Schmidtov príbeