herecky dokonalý, jenže tam kde to pořádně začíná, film téměř končí. Kamerou, hudbou a zvukem samozřejmě opět fantastické, o tom se netřeba více rozepisovat. ()
Může mi někdo říct, proč to má takové úžasné hodnocení? Skoro 3 hodiny nudných náboženských keců jestli Pavel je mudžahedín nebo není, nakonec je z něj pouštní myška a všichni jsou happy. Pak chvilku popíjejí modrou vodu z reklamy do vložek, velké drama a opět náboženské kecy. A když už teda po dvou a půl hodinách dojde na jakože "epickou" bitvu tak už má toho člověk tak akorát po krk a doufá, že to skončí. Navíc nejen bitva, ale většina děje v celém filmu postrádá nějakou základní logiku. Asi musím být nadšený čtenář, abych to celé pochopil, není ale úkolem scénáristy, aby dokázal adaptaci vyprávět i tak, aby jej pochopil knihy neznalý dav? Jakožto nečtenář Duny jsem se v ději ztrácel, většina jednání postav mi nedávala smysl a většina bitev a soubojů mi přišla úplně zbytečná a nelogická (už jen ze startu proč se všichni mlátili kolem harvesteru, když jej nakonec prostě rozřízli na dálku laserem? Kdyby to udělali hned na začátku, tak se to všechno rozsype na ty vojáky dole a nemuseli nic řešit, ale to by se v tom filmu už asi dělo úplně prd). A obecně logika jakože máme zbraně 10. tisíciletí, ale radši vytáhnem nůž a jdem se tam pobít, jak se červi hýbou v písku? Kde lidi v poušti vyrábějí ty svoje klepače na červy? Odkud berou jídlo? Jak chodí na záchod, když recyklujou všechnu vodu? Jak se červi pohybují v písku? Někde jsem slyšel, že kniha je nezfilmovatelná. Mno, asi na tom něco bude. Zbytečná tříhodinová srajda. Zaplatit na tohle v kině tak jim asi z nasranosti počůrám sedačku! ()
Vizuální zážitek sám o sobě, hlavně v kině, ale scénář je slabší, ikdyž smysluplnější než jednotka. Potěšilo obsazení, ale výsledný dojem, že to není nic, co by chytlo. ()
Prvnímu dílu jsem dával silné tři, tyhle jsou bohužel slabé... Ač je to oku lahodící podívaná s několika cool momenty, já půlku stopáže prozíval... Už u jedničky jsem říkal, že není snadné propojit se s postavami a tady to s novými, či známými nejde znovu... Škoda, jinak by se na to faaaakt moc hezky koukalo... ()
Asi budu jedna z mála, které víc sedla první část Duny. Paulův přerod ve vůdce byl místy celkem zdlouhavý. Klidně bych trochu zkrátila na úkor prodloužení konce, kde se pár věcí nepodařilo dotáhnout. Konfrontaci s Imperátorem jsem si představovala jako pomyslný vrchol filmu, takže převažuje trochu zklamání. ()
Spokojenost, i když první díl se mi líbil víc. Toto mi přišlo obsahově až moc konvenční, se skoro až šablonovitými postavami. Bardemův charakter mi přišel vyloženě jako karikatura a Zendaya se pořád tvářila strašně důležitě a přemoudřele, takovým holkám je lepší se vyhýbat. Další věc, která se mi moc nelíbila, bylo ježdění na červech. Jasně, vypadá to efektně, ale za mě je to na sci-fi film až příliš fantastické a navíc tím červi ztratili hodně ze své záhadnosti a hrozivosti. Nicméně i tak je druhá Duna pořád skvělá zábava a epický audiovizuální zážitek. ()
Súvisiace novinky
V hlavě 2 má miliardu
Filmový rok 2024 zná svůj první miliardový hit. Nestala se jím Duna: Část druhá, ačkoliv se svými 711 miliony měla docela dobře nakročeno, ale dosáhlo toho jiné pokračování dalšího populárního snímku… (viac)
Druhé V hlavě je obrovský hit
Rozjuchané emoce nejsou pouze předmětem nového animáku V hlavě 2, neboť neskrývanou radost v současnosti jistě prožívají i u studia Pixar, potažmo u Disneyho. Film, v němž sledujeme myšlenkové a… (viac)
George Lucas dostane čestné ocenění v Cannes
Legendární americký režisér, scenárista a producent George Lucas letos bude jedním z recipientů čestné Zlaté palmy Filmového festivalu v Cannes. Stane se tak 25. května během zakončovacího… (viac)
Denis Villeneuve a jaderná válka?
Zatímco snímek Duna: Část druhá po více než měsíci od svého uvedení dál úspěšně bojuje o diváky v kinech a v rámci světových tržeb má aktuálně na kontě něco málo přes 630 milionů dolarů, u studia… (viac)
Ač je Villeneuveova Duna je výjimečným hollywoodským počinem, tak já patřím mezi ty, které neuspokojila a vím moc dobře, čím to je: Je to problém zarámování > Kdybych do adaptace vstupoval nepolíben, tak by můj dojem byl jiný - Kdybych předlohu nečetl a neviděl trailery, byl bych nejspíš uchvácen tou audiovizuální stránkou a celou tou tajemnou a zvláštní fikcí a pravděpodobně bych chtěl víc, načež se pustil do knih. Já se ale do předlohy pustil hned poté, co bylo oznámeno, že slavné literární sci-fi bude adaptovat režisér druhého Blade Runnera. Než vyšla první část, tak jsem měl přečtený první dva díly ságy a jedničku dokonce 2x. Kvůli tomu, že jsem měl původní látku v natolik živý paměti, že samotné vyprávění filmu mi jen nabídlo něco, co dobře znám, ale v podvyživené a uspěchané podobě. Furt to ale na vysoké kvalitativní úrovni udržují herecký výkony, Zimmerova hudba, produkční design, efekty, kamera a tak dále. V nejrůznějších kvalitativních ohledech se většina filmové produkce na Dunu ani nechytá, tudíž to fakt nenudí, ale mě osobně to neuspokojilo jakožto adaptace. Herbertova sága tvoří fikční svět, který je jediným, jemuž jsem kdy propadl a propadl jsem mu, protože je obsahově a tematicky hutnej, má podmětné myšlenky, jejichž přesah považuju za hodnotný a baví/přitahuje mě i jednotlivými nápady, které utváří děj této fikce. Předloha zkrátka stojí na jistých intelektuálních kvalitách, které tato adaptace (a to Lynchova už vůbec ne) dostatečně neakcentuje a láká spíše na audiovizuální opojení, spektákl a Timotheé Chalameta jedoucím na červovi. <To vypovídá o nějaké pokleslosti, přičemž Duna rozhodně není pokleslým dílem a nějaké z jejích významů se dostaly i do filmu. Jen jsou akcentované spíše audiovizuální hody než ty právě intelektuální a významové kvality, což ovšem tuto adaptaci činí oproti předloze více pokleslou. Já však kladu důraz hlavně na obsah a vyprávění, přičemž Villeneuve podle mě musel udělat velké kompromisy: Dovolili mu sice rozdělit první knihu na dvě části s tím, že se ale musel snažit udržet stopáž maximálně na 2,5h (hlavně teda toho prvního dílu), ačkoliv by bylo potřeba minimálně 3 a ideálně 4. Lidi ale odrazuje tříhodinová stopáž, takže tomu tvůrci naslouchali (jako i finančnímu neúspěchu zmíněného Blade Runnera 2049). Já tvrdím, že redukcí obsahu a myšlenek byla zredukována i přední kvalita Herbertovy předlohy. Samozřejmě, že to hlavní v jednodušší podobě přetrvá a Villeneuve, Fraser, Zimmer i herci to hodně vytahují skrze sobě vlastní řemeslné kvality. Já se ale obávám, že právě rozsah vyprávění a tematická hloubka jsou natolik klíčovými aspekty kvality díla, že takové "zeštíhlení" může stát příliš velkou cenu. Herbertův styl skáče mezi hlavami všech postav a odkrývá myšlenky, které rozvíjí dialog, který mezi s sebou postavy vedou, předává tak i více informací o všem možném a dává nahlížet do všech těch plánů v plánech jiných plánů. Styl, při němž by čtenář zůstával jen v