Milé laskavosti
Kinds of Kindness
Kinds of Kindness
Kinds of Kindness
Réžia:
Yorgos LanthimosKamera:
Robbie RyanHudba:
Jerskin FendrixHrajú:
Emma Stone, Jesse Plemons, Willem Dafoe, Margaret Qualley, Hong Chau, Joe Alwyn, Mamoudou Athie, Hunter Schafer, Merah Benoit, Susan Elle, Timothy HinrichsObsahy(2)
Triptych, ktorý v prvom príbehu sleduje muža bez možnosti voľby, ktorý sa snaží prevziať kontrolu nad životom a definitívne sa vymaniť z predurčenej cesty. Je tiež o policajtovi, ktorý je znepokojený a zároveň spochybňujúci správanie svojej manželky po jej návrate z údajného utopenia sa. Nakoniec je aj o žene, ktorá je odhodlaná nájsť jedinca predurčeného stať sa uznávaným duchovným vodcom, resp. mužom disponujúcim vlastnosťami zhrnutými do troch V – veriaci, vodca, výtržník. (Biopler)
(viac)Recenzie (77)
Riadny bizár, ktorý ponúka mix žánrov od drámy cez mysterióznu časť až po horor. Prekvapivo mi ani nevadila tá dlhá stopáž a film mal stále čo povedať. V podstate niekoľko poviedok, ktoré ani nedávajú čo mi ani vôbec nevadilo, kde vystupujú približne tí istí herci. ()
Zpět ke kořenům, autistické postavy dělají nesmyslné věci v dlouhých krásných záběrech (točených stále ještě na analog), což některé další lidi pudí k tomu hledat v tom nějaká skrytá poselství (jako třeba "všichni chceme být přijímaní a uděláme pro to cokoliv"). Nejzajímavější na tom všem asi budou reakce lidí, kteří na to šli v očekávání dalších "Poor Things" :-)....Willem Dafoe v růžových slipech included. ()
5.5/10. Těm jenž se nelíbili poslední dva Lanthimosovi filmy (Favoritka a Poor Things) z důvodu, že jim přišli až moc mainstreamové, tak Kinds of Kindness se jim budou líbit víc, ale to tu mluvím asi o procentu populace. Kinds of Kidness mají totiž mnohem blíž k rané Lanthimosově tvorbě, což pro běžného diváka, co si užívá Godzilla x Kong, znamená gigantický bizár a spoustu wtf momentů (konec druhé povídky). Lanthimos i tentokrát to má pevně v rukách a co se týče nějakého záběrování a práce s kamerou to vypadá sakra výborně. A i herci jsou fakticky suprový, obzvlášť Jesse Plemons potvrzuje svoji pověst jednoho z nejnadanějších herců své generace. Ale celkově mi to přišlo, jako kdyby mi někdo donesl fakt hezký jídlo, který ale neskutečně smrdí a chutná jak koňský hovno. ()
V istom momente počas premietania som si nebol istý, či ma baví viac tá úžasná weirdovina filmu, alebo sledovať odchody sklamaných, znechutených alebo znudených divákov. Nemám im to za zlé, však aj sa som bojoval s nudou a nepochopením, a čakal som druhé Chudiatko. Deň na tom mi to ale celkom zackvalo a stále to vo mne rezonuje. Yorgos sa síce prezentuje ako podivín, ale v srdci je to humanista, feminista, sociológ a troll (a samozrejme mizantrop), ktorý si napríklad aj v tomto filme absurdne a prepálene robí srandu z našich často nezdravých a nebezpečných ľudských dynamík a vzťahov a je mu jedno či sa vám to páči alebo nie. S Emmou Stone sa nesmierne našli, cítiť, že ako jeho dvorná herečka ho dokonale chápe. Chcem byť ich kamoš. Cinematik 2024. ()
