Fontána

Počas sledovania tohto existenciálne ladeného filmu som mal exkluzívnu možnosť počúvať snáď jeden z najemotívnejších soundtrackov v novodobej histórii kinematografie, ktorý mimochodom skomponoval režisérov hudobný skladateľ - Clint Mansell, pritom zase Darren Aronofsky sa priam majstrovským spôsobom postaral o samotnú vizualizáciu snímku, lepšie povedané jeho dvorný kameraman Matthew Libatique, v ktorom podáva obdivuhodný herecký výkon - austrálsky herec Hugh Jackman, keď si zároveň dovolím tvrdiť, že podal zrejme svoj najlepší výkon v kariére, keďže naraz stelesnil 3 postavy v troch časových rovinách, čo v jeho prípade asi nemá žiadnej obdoby. Nielenže chválim protagonistu, ale aj protagonistku v podaní Rachel Weiszovej, v tom čase už oscarovej laureátky. Ak by som sa následne pokúsil vysvetliť, o čom je vlastne scenár, tak by som zhruba načrtol asi toto: „V podstate je o tom, čo každého z nás, skôr či neskôr, nevyhnutne čaká, áno, na mysli mám SMRŤ, ktorá je úplne istá, len ako sa hovorí, hodina je neistá, pričom hlavná postava túto skutočnosť zatiaľ nechce akosi prijať, a tak kvôli tomu sa je neustále na čo pozerať, čiže sa cestuje časom a priestorom, až z toho normálne ostáva rozum stáť”. A k tomu by som ešte pridal i "nesmrteľnosť" a stratu blízkeho človeka, čo vytvára naprosto fascinujúcu koláž hypnotických obrazov, ktorá ma o to viac zasiahla, že akurát sa veľmi ťažko vyrovnávam so stratou svojho milovaného otca, a preto som práve "vyskúšal" túto filmovú medicínu, či mi v tejto nepriaznivej situácii nejako pomôže ? Uvidíme, čo ďalej prinesie čas... (01.04.2022)

Dalšia nakladačka od Aronofskeho... Existenciálne sci-fi, ktoré (neveril som, že k tomu dakedy ešte dôjde) šliape na päty filmom ako boli Kubrickova 2001:VESMÍRNA ODYSEA či Tarkovskeho SOLARIS. Fontána je v podstate jednoduchá, no citový základ a vizuálna stránka navodia pocit neskutočna. Nezažil som vnútornú explóziu ani umelecký oragzmus, ale bol som naozaj blízko. Pre mňa osobne rovnako nezabudnuteľné ako Soderberghova verzia Solarisu... (20.05.2007)

Na začátek bych napsal, že jsem věděl, že film bude složitější podívaná a budu se na něj muset koukat s čistou hlavou. Na film jsem se ale i tak těšil. O to větší bylo moje zklamání. Je možné, že jsem film úplně nepochopil ale hlavně mi přišel zdlouhavý a navíc mi přišlo, že jsou ve filmu zybtečné scény. Film má tři dějové linie (minulost, přítomnost, budoucnost) a hlavně linie v budoucnosti mi přišla zbytečná. Je sice pravda, že tato linie hýří barvami ale to je asi tak všechno. Po zbytek jen sledujete meditujícího hlavního hrdinu. Naštěstí se většina filmu odehrává v přítomnosti, která už je o dost zajímavější. Film hlavně zachraňují perfektní dvojice Jackman-Weisz kteří se k sobě neuvěřitelně hodí a jejich vztah jim snadno uvěříte. Navíc film doprovází povedená kamera a úchvatná hudba (soundtrack doporučuji). Od filmu jsem čekal perfektní podívanou ale nakonec mi to přišlo jako vcelku "normální" romantické drama, které však hýří nápady a originalitou. Zde zbytečně přeceňovaný film. (03.07.2007)

Naprostá sračka. Nechápu, jak takový nesmysl může někoho bavit, ale proti gustu.. (21.10.2022)

Krásná audiovizuální poema o hledání věčného života a lásky se třemi zpěvy. Darren kombinuje, střídá filtry, nechává námi procházet emocionální scény a Mansellova krásně smutná hudba naše pocity ještě prohlubuje. Avšak ne všechno zlato je čisté uvnitř. Ve větší hloubce najdeme jednoduchý příběh, který je natřikrát rozkouskován a poté spojen, aby dával jedinečný smysl a přitom se snažil být komplexní a snažil se onu cestu věčnosti najít. Většina emocionality by nebyla vůbec silná, nebýt hudby a přesvědčivých výkonů hlavních představitelů. Prostě z toho cítím prázdnotu pod krásným obalem bez možnosti prohloubit naše myšlenky dál za ohraničené území alá Kubrick. V tomhle hávu je zahalena prostota, krásná, přitažlivá, ale omračuje nabubřelým povrchem, který přebije onu prázdnotu a vy si toho ani nevšimnete. (28.06.2007)

