Kaibutsu no Kikori
Réžia:
Takaši MiikeScenár:
Hirojoši KoiwaiKamera:
Nobujasu KitaHudba:
Kódži EndóHrajú:
Kazuja Kamenaši, Nanao, Riho Jošioka, Šóta Sometani, Reon Juzuki, Kijohiko Šibukawa, Šidó Nakamura, Minosuke, Keisuke Horibe, Ikuja Enokizono, Júiči TakedaObsahy(1)
Akira Ninomiya (Kazuja Kamenaši) je nelítostný právník, který neváhá zlikvidovat každého, kdo mu stojí v cestě. Jedné noci je brutálně napaden neznámým útočníkem, kdy zázračně útok přežije. Akira se tak musí vydat na cestu pomsty. Ovšem mezitím dojde k sérii děsivě brutálních vražd, kdy sériový vrah na oběti útočí sekerou a následně jsou nalezeny s chybějícím mozkem. S kým má Akira tu čest? Ponořte se do krvavého případu režiséra Takaši Miikeho. (HanzoBureshi)
(viac)Videá (10)
Recenzie (16)
Takaši Miikeho a jeho snímky mám v celku rád. Vždy dokážou něčím překvapit. Favoritem jeho tvorby u mě i po tomhle nadále zůstává Visitor Q z roku 2001. Od Kaibutsu no Kikori/Lumberjack the Monster jsem měl celkem velký očekávání a to nejenom podle zdejšího hodnocení a % který zatím drží film v červených číslech. Moje očekávání ale nebyla až tak naplněna. Čekal jsem od toho asi ještě trochu víc. Né, že by to bylo špatný ale něco tomu prostě chybělo. Rozhodně tomu nepřidala za mě zbytečně dlouhá stopáž. A tak si myslím, že 3hvězdičkový hodnocení bude zcela korespondovat s tím co mi bylo nabídnuto. Neurazilo ale ani nikterak víc nenadchlo. Podívat se na to ale určitě dá. ()
Můj první Takaši Miike (z asi deseti), kterému můžu bez váhání napařit pětihvězdu. Skvostná kombinace staré dobré kriminálky, svérázné poetiky, bizarní zápletky o mozkových "psychopatických" čipech a několika málo mile ujetých scén, ve kterých krev z krční tepny stříká jako voda ze zahradního zavlažovače. A navíc se děj nese ve vážném až temném duchu, což u japonských filmů není úplně obvyklé (aspoň trocha afektovaného šaškování a teatrálního přehrávání je u nich totiž téměř pravidlem). Ale i měkčí, sentimentální nátury si případně ve filmu najdou svůj šálek čaje, vždyť třeba postupná přeměna schizoidního psychopata v moralistu a citlivku je až kýčovitě melodramatická. ()
Takaši Miike natočil niekoľko námetovo zaujímavých počinov, no plnohodnotne ma nadchol jedine "Aku no kyōten", ktorý sa tématicky taktiež opieral o postavu vyčíňajúceho "sériového vraha". V tom, čo teraz napíšem, treba hľadať len jemnú paralelu, rozhodne nie zrovnateľnú kvalitu po žiadnej stránke (!!), no mne tento počin, jemným nádychom, pripomína nesmierne úspešný "I Saw The Devil", v ktorom tiež, rovnako ako v tomto prípade, ako plynul dej, už prakticky divák nevie, kto je oným zločincom, respektíve kladnou postavou. Mne osobne sa tento námet pozdáva, a to som pragmaticko-konzervatívny divák, ktorý má skôr v obľube klasické príbehy, v ktorých "sériový vrah" vyčíňa, nepoznáme identitu, nepoznáme motív, necháva odkazy či pácha rituálne vraždy. Toto je ale námet obohatený o vsuvky, ktoré mi v mnohých prípadoch nebývajú pochuti, no tu, napodiv, tú originalitu tak nejak viem doceniť. Snímok je pomalší, neobsahuje mimoriadnym počtom pasáži, ktoré by poburovali, no má taký podivný nádych, z ktorého divák síce nie je vystrašený ani pohoršený, no tak nejak sa mu v prípade dostatočného získania, dostane mierne pod kožu. Medzi 3-štyri. ()
Kvůli nápaditosti celého konceptu (japonský folk horror meets Dexter meets Black Mirror) se to opakovaně cyklí v (potřebných) pasážích, kde jedna postavě druhé (čti divákovi) sáhodlouze vysvětluje "kdo, co, proč, jak". Nemá to tedy závratné tempo a je to pocitově o chlup delší než avizované dvě hodiny. Infodumping mohl (a měl; i s ohledem na schopnosti autora) být podán více filmovou řečí než skrze statické konverzačky, kdy to speciálně ve finále působí jak zfilmovaná epizoda ze Scooby-Doo. Zase až tak moc to ovšem nevadí, protože ambivalentní charakterizace postav to spolu s konceptem utáhnou. Těžko popsatelná studie (a)morálnosti, kde začíná/končí odpovědnost za sebe sama, kdo je/není pod povrchem monstrum, odpovědnost psychopatické osobnosti za kterou (ne)mluví činy, avšak podané žánrovkám poplatným miikovsky brakovým stylem. Je tu běsnící monstrum, ovšem žádné horrorové scény tu nejsou. Je na to nahlíženo z pozice policie, která se dostává až na místa činů, a především pohledem jedné z potencionálních obětí, která se však obětí necítí. A naopak sama je mnohdy na lovu... Je to originální, nápadité, nosné a prostě dobré. Byl zde však prostor i talent zúčastněných povýšit to na další z nadčasových kultovek žánrového chameleona Miikeho. Zaujme to, vymyká se to běžné produkci, ale pro mnohé to bude spíše z ranku "mnohem zábavnější probrat to v hospodě nad pivem než na to dvě hodiny koukat". ()
Zajímavý námět s nekonvenční charakterizací postav, obzvláště nejednoznačného hlavního Akiry, a nečekanými souvislostmi s jejich minulostí. Detektivní kriminálka s chladným, ale šmrncovně zábavným Miikeho rukopisem, s neustálým odhalováním nových faktů, které dávají předešlým zvláštním událostem smysl. Bohužel ale bez dostatečného emocionálního angažmá, které by z filmu udělalo silnější zážitek. [Sitges FF] ()
Reklama