Ano, je to o něco slabší než Lanthimosovy nejlepší filmy. A ano, některé motivy se opakují z předchozích filmů. Ale dávám 4 už jen za tu odvahu, že po 2 komerčnějších filmech, se režisér vrátil zpátky k tomu masakru, který dělal dřív (Jelen, Alpy, Humr). V životě jsem neviděl tolik lidí odejít z kina. Myslím si, že je skvělé, že tyto filmy vznikají, i když je film trochu moc dlouhý a některé motivy se opakují. Stále tu máte mnoho podnětů a mnoho aluzí a metafor, které můžete rozklíčovat. Mnohem víc než u běžných (nudných) filmů. Dobře to shrnuje například tahle recenze. ()
5* je trošku prepal ale fuck it, za tú prvú epizódu a tú krásne vystavanú bizarnú paranoidnú atmosféru s hereckým koncertom Jesseho, Williema a Emmy to sem hodím s radosťou. Herecký koncert pokračoval aj druhú a tretiu časť, ale bohužial druhá ma už bizarnosťou trošku minula (ale za scénu s home videom to aj tak stálo). Tretia epizóda opäť skvelá a asi najzábavnejšia. Post-credit scéna to celé krásne podtrhla a ukazuje, že tak ako život aj tento film je len taký bizarný joke. Yorgos si frajer. ()
Skôr Kinds of Madness. Lanthimos je čudák a jeho filmy to patrične reflektujú. Zaujímavý koncept, herci sú fajn, no je to každým príbehom čudnejšie a čudnejšie. Dokonca by som povedal, že to bolo na mňa až príliš experimentálne. Pri hodnotení však musím vziať do úvahy aj formu a predvedenie a tie sú ako vždy majstrovské. ()
Tak 1 hvězdu za tu šipku do bazénu. Jinak úchylná blbost. ()
Když se při najetí závěrečných titulků ze sálu ozvalo o pomoc volající "Co?", spontánně jsem se rozesmála a v tu chvíli ze mě opadla tenze nakumulovaná v průběhu promítání z kombinace chuti opustit sál a chuti na čedarovou pomazánku v nabídce baru, protože jsem se před filmem nenavečeřela. S posledním záběrem ke mně přicházejí volné asociace na Lola běží o život, Amélii, Monty Python a patologické zanícení pro nesmysl, predestinaci, plán v plánu jiných plánů, a zatímco si pan R.M.F. spokojeně kydá kečup na košili místo na párek, mně dochází, že se stává ústřední postavou snímku, katalyzátorem dění, při kterém se dívky vrhají po hlavě do vypuštěného bazénu či detoxikují k smrti vyškvařením v sauně. Rámování děje prostřednictvím pana R.M.F. přichází s posledním záběrem volně jako hozená rukavice, kterou sbírám a dál se snímkem odmítám myšlenkově zabývat. Jediné, co vím, je, že manipulativnost je jedna z nejodpornějších lidských vlastností. A že to ani nedojed. Po projekci jsem neměla na výběr než vzít čáru do nejbližší večerky pro dvě ošahané housky a paštiku a tuším, že ze všech těch éček dnes nebudu mít klidné spaní. Give a fuck or do not give a fuck. It's not entirely up to you. ()
Lanthimos přesně tak, jak jej mám rád. Absurdno, surealita, přímočaré až ledové dialogy. Tentokrát i perfektně zábavné. Behem jednoho roku dva skvělé filmy od Lanthimose, dvakrát úžasná Ema Stone a 2x skvělé role pro Jesseho (Civil war). 2024, rok pro film. ()
Haleluja, volejte sláva a tři dny se radujte, po dlouhé době něco neokoukaného, netupého, krásně bizarního. V kině by mě ta stopáž asi zabila, ale rozkouskovaně natřikrát to bylo fajn. ()
Kinds of Kindness přináší notnou dávku bizáru, kterou ale od Lanthimose zrovna úplně neznám. Čistě z toho důvodu, že ač jsem chtěl, tak jeho ranou tvorbu v Řecku a následné první dva filmy v Hollywoodu, jsem neviděl. Tento film, kde se Jesse Plemons plazí za šéfem Willemem Dafoe, který ho nutí číst Annu Kareninu, manželce Hong Chau házet potratové pilulky do nápojů a dokonce zabít člověka, Emma Stone si vyřezává játra a vypráví o psím ostrově, či Margaret Qualley má dar, díky kterému může oživit mrtvé lidi, se nachází na hraně naprostého tvůrčího osvobození, které Lanthimosovi poskytl 20th Century po úspěchu přímočařejších, ale ostrých a oscarových Favorite a Poor Things. Řekova hra s divákem, kdy si ho vede za nos a předkládá s poměrným klidem různé fatální a vyhrocené události za zvuků tónů podobných, jež jsme slyšely v Poor Things (stejný skladatel), mě přiváděla místy až k šílenství. 165 minut je moc, byť to celé zachraňuje to celkové postavení vyprávění do tří povídek místy úžasně krutě vypointovaných. Ano je to film, jemuž lze s klidem říkat artovka, protože je velmi potřeba nějakého intelektuálního vkladu, což teda u mnohých motivů bylo velmi složité nějak interpretovat. Ve zkratce je asi možné první povídku označit za tematizování bossingu a toho co jsme pro svou kariéru schopni učinit pro to, abychom se cítili oceněni, druhá povídka je odcizení se ve vztazích a třetí je po vzoru Andersonova Mistra kritika kultu osobnosti a sektářského prostředí, kde nemůže být člověk takový, jaký chce, ale jak požaduje někdo vyšší, v mnohém tedy podobné směrem k první povídce. Asi je fér říci, že si to užít moc nejde, vše záleží na míře cyničnosti a škodolibosti. Pokud půjdete na své oblíbené herce, tak ale asi neprohloupíte, protože mnozí z nich předvádějí opět výrazné výkony, kde Plemonsovo ocenění v Cannes je naprosto po právu, Emma Stone hraje tradičně skvěle, stejně jako Dafoe. Bohužel ostatním nebylo úplně dopřáno nějakého většího hereckého výkonu, což například u Margaret Qualley mi přijde škoda. Celé je to postavené hlavně na Plemonsovi a Stone, což nutně není špatně protože jsou spolehlivý a snad budou i na Oscara nominovaní. Nicméně další ocenění Oscarem se obávám, že nepřijde, tentokrát mi totiž ani kamera Robbieho Ryana se nemá úplně čeho chytit a v předchozích dvou filmech to byla hlavní přednost filmů. Film bohužel nezaznamenal přílišný úspěch jako se to dříve povedlo Chudáčkům, kteří byli i solidně hypovaní a zaplatili se 10x, tady nejnovější Lanthimosův kousek osciluje na hraně neúspěchu a je otázka, zda jeho nový film Bugonia, tedy již čtvrtý film pod Searchlight Pictures (opět se Stone a Plemonsem), se opět vrátí k chudáčkovskému feelingu. Kinds of Kindness každopádně není až tak špatný jak hodnocení napovídá, jen je to více příjemnost pro Lanthimose a jeho černý humor než pro diváka. 60% ()
8/10. Divný, trapný, oldschoolový Lanthimos je zpět! Jeho nejnovější filmy byly extrémně komerční a nyní se s touto nízkorozpočtovou antologií filmu vrací ke svým kořenům. Tři extrémně bláznivé epizody, které vypadají jako epizody Black Mirror, "Kinds of Kindness" je film, který zkoumá lidské vztahy s druhou drahou osobou, se šéfem a zaměstnavatelem, jinou dynamiku síly každého vztahu a sílu, kterou má sex v našich životech a při utváření našich vztahů. Je to absurdní film, velmi zvláštní, a vy si s ním uvědomíte, že nikdy nic nebude dávat úplný smysl a to je dobře. Moc se mi to líbilo, ale rozhodně to není určeno pro široké publikum. [58.KVIFF] ()
