Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Televizní film s sebou nese věčné poselství - zabránit hrůzám nacismu a válek. Novela Arnošta Lustiga vypráví o hrstce zajatých amerických Židů, kteří věří ve své vykoupení za prostředky, které jim zůstaly u amerických bank, ale přitom esesmanovi Adamírovi nejde o nic jiného, než přivlastnit si jejich veškerý majetek; pak mohou jít do plynu. Jak se nakonec ukáže, jsou kromě pana Řandy všichni zbabělci a skutečnou hrdinkou je krásná Kateřina Horowitzová. Dílo by samo o sobě nemělo takovou sílu, nebýt výtečných hereckých výkonů, zvláště pak oceňuji úlohu rabína Miloše Nedbala. Hra jeho tváře byla vždycky jeho mistrovským kouskem. A zde to ještě zvýrazňuje. (27.09.2018)

Mrazivé drama o nepředstavitelné zvrhlosti fašistické ideologie, které se svou působivostí může směle řadit mezi takové klenoty žánru jako Spalovač mrtvol či Vyšší princip. Ač film televizní, odehrávající se v několika málo interiérech a založený převážně na dialogu, je síla některých jeho pasáží hrůzostrašná. Jenom samotná scéna se „sušárnou vlasů“ by měla být právem označována za to vůbec nejlepší z dějin české kinematografie. Scénáři nepochybně prospěl spolupodíl Arnošta Lustiga, tedy autora původní povídky. Ač to u televizních filmů nebývá zvykem, pochvalu zasluhuje i kamera a hudební složka. Modlitba za Kateřinu Horovitzovou rozhodně není pohodovým filmem pro nedělní odpoledne (ač jsem jí paradoxně zrovna v takový čas viděl), čili se na ní nedívejte, nechcete-li upadnout do stavu těžké letargie, kdy nebudete schopni věnovat byť jen část své pozornosti věcem s filmem samotným nesouvisejícím. Pokud naopak máte náladu pod psa a jisté vychýlení nepříznivým směrem nebudete pokládat za přítěž, již déle neotálejte – podobných utajených klenotů není mnoho. 90% (18.12.2006)

No a?? Co tím chtěl autor říci?? Že několik milionářských lidí se hnalo do Evropy, aby zde dále hamounili?? Protože proč jinak?? Přece znali situaci ne?? A morální poselství?? Do toho mi zase vůbec nezapadá postava Kateřiny, která se živila kdovíčím, ať tvrdí o sobě co chce. Takže zbývá jen herectví, což v téhle sestavě snad není třeba rozebírat, ale to je asi jediný větší přínos. Dějově je to u mne prostě blbina. Skáče to sem a tam, vrací se to zpět jen proto, aby se to zase vrátilo tam, kde už to bylo. Poměrně nudné televizní zpracování Lustigova díla. 6526/6642 (01.05.2014)

Antonín Moskalyk dokázal vytvořit skvělý televizní film, který jako na pilířích stojí na hereckých výkonech našich legend. Zároveň se mu podařilo vytvořit nesmírně působivou atmosféru pohybující se na hraně dobra a zla. Tam kde divák myslí, že by mohl přijít dobrý konec, protože tomu vše nasvědčuje se karta obrací a člověk začíná tušit, že je zle. Vyvrcholením absolutního pocitu prázdného děsu je pak konec, který to vše završí a znalec historie už tuší, k čemu se schyluje. (23.03.2021)

Tímto smekám pomyslný klóbrc před TV filmem Antonína Moskalyka. Děsivě reálný příběh v podání Růžka ,Adamíry, Fišerové, Nedbala a dalších je nejen dobře režírovaný a zahraný, ale především dobře napsaný. Přestože je od samého začátku jasné jak to celé dopadne, není zde prakticky žádná šance film odzívat, nebo nedokoukat. „...už zase slyším jak chtějí peníze za uhlí, za ústřední topení, za zvonce na palubě a snad i za brázdu za lodí.” (20.10.2010)