Tristana

Bunuel zoufale potrebuje rozsahle surrealisticke hriste, jinak nema co hrat. Tohle neni spatne, ale na nej prilis normalni, kdo mu to ale cele neskutecne zveda z prumeru je Catherine Deneuve, ktera by si tyhle divne sarmantni a podezrele osudove zeny mela nechat patentovat. Uvedomil jsem si jak moc mi svym hranim pripomina jednu znamou a rozhodl jsem se ji tak poctit cestnym mistem v me zenske herecke topce. Congrats Catherine! 7/10 (28.02.2012)

Mám pocit, že mi ve filmu asi něco ušlo. Nenávist Tristany, která je tématem celého filmu, jsem absolutně nepochopila, tudíž mi veškeré emoce a pnutí této hlavní postavy přišly jaksi nepatřičné a falešné. Nestačí mi, jen říct, prostě to tak je, vezmi to, tahle postava to myslí vážně. Ne ne, tenhle film by pro mě mohl být úžasný, kdyby mi jednání postav nepřišlo naprosto nelogické (i emocionálně). (04.01.2009)

„Tristana” , kto je Ti viac sympatickejší, starý poručník Don Lope, ktorý sa Ťa ujal, či mladý maliar Horacio, do ktorého si sa "nechtiac" zamilovala ? O druhom pánovi prakticky ani nič neviem, najskôr len o tom prvom, čo v spoločnej domácnosti s Tristanou prapodivným spôsobom nažíva, kedy ona strašne zvláštne sny o ňom máva, až sa normálne o ňu trochu obávam, pretože sa všetko ešte oveľa viac skomplikuje, keďže neskôr vážne ochorie, čo ju povahovo radikálne zmení, že odteraz myslí už iba na to, ako sa čo najideálnejšie vypomstiť starému Don Lopeovi, trebárs, čo sa tak spolu zosobášiť, vtedy by sa to vyriešilo samo od seba... ? / Tandem Buñuel/Deneuve, vždy čímsi abstraktným každý spoločný filmový počin ozvláštni, buď sexualitou, alebo provokáciou, či najlepšie to bude celé spojiť dohromady, kedy automaticky vzniká kinematografický zážitok... ? Niečo ma na obidvoch stále fascinuje, na režisérovi to je odťažitá, sugestívna réžia, na herečke chladná neprístupnosť, ktorou si udržiava neustálu pozornosť diváka, a do toho si taktiež zamiešajte ďalšie extravagantné postavy - Saturna a Saturnu, či hereckých matadorov: Španiela Fernanda Reya a Taliana Franca Nera, že vám garantujem - nudiť sa isto nikdy nebudete ? Chvíľu som váhal nad štyrmi hviezdičkami, od ktorých ju delí sotva minimum. Čím je divák viac odviazanejší, tým mu Tristana viac sadne, to viem určite. (11.07.2020)

Dost solidní drama s dobře napsaným scénářem, obstojným vedením děje, skvělými hereckými výkony a dokonce i s psychologií postav. Té tu sice mohlo být podstatně víc, protože tu pak určité situace a zvraty působí krapet jako nahodilé zjevení, ale když pominu to, nevyužitou postavu hluchoněmého kluka, který tam jen bůhvíproč je a celkem slabý závěr, tak se mi Tristana líbila hodně - na je to i hezká holka, takže se tenhle můj "výrok" dá chápat i dvojsmyslně, ale myslel jsem to hlavně o tom filmu :-) Nicméně mě tím Buňuel mile překvapil, čekal jsem něco spíše surrealisticko - sociálně-kriticky zaměřeného, ale tohle bylo vcelku srozumitelné a nijak zvlášť složité drama, které ale dost dobře funguje... 4* (05.03.2022)

Komentář obsahuje SPOILERY. Buñuel si pro svůj snímek popisující proměnu nevinné dívky v cynickou ženu skvěle zvolil jak představitelku Tristany v podobě Catherine Deneuve, tak stárnoucího dona Lopeho. Ostatně Fernando Rey, ani Catherine Deneuve se neobjevují v jeho filmu poprvé a vlastně ani naposledy. Právě jejich výkony dodaly oběma postavám patřičnou přesvědčivost a hloubku. Deneuve hravě předvádí počáteční nevinnou úslužnost, svobodychtivou vzpurnost i finální kulhavou zatrpklost a zlobu. Rey zase s postupujícím věkem nádherně slábne a měkne, stejně jako staré pořádky, které ztělesňuje. A právě postava dona Lopeho je cílem i zdrojem společenské kritiky, jež je Buñuelovi tak blízká. Obzvláště zábavné je Lopeho pokrytectví či, chcete-li, jisté rozpory v jeho názorech a chování. Pomůže zloději, protože "policie je nástroj moci", jeho vlastní moc v domácnosti (a nad Tristanou) však zpochybňována být nesmí. Žije si na vysoké noze, ale v životě nehnul prstem. Pohrdá prací, ale plody práce jiných užívá. Tvrdí, že tabu je žena "nevinná jako lilie", ale sám takovou ženu svede. Má svou důstojnost, ale ta plyne ze společenských poměrů. Když dostane, lidově řečeno, do držky, je najednou tatam. Má i kus odvahy, ta je však nejspíše projevem jeho sebestřednosti a arogance. Zkrátka, Buñuel na něm téměř nenechal nit suchou a podobnými detaily vyplnil celý film. Jako nalomený stařík však ve mně don Lope přes to všechno dokázal vzbudit trochu soucitu, i když se dá říci, že sklidil, co zasel. (11.03.2007)