„Tak to bylo dobře bizarní,“ okomentovala jsem film druhé návštěvnici kladenského Hutníku – užily jsme si s paní soukromé premiérové promítání. Zdejší kultura je ale jiný příběh. Tři hvězdně obsazené povídky, jimž vévodí Jesse Plemons (překvapil proměnami zevnějšku), Emma Stone a rovněž Willem Dafoe (úsměvně úchylný ve 3. sektářské povídce). Po 5 hodinách spánku a náročném dni jsem bohužel u první povídky bojovala s mikrospánky (ne že by nebyla dobře vystavěná), pak mě probralo domácí porno a řezání prstu ve druhé, třetí kousek mě zaujal nejvíc. Můj čtvrtý shlédnutý film Yorgose Lanthimose opět uspěl, zde silně působilo, že se všechny ty tělesné a jiné podivnosti odehrávají v současnosti (byť s nerealistickými prvky). Po originálním Humrovi, oscarové Favoritce a erotomanské sci-fi vizuální slasti Chudáčci mi tak ještě zbývá rozporuplný jelen. ()
65 %. Návrat Lanthimose k ryzímu bizáru a absurditě, leč trochu ukvapený. Když si teď s odstupem procházím jeho filmografii, hodně se ta témata recyklují – sektářství, manipulace, snovost, prvky absurdního dramatu. Veskrze jde o tři povídky s různou kvalitou a scenáristickou propracovaností. Nemůžu se ubránit pocitu, že jde o zbytečně velký odklon od diváckého pochopení. I přesto Milé laskavosti vyzývají k rozvahám, leč zdá se mi povrchním. Obdobně povrchní je také motivická práce napříč povídkami, která nabízí jen tematickou, nikoliv příběhovou spojnici. Herecky v pohodě, hudba minimalisticky expresivní a v soundtracku narativní. Kdo zná Lanthimosovu tvorbu přes Favoritku a Chudáčky, musí být po zhlédnutí překvapený až šokovaný. Za mě se jedná o nejslabší režisérův počin, i když ne vyloženě špatný. Škoda, těšil jsem se. ()
Po úspěšných Chudáčci (2023) by si jeden myslel, že se Yorgos bude dále ubírat cestou silné stylizace podpořenou velkorysími rozpočty. Tímto způsobem totiž lze stále prezentovat standardně absurdní excesy a i mainstreamový divák je přijme. Zde jsme zpět u nezaobalených kořenů v podobě Špičák (2009) nebo Humr (2015). ()
60/100 ()
I přes svou délku neuvěřitelně vtipná a hravá záležitost. Jedna Partička herců si vystřihne tři povídky, a i když to jsou téměř tři hodiny tak jsem se celou dobu bavil. Sem tam mi to přišlo jako Buňuel po 50 letech. A prý, že samoúčelné a že chybí message?! Mně teda ne, je to přeci úplná polopata. ()
Zase jednou film, kde nechápu obecně nízký rating. Prostě a jednoduše, bez rozborů dějinných souvislostí a dalších řečí, prokazuje odvahu i schopnost něco říct. Prokazuje ji po všech stránkách skoro tři hodiny, přesně na té životodárné hraně mezi popem a artem, a to ho rozhodně řadí výš než do kontaminovaného mírného nadprůměru. Takových vzejde každý rok opravdu jen pár. ()
Súvisiace novinky
Zlatá palma festivalu v Cannes zná svého vítěze
Večer v sobotu 25. května proběhl ceremoniál slavnostního zakončení 77. ročníku prestižního mezinárodního Filmového festivalu v Cannes. Na prosluněné francouzské riviéře tak skončil dvanáctidenní… (viac)
Jaké filmy budou soutěžit o Zlatou palmu v Cannes?