Jako pocitový film skvělé, jako filosofický film - naprosto bezcenné... (13.05.2009)

Viděl jsem film hned dvakrát po sobě, myslel jsem, že při druhém shlédnutí mě to konečně zasáhne, ale ... Věřil jsem akorát stvárnění přítomnosti, bohužel ta minulost a budoucnost mi přišla více než směšná... Vizuálně nádherné, ale to je asi tak vše... - 23. 3. 2010 + 23. 3. 2010 - 65% (24.03.2010)

Pro dnešního běžného diváka žádaná věc. I on musí uspokojit své potřeby, že viděl a docenil něco uměleckého, spirituálního, filosofického, poetického, a že se mu nelíbí jen mainstreamový brak jako každému. Taková Fontána mu ten pocit může poskytnout, aniž by z té své zóny hollywoodských tuctovostí musel vystupovat. Možná se mu párkrát stalo, že omylem narazil na skutečně dobrý film, ale ten ho zcela zákonitě musel nudit. Naštěstí je tady Darren se svou Fontánou. Klidně ať se vám líbí, užijte si ji jako třeba marvelovky, ale nedávejte na odiv, že ani takhle bezduchou umělohmotnou náhražku, takový digitální ezo popcorňák nerozeznáte od skutečně krásných filmů. (16.01.2011)

Audiovizuální orgie, 3 časové doby, láska, záchrana, city, smrt, věčnost jako filozofická báseň. 80 % (20.09.2007)

Hodně neobvyklý snímeček, který by za jistých okolností mohl být absolutní bomba. Jenže to by musel mít Aranofsky po ruce mnohem lepší scénář a celková koncepce filmu by musela mít jasnější kontury. Některým obrazům a symbolům jsem rozuměl, ale rozhodně jsem nerozuměl všemu, především konec byl hodně kostrbatý. Pokud je chyba ve mě se ukáže až po druhém zkouknutí. Takhle to vidím prozatím na 3 průměrné hvězdičky s tím, že se uvidí po druhé projekci. (27.01.2010)

Fontána je pohledem na tři paralelní osudy, které se navzájem prolínají a rozcházejí a to vše nakonec vyústí v konečné poznání a naleznutí pravdy. Aronofsky byl, je a bude expert na zamotanost filmového děje a Fontána je dalším názorným příkladem. Všechny tři příběhy se prolínají tak silně a zároveň tak lehce, že někdy zprvu nepostřehnete, kde jste se to vlastně ocitli. Řeší se zde množství problémů, ze kterých vyčnívá nad ostatními otázka života a smrti. Režijně je tento snímek zvládnut dosti solidně a nutno ještě vypíchnout skvělou kameru (která je pro Aronofskyho filmy charakteristicky zvláštní) a prakticky celkovou vizuální stránku, od efektů, přes střih až k výpravě. A v neposlední řadě sympatický titulní pár - Jackman a Weisz - mezi nimiž vskutku fungovala chemie. Zkrátka film, který v závěru vyzní každému z nás nejspíše jiným způsobem, ale co se kvality týče, tak jde o nadprůměrnou záležitost. (30.04.2011)

Prekrásna a geniálna formálna stránka, neskutočná režisérska invencia a cítenie (snáď ešte lepšie ako Gondryho Náuka o Snoch) a pochybujem, že v roku 2006 vznikol film , ktorý by ma po tejto stránke viac dostal a nadchol. Skrátka vizuálny orgazmus podporený nádherným zvukovým podmazom a úžasným Hughom Jackmanom, ktorý sa pomaly ale isto stáva mojim obľúbencom. Plný počet nedám len preto, že tá filozofická a obsahová stránka mohla byť prepracovanejšia (videl som film len raz!) a hoci myšlienku to má "skvostne-jednoduchú", zdalo sa mi to mierne nedotiahnuté na úkor vizuálnej stránky. Ja som presvedčený, že na druhy pokus to plný počet bude!!! (10.05.2007)

