Dym

Kvůli tomu konci přemýšlím, jestli nakonec těch 5* nedám. A myslím, že asi jo. Velmi mile mě ten film překvapil, je neskutečně příjemný a i když se v něm neodehrává žádný větší děj, i tak ani moc nenudí a rozhodně zaujme. Vlastně je to povídkový film, co se věnuje hlavně pěti nejvýraznějším postavám a jejich životu. A všechno to, co se zde stane, je fakt jak ze života. Hlavně ten film ale má neskutečně příjemnou atmosféru, díky které se mi ten film nakonec tak líbil. Dokonce tu je i pár silnějších scén (u mě osobně vede každodenní focení trafiky a pak ta úplně závěrečná, ve které Auggie vysvětluje, jak se dostal k focení). Jo, velmi mile mě to překvapilo a moc se mi to líbilo. Místy to je teda trošku utahané, ale to je jen malá výtka. Nakonec těch slabších 5* fakt dám. EDIT: Tak nakonec to měním ze slabých 5* na čistých 5*. Fakt je to skvělý film. (01.03.2020)

Když jsem si, po krátké době, uvědomil, že fim je skutečně o KOUŘI, neodolal jsem a vytáhl (letos už poměrně brzy) 11 centimetrovou havanu ROMEO Y JULIETA, každoroční dar od syna Pavla (pouzdra všech cigár mám vystavená na půdě). A na závěr jsem pak, značně pod viivem nikotinu, zpíval na plný kule (nemyslím SMOKE GETS IN YOUR EYES, která šla se zavárečnými titulky), ale waitsovku YOU'RE INNOCENT WHEN YOU DREAM. Každopádně mi dobrou náladu přivodil KOUŘ. (11.01.2020)

Nekouřím a snad nikdy jsem neměl v ústech cigaretu (byť jen nezapálenou), ale překážkou k zalíbení v tomto filmu to vůbec neznamená. Smoke nabízí sled navazujících „kapitol“ ze života několika obyčejných postav trávicích čas u jedné trafiky (a pár dalších lidí kolem nich) a evokuje mi (kratší) televizní seriál na pokračování, v němž si vás možná na první dobrou nezíská úplně každá z postav, ale časem s vyvíjením a propojením příběhů zjistíte, že vás stejně začne zajímat osud většiny z nich a sleduje se to najednou úplně samo... a vděčíte za to scénáři i nezapomenutelným hereckým výkonům. Hodně mě v postavě zádumčivého, nevyrovnaného spisovatele bavil William Hurt, který se už blýskl úvodním zasvěceným vyprávěním o kouření a případné váze kouřu. Na poslední chvíli jsem si ale v závěrečné epizodě díky vyprávění rodinné vánoční povídky stihl plně oblíbit i Harveye Keitela se zálibou ve fotoaparátech. To prosté nalezení stejné vlny v závěrečném dialogu obou chlápků za stolem, ze srdce a čisté úpřimnosti, vytvořilo pro mě první ze dvou nejsilnějších momentů filmu – s nasledujícím černobílým ztvárněním oné povídky, za doprovodu skvělé písně Toma Waitse, pak záhy přišel i ten druhý. [80%] (12.05.2024)

Ľudia nie sú dokonalí. Občas niekoho pozvú, aby u nich pár dní prespal, aj keď nemajú voľnú posteľ ani bočné úmysly. Inokedy zase dajú krabicu s bankovkami pod umývadlo a myslia si, že ich pred vodou ochráni nadpis „keep dry“. Niekedy sa im do života pripletie posol nečakaných situácii, aby spisovateľ mal o čom písať, predavač o čom rozprávať, či chlapec z čoho dospieť. (17.12.2016)

Tomuhle se říká malý velký film. Obyčejný příběh obyčejných lidí motajících se kolem obyčejné trafiky, a přitom nic není obyčejné. Je to filmová lahůdka, na kterou se dlouho vzpomíná a rádo se k ní vrací. Já to dělám moc rád. Kdo by to tenkrát v roce 1994, řekl, včetně mě, že se dívá na prorocký film. Jedna z postav v trafice, černoch Tommy, totiž řekl, že bude válka, musí být válka, protože jinak by páprdové v Pentagonu neměli co dělat, teď mají toho Saddáma, takže tam vlítnou s plnou parádou...a o pár let později se to stalo. (03.05.2011)