Ve čtvrtek 11. dubna proběhla v kinosále UGC Normandie v Paříži tisková konference ku příležitosti zveřejnění oficiálního výběru v rámci programu nadcházejícího 77. ročníku Filmového festivalu v… (viac)
George Lucas dostane čestné ocenění v Cannes
Legendární americký režisér, scenárista a producent George Lucas letos bude jedním z recipientů čestné Zlaté palmy Filmového festivalu v Cannes. Stane se tak 25. května během zakončovacího… (viac)
Další film Yorgose Lanthimose má obsazení i premiéru
Emma Stone (La La Land) si sotva nechala na plaketu svého druhého Oscara vyrýt své jméno a název filmu Chudáčci, za který jej obdržela, a už má zase napilno. Stejně tak řecký režisér Yorgos Lanthimos… (viac)
Film má 160 minut a sestává ze tří povídek, z nichž všechny jsou poněkud bizarní, ale na můj vkus málo prokreslené na to, abych mě vtáhl do prožívání těch postav a málo vyjeté na to, abych se výsostně bavil jen tím bizárem. Je pro mě docela náročné si napříč příběhy najít nějaký společný motiv, který by je svázal a činil tak tento film tematicky ucelený a dal mu nějakou výpovědní hodnotu - kterou podle mě ani moc nemá, což je v poho. Nepotřebuju, aby film nesl poselství, když to vynahrazuje mírou zábavnosti. Jenže já se u tohoto zas až tak nebavil, protože ten film nechce být co možná nejzábavnější/nejhumornější. Kdyby chtěl, byl by snad jasnější a utrženější, jako jsou třeba mother!, Men, Lighthouse, Beau is Afraid nebo právě Poor Things. Jenže z kolaborace mezi Lanthimosem a Filippou vždycky vzejde takový jemnější, serióznější a kontrolovanější bizár. Tento počin je navíc poměrně dost tajemný, mystifikační a hraje s divákem jistou hru. Když sledujeme film, snažíme se v něm zorientovat, rozlousknout ho, načež se nám utváří i očekávání toho, co bude následovat. Vyprávěč podává jisté indicie, jejichž konzistence umožňuje divákovi tvořit si hypotézy a následně se ho snaží překvapit. Kamil Fila v podcastu Hodný, Zlý a Kritický správně podotkl, že indicie by měly být vhodně mířené i konzistentní, nikoli náhodné či rozporuplné, protože pak není příliš možné se v tom zorientovat a na základě očekávání si vytvářet hypotézy, které pak mohou být ve vhodný moment převráceny. Takových překvapení by nemělo být příliš, aby to nepůsobilo předimenzovaně a nastavovaně. Takto se hraje psychologická hra s divákem, v níž se udržuje pozornost, natahuje napětí a překvapuje. Kinds of Kindness však nechává diváka tápat, protože indicií není dost a překvapení je snad až příliš. Divák opravdu musí rezignovat na to, že to dokonale dešifruje a umět si to užít takové, jaké to je. V tomhle je to podle mě podobné třeba 2001: Vesmírné Odysei nebo některým filmům od Davida Lynche, kde rovněž není příliš možné vytáhnout nějakou jasnou a jednotící linku, která tomu všemu dá dokonalý smysl. Tyhle filmy mají uhranou něčím jiným, ale v KoK jsem si tohle jiné nenašel, protože ten film pro mě není dost audiovizuálně stimulující. Proto jsem se neustále snažil dát tomu nějaký smysl, ačkoliv když člověk nad filmem při sledování moc přemýšlí, tak si ho toliko neužívá, protože do něj není ponořen. Tohlecto dešifrování a úvahy samozřejmě jsou jistým druhem potěšení, které nám umění nabízí, ale je to jistá nadstavba a pokud to moc řešíme během sledování, tak nejsme dokonale "v tom". Když třeba sleduju film, kterej mě nebaví, tak do něj nejsem vnořen a bavím se spíš tím, že přemýšlím nad tím, proč na mě nefunguje. Jak už jsem předznamenal, tak mě tento film vyloženě nestrhl a tvůrci s diváky hrají jistou škodolibou hru. Ačkoliv se mi nepodařilo film dostatečně uchopit, tak ta snaha tříbí diváka! Vidíme, že tento film se jmenuje Druhy Laskavosti a ta laskavost je v jednotlivých příbězích přítomná v nějaké zvrácené nebo nakyslé podobě. Spíše lze mluvit o zneužívání moci, o kontrole někoho nebo něčeho nad někým a hledat v tom laskavost je poněkud cynické a žádá si to jistou mentální gymnastiku. Můžeme mluvit o laskavosti u ženy, která trpí násilnické chování svého muže a ještě ho chrání před problémy? Do jisté míry asi ano, ale spíše mluvíme o něčem nezdravém, o nějaké slabosti nebo závislosti. 1. povídka / Smrt R.M.F.: Mužův život řídí a ovládá nějakej starej manipulátor, kterej po něm chce, aby zabil jiného muže - jistého R.M.F., který na začátku příběhu přinesl manipulátorovi peníze a manipulátor později sdělí, že onen člověk chce Nezjistíme však, proč se stal protagonista vůbec takto závislý. Nezjistíme, kdo je onen manipulátor a proč investuje energii do toho, aby jiné lidi ovládal. Nezjistíme, proč měl protagonista pro manipulátora zabít toho druhého člověka. Víme jen, že protagonista svůj život podřizuje onomu manipulátorovi a že když neuposlechne, tak ho manipulátor vystrnadí ze svého života, což protagonista emocionálně nezvládá, protože dosud na něm byl zavislý, a tak se nyní snaží k manipulátorovi opět najít cestu. Zjistí, že manipulátor ovládá život i jiné ženy, která se pokusila onoho R.M.F. též srazit autem, ale jenom ho zmrzačila a přivedla jeho i sebe do nemocnice. Protagonista toho R.M.F. nakonec vyveze z nemocnice a zabije ho tak, že ho několikrát přejede na parkovišti. Manipulátor ho tedy v závěru opět přijme a sděluje, že vždy věděl, že se na něj může spolehnout. 2. povídka / R.M.F. Létá: Policejní důstojník truchlí nad zmizením své manželky, mořské bioložky, která zmizela na moři. Ukáže se však, že byla zachráněna ve vrtulníku pilotovaném R.M.F. Polda však postupně nabývá ke své navrátivší ženě nedůvěru, protože se nevešla do svých starých bot a nepamatovala si jeho nejoblíbenější song. Začne ji považovat za nějakou falešnou kopii, nejí jídlo, které mu připravila, obviní ji, že schovala jeho mobil a poté, co mu řekne, že je těhotná, hrozí jí, že ji nechá zatknout, když neodejde. Později obviní řidičku nějakého auta při kontrole, že má jeho ztracený mobil a střelí do ruky jejího přítele, jehož krvavou ránu pak začne olizovat. Když manželčin otec řekne své dceři, že vždycky věděl, že je s jejím mužem něco v nepořádku, tak ho fackou zastaví a sdělí, že se tehdy ztracená na ostrově naučila, že je lepší záviset na něčem, co je pořád k dispozici, než záviset na něčem, co každý den brzo ráno dojde. Manželka se nyní stará o svého muže, suspendovaného policistu, který si k jídlu poručí její prst s květákem. Žena tak učiní. Později polda tvrdí psychologovi, že jeho žena je šílená, že se sama bije. Žena u lékaře tvrdí, že ji bije manžel, ale že za to nemůže, protože bere prášky, po nichž je agresivní. Pak muž požaduje játra, protože prsty mu nechutnaly. Žena si tedy vyřízne játra a zemře. Muž ji najde a pak otevře dveře od domu a vpustí do domu svou "pravou" ženu, s níž se začne mazlit a líbat, zatím co jeho "jiná" žena je mrtvá ve vedlejší místnosti. 