hlavě jedné postavy, umožňuje čtenáři se na tuto postavu lépe citově napojit. Herbertův styl však spíše umožnuje intelektuálně oceňovat všechna ta témata a myšlenky, spíše než cítit spolu s postavami. I proto může být pro diváka těžké, dostatečně se citově napojit na to, co se postavám děje. Villeneuve chtěl vyprávět hlavně obrazem a zvukem, takže nás o vnitřní monology připravuje, čímž připravuje sám sebe i o efektivní prostředek vyprávění celého toho fikčního komplexu. Velmi tím navíc znemožnil vystihnout to, co se stalo, když Paul vypil onen melanžový extrakt z červa; Film sice odhalí, že tyto získal nějaké rozšířené vědomí díky přístupu ke vzpomínkám na životy svých předků, ale opět to není dost prokreslené na to, aby byl vůbec vytěžen význam původního nápadu. DV však nechce toliko prezentovat fikci v celém jejím rozsahu, jako spíš že chce naznačovat a nechávat na fantazii diváka. To ale bude fungovat spíše na ty, kteří Dunu nečetli – ovšem ani na všechny z těch to fungovat nebude; Některé frustruje, když se dost nechytaj (což se stane i pro nedostatečné prokreslením různých frakcí, vazeb a souvislostí). Snad bych byl radši, kdyby DV raději pracoval na jiném projektu, protože adaptaci Duny prostě nemohl udělat tak, aby to bylo uspokojivé. Jasně, že mu studio nedá naprostou kontrolu a nepustí do kina 4h filmy. Vím ale, že by mohl vzniknout director's cut, protože byly natočeny scény, které to celé více rozvíjely, ale skončily na podlaze střižny. DV však nejeví o nic takového zájem. Přesto mnozí tvrdí, že právě on se na adaptaci Duny připravoval celou svou kariéru, tak já se odvážím tvrdit, že Villeneuve navzdory diváckému i finančnímu úspěchu tak docela neuspěl, a to možná právě proto, že se snažil být až moc věrný předloze, její vážnosti a rozmáchlosti, ačkoli neměl dost prostoru k tomu, aby to dílo mohl právě s těmito kvalitami náležitě přenést do filmové podoby. Proto bych radši viděl něco volněji inspirovaného, odlišnějšího, eRkovějšího a snad i ujetějšího, protože takhle jsem dostal – a furt se mi to vtírá na mysl – to stejné, ale horší. _____DRUHÁ ČÁST DUNY je ovšem výraznější po autorské stránce, má o něco lepší tempo i fázování a konečně něco uzavírá. Tím se druhá část nejspíš stává požitkově lepší, než jaká je část první, což je dáno i tím, že staví na tom, co již bylo etablováno. Zde se totiž témata prokreslila a příběh se uzavřel aspoň s nějakou pointou. V první části se toho sice stane hodně, ale nevidíme v tom dění takový význam. Někteří to bez okolků nazvou expozicí ke druhé části. Já to nazývám uspěchanou expozicí, která toho však mnoho neříká. V této komplexní fikci se toho hodně odehrává skrze jednání různých frakcí, které usilují o různé věci a staví svá přesvědčení na různých základech. Na tom lze třeba prezentovat potencionální kvality a vady různých přístupů k moci, což mohlo být spolu s ekologií a dospíváním jedním z hlavních motivů první části; Nějaké rozhřešení by poskytl onen pád atreidské vlády na Arrakisu, jenže to by nesměl tento zvrat v událostech přijít tak brzy (v půlce první části) v tak krátkém filmu. Chápu, že ve vymezeném času, je asi potřeba hlavně odvyprávět ten do