Moderním vizuálním stylem natočené Love Story... Pokud tu někdo vytýká Fontáně jednoduchost myšlenky, proboha o čem jiném bylo právě Love Story? S několika mysticko-mytologicko-filozoficko-náboženskými přesahy, jen naťuknutými, aby byly vstřebatelné pro současné publikum (což nemíním jako pochvalu publika). Režisér, který do snímku dokáže vtáhnout (zde spíše obrazy a hudbou, ale částečně i hereckými výkony), je prostě pan filmař. Ano, někdy je snímek chladný, ale možná pro tu možnost reflexe a možné sebereflexe. (13.06.2007)

Tohle musím vidět ještě jednou, abych to dokázal objektivně zhodnotit. vizuální stránka je dokonalá, ale myslím, že trošku moc bombarduje obsah a myšlenka se pod malinko ztrácí. ale tenhle film rozhodně stojí zavidění. (17.07.2007)

Poéma o hľadaní večného života, kde sa nádherné obrazy striedajú s krutou realitou v troch érach hlavných protagonistov. Aronofsky je určite veľký talent, len mám podivný pocit, že z jeho blahodárnej fontány sem-tam striekala aj mŕtva voda. Možno je niekedy menej viac. (03.04.2008)

Emoce z této delikatesy přímo pryští a zanechá ve vás takové neurčité cosi, co se rozpíná a rozpíná a vy se odevzdaně necháte lapit do oceánu bezbřehého zoufalství. Přesto dokáže probudit i smířlivý úsměv, protože smrtí vlastně nic nekončí. Právě naopak, začíná. Pootvírá čakry, rdousí naši vlastní nabubřelost svatozáří stromu života. Každý si z Fontány odnese to, co právě potřebuje. Nutí k zamyšlení i několik let po shlédnutí, nikdy neomrzí, neohraje se a pokaždé je to úplně jiné a nové. Příspívá k tomu i to, že nebylo použito žádného počítačového efektu (vesmír, v kterém se pohybuje strom života je vytvořen z chemických reakcí různých látek), nadále i herecké výkony obou hlavních aktérů působí opravdově až bolestně. Příběh je velice silný a kdokoli si jej může vyložit mnoha způsoby díky obsáhlé symbolice, filosofickým i náboženským motivům, jenž člověk stejně plně nepochopí. Ne tak, jak to chápal Aronofsky (to snad ani nelze), ale po svém. Hlavní myšlenka zůstává a to: láska-nesmrtelnost, smrt-znovuzrození. Nádhera! Karmický orgasmus podbarvený astrální hudbou Clinta Mansella. "Together, we will live forever!" (10.11.2008)

Výlet ze Světa lidského chápání a vnímání. (20.03.2009)

Aronofsky ochcal všechny, když si sehnal pro tenhle metafyzický a nadmíru osobní projekt 35 mega a nechal si to zpropagovat jako blockbuster. Není to film, jež bych normálně hodnotil absolutnem. Uplně jsem zapomněl na co se dá taky jít ještě do kina. Anglicky mluvící španělé i občas trochu neopatrné umělecké patenty v naraci by potřebovali doladit. Ovšem finále filmu je obrazově a zvukově (Clint Mansell válí jak prase) tak..... finální. Že po dokoukání zůstane přesně ten pocit, který by po filmu měl následovat. PS :neznám film, který by tak efektivně využíval propagaci k rekonstrukci (10.03.2007)

Stačil by příběh ze současnosti a mohlo to být silné. Ten děj se v tom barvitém, hýřivém stylu ztrácí. Když začaly titulky, v sále bylo ticho, ale troufám si tvrdit, že ne nějakým souzněním s filmem, ale spíš snahou propracovat se přes vizuální znepřehlednění k jinak velmi prosté kostře filmu.To neznamená, že bych Fontánu nějak zavrhoval, jen mě mrzí, že se snaží být něčím, co není. Takové pozlátko by se dalo nabalit na jakýkoliv příběh. Přidej trochu buddhismu, mysticismu, lásku až za hrob a instantní kult je hotov. (10.03.2007)

Fontána se nakonec vyhoupne ke čtyřem hvězdám, protože drží myšlenkově pohromadě. Aronofsky je zručný režisér a jaksi méně zručný vypravěč. Stejně jako v Requiem má problém s koncem, kde bychom chtěli víc. Spousta diváků mu nejspíš stejně jako já bude tvrdit, že je opravdu nutné umírat s křikem a kopáním, protože málokterá smrt začátkem něčeho nového. (15.03.2007)