3. povídka / R.M.F. Jí sendvič: Žena je součástí sexuálního kultu. Pokud se v tomto kultu někdo dopustí kontaminace/nevěry, tak je buď vyhoštěn anebo může podstoupit očistný rituál v sauně, pro vypocení toxinů, což ovšem nutně nemusí fungovat. Protagonistka má pro tento kult hledat ženu, která má schopnost oživovat mrtvé - tato žena by měla být jedním z dvojčat, z nichž druhé je mrtvé. Jednoho dne k ní v bistru přijde žena, která tvrdí, že její dvojče je tou, kterou hledá. Protagonistka však říká, že jedním z požadavků je, aby druhé dvojče bylo mrtvé. Ta se tedy později zabije a protagonista navštíví její sestru-veterinářku, která zázračně uzdravuje. Následně ji omámí, unese a otestuje její schopnost na mrtvole muže v márnici. Položí na něj její ruku a on obživne. Jedná se o muže R.M.F., který byl protagonistou první povídky zabit, a který v posledním záběru jí sendvič. Protagonistka tedy naloží zázračnou ženu do auta a rychle se vrací ke kultu, z níž ji vyrazili, protože ji k sobě v průběhu dění zlákal její odcizený muž, který jí taky omámil a znásilnil. Není to explicitně řečeno, ale je možné, že tento její odcizený muž ji i ve vztahu zneužíval a tak od něj utekla ke kultu. Kdo ví. Protagonistka se každopádně při rychlé jízdě rozptýlí, nabourá a zabije onu ženu, která umí léčit rány a přivádět k životu mrtvé. ZÁVĚR: Povídky tedy kromě moci ve smyslu kontroli a laskavosti volně spojuje postava R.M.F., o níž ale takřka nic nevíme a která v příbězích hraje jen okrajovou roli. V první povídce má být zabit a dokonce za to zaplatí. Ve druhé jakožto pilot najde a zachrání ztracenou ženu z ostrova a ve třetí je zázračně oživen a na konci jí sendvič. Mnohem radši bych na celovečerák roztáhnutou třeba tu druhou povídku. Výslednou podobu tohoto povídkového snímku totiž považuji za narativně nejasnou, neprokreslenou a poněkud samoúčelnou či nastavovanou. Mně to může připadat nedopečené a bezpředmětné, ale autoři by mohli tvrdit, že jdou proti proudu, že s divákem hrajou skrze svůé příběhy jistou hru na kočku a na myš a že jistá nesmyslnost byla jejich uměleckým cílem. Já tu hru sice jsem ochotný hrát, i když si myslím, že je to předem prohraný boj, že vyhrát nemůžu, ale vím, že anti-intelektuálně orientovaní lidi nejsou ochotní se v takových (i podstatně uchopitelnějších) filmech nimrat a odstřelí je jako slátaninu. Mám rád absurdno či metaironii, ale tohle je na můj vkus uzemněné a klidné. Jakoby Yorgos Lanthimos věděl, že už nějaké jméno má a že mu to sežereme. Na jeho předchozí film, (poměrně dobře uchopitelné) Chudáčky, se podle mě moc nechytá jak po stránce vyprávění tak formy. Chudáčky považuji za ucelenější i zábavnější (otázka je, jestli cílem každého filmového díla je být ucelený, uchopitelný a zábavný), ale taky za audiovizuálně více atraktivní film, což není dáno jen tím fantaskním a barevným světem, nýbrž i tím, jak si tvůrci vyhráli se scénografií. Kinds od Kindness oproti tomu působí poněkud monotónně, jednoduše, nepříliš zajímavě. Za takřka 3h času podle mě vyloženě nestojí, ačkoliv je to furt zajímavější než třeba ezo-detektivka Longlegs nebo lesbické krimi "drama" Love Lies Bleeding. () (menej) (viac)