široka rozkročený hlavní příběh a že pak není mnoho času psychologizovat postavy a zkoumat témata, což je ale problém, který třeba filmová trilogie Pána Prstenů nemá, a proto se s ní filmová Duna nemůže měřit, ačkoliv mě její knižní svět a témata berou spíše. Palčivé je to právě proto, že divák cítí, že Duna tu hloubku má, že tam je ukryto více, protože film furt obsahuje základy té hloubky – bohužel pouze ty základy. Ve druhé části se třeba Paul vzpírá svému osudu, protože ví, co bude následovat, když přijme. Ví také, že jiné možnosti nepřinesou nic kloudného. Žádný krok by se rovnal ponechání Fremenů, lidí, kteří ho přijali a mezi něž patří i nová jeho milovaná osoba, útlaku Harkonnenských sil. Pokud bychom třeba strávili víc času s postavami, mohli bychom spíše rozumět Paulovo bolesti ze ztráty otce a přátel a případné jeho vůli se pomstít bijící se s obavami nad budoucností. Ani tohle dilema však není ve filmu dost akcentováno na to, aby mě to k něčemu intelektuálně či citově pohnulo. Téma fanatismu je ve druhé části asi akcentované nejvíc ze všech, ačkoliv zrovna jeho důsledky se naplno projeví až v adaptaci druhého dílu knihy, Spasitele Duny. V první knize jsou v rámci předzvěstných vizí flashforwardy, kde si zfanatizované hordy Fremenů klestí napříč vesmírem svou cestu plnou krve. Zfanatizované pluky se budou vrhat do bitev s válečným pokřikem: „Muad’Dib“. Tento film to sice naznačuje, ale takové sugestivní výjevy nadcházejících událostí nenabízí. Protagonista zde ovšem aspoň pomstí svého otce a přítele Duncana Idaho a převezme kontrolu nad impériem, tak si troufám tvrdit, že divák není toliko na stejné vlně s protagonistou příběhu: Divák nechce, aby Harkonneni pochcípali jako psi. Spíš si jejich tajemnou přítomnost na scéně užívá a chce o nich vědět více (což mu film nedá). Divák si ani dostatečně neoblíbí Fremeny na to, aby byl silně citově zainteresovaný do jejich osvobození od Harkonnenské nadvlády, přičemž by viděl, jak toho činí skrze propůjčení se jiné, mnohem zákeřnější, "nadvládě". Přál bych si, aby mě film vzal mezi běžné lidi různých planet a ukázal něco čemu se předloha toliko nevěnuje. Předloha se drží u klíčových hráčů příběhu a tato adaptace též; Díky tomu to tedy působí trochu stroze, vykalkulovaně a uměle. Není nám nabízeno mnoho vhledu do toho, jak různé společnosti žijí a jaká jsou rozpoložení jejich individuí. Je nám řečeno, že Fremeni to mají těžký, že voda je vzácná, ale pak je vidíme, jak zůstávají krásní, čistí, neupocení. Nevidíme ani, jak si běžní Fremeni projektují do Paula své vlastní touhy a sny, což by tomu třeba dodalo na živoucnosti. Mám rád, když mě tvůrci nechají nahlédnout za hranice toho nezbytně nutného. Dle mého to ale činí výrazný rozdíl. Dobře to slouží vyprávění, protože nás to efektivně noří do fikce a poskytuje nějaké kontrasty. Zde však příliš nevidíme, jak různí lidé žijí ve svých prostředích. DV nás třeba vezme do arény na Giedi Prime, aby představil Feyd-Rauthu, ale neukáže z blízka tváře po krvi lačnícího publika, které je všude kolem. Nevezme nás ani do ulic nějakého města, abychom viděli, k jakému žití vedou různá prostředí a systémy. () (menej) (viac)