Šedá zóna

Na špinavou práci používají nacisté v koncentračním Osvětimi židovská komanda, která si díky tomu užívají drobných výhod (např. života). Jejich pozice jim také umožňuje komunikaci s ostatními odděleními (např. pracujícími v továrně na výbušniny), a za jejich pomocí se začíná připravovat vzpoura. Vše ale může ohrozit mladá dívka, která zázrakem přežije popravu v plynové komoře... Z filmu mám hodně rozporuplné pocity - na jedné straně téma, které by rozhodně nemělo být nikdy zapomenuto, a i tomu nejblbějšímu filmovému zpracování přidávám kladné body za to, že toto téma stále připomíná. Na druhé straně se Šedá zóna opravdu nijak moc nepovedla - zhruba dvě třetiny filmu sledujete různé útržky rozhovorů, které s vlastním příběhem leckdy vůbec nesouvisí, a jen tušíte, že se něco chystá. To že se všichni brilantně domluví (i poslední maďarský žid dokáže plynule konverzovat s nacistickým zřízencem, že ano) je dalším minusem. Nevyužitý herecký potenciál Steve Buscemiho dalším. V poslední půl hodince se sice začne něco dít, jenže to prvotní zklamání se odstranit nepodařilo, ani silnou závěrečnou scénou... (15.03.2012)

Tenhle film není oddychovka na sobotní odpoledne, protože diváka protáhne doslova peklem. Zatímco jiné filmy o holocaustu se většinou spokojí s pohledem na kouř vycházející z komínů krematorií, tady se většina děje odehrává právě v předsíních plynových komor a nelítostném žáru spalovacích pecí. Teprve u závěrečných titulků si divák uvědomí, že hned někde na počátku příběhu vzpoury Sonderkommanda maďarských Židů, kteří chtěli zlikvidovat osvětimská krematoria, vlastně zapomněl dýchat. (07.05.2007)

Zrovna nedávno jsem četla výpověď člena sonderkomanmanda a jeho svědectví mi připadalo daleko mrazivější a více strhující, než tento film. The Grey Zone v podstatě nemá začátek ani a konec a skutečný příběh, celé to působí spíše jako rekonstrukce, dokument. Nacpaní lidé v dobytčáku. Střih. Nezáživný rozhovor nácka a židovského lékaře. Střih. Členi sonderkommanda v maskách, kteří sypou cyklon B do komor. Střih. A zase další nezáživný, až směšně působící rozhovor. Představovala jsem si tento film spíše jako ukázku toho, jak vypadal běžný den lidí v sonderkommandu, ale tohle bylo skutečně jen o unylých rozhovorech kam kde co, komu to řekneme a jak to uděláme a mezi to vsunuté nějaké ty drastické záběry, aby se neřeklo. Možná, že je to místy "syrové" a brutální, ale kromě kouře stoupajícího z pecí a zoufalého křiku z komor na mě nezapůsobilo téměř nic. A film o holocaustu by prostě neměl působit bez emocí, lhostejně a chladně, to se na mě nezlobte. Navíc události ve filmu působí do objevení živé dívky naprosto nesouvisle. Prázdný film. Skutečně mě zklamalo, že někdo takhle zprznil potenciál tématu sonderkommanda.... (19.02.2013)

Snímek Šedá zóna až do poloviny jen neuměle inscenuje hrůzy vyhlazovacích táborů a zapomíná, že by vás měl především mezi postavy nějak dostat a dovolit vám je pochopit. Na obrazovce se sice objevuje skupina členů podobného úklidového komanda, ale nikdo z nich není natolik zajímavý, aby zaujal. Zamlklý a neprůrazný doktor, který asistuje samotnému Mengelemu, je možná až příliš zamlklý a neprůrazný, takže jedinou zajímavou postavou zůstává alkoholický nácek v podání Harvyeho Keitela. Do šedé barvy stylizovaný film ale mnohem víc než dokumentární snímek (o což se zřejmě pokouší) připomíná statický televizní pokus o rekonstrukci událostí (které se údajně staly), ale chybí mu síla, která by jej hnala kupředu, donutila vás prožít příběh s jeho hrdiny a skutečně pocítit beznaděj, která v podobných zařízeních panovala. Já jsem se cítil skoro až provinile, když jsem sice sledoval jednu děsivou situaci za druhou, ale docela obyčejně jsem se nudil. Díkybohu velkou část filmového zážitku zachrání poslední půlhodina, v níž hrdinové najdou v plynové komoře živou dívku, která je svou přítomností konečně vyburcuje k nějaké činnosti, film chytne druhý dech a je na těch pár okamžiků takový, jaký mohl být celý. Prostor dostává i několik skutečně silných scén a najednou ani tolik nevadí, že rozhodnutí tvůrců nedat do svého filmu žádný hudební doprovod jej vlastně připravilo o obrovskou část jeho potenciální působivosti. Jenže... Jenže když už si pomyslíte, že teda druhou půli filmu vezmete i na milost, vytasí se tvůrci s posledním esem. Naprosto vážně míněným monologem právě pálené mrtvoly mi vyrazili dech natolik, že jsem si jej musel pustit pětkrát, abych se přestal smát. A to není pro film o koncentráku zrovna dobrá vizitka. (15.11.2005)

V naprosté většině případů kritizuji obsah a vyzdvihuji zpracování. Šedá zóna patří do velmi zřídkavé kategorie filmů, kde je obsah naprosto kurevsky špičkový, zato zpracování stojí za hovno. Jak mohl Nelson takové téma tak špatně natočit, mi nebere hlava. Nicméně ukázka Osvětimské mašinérie to byla excelentní. 70% (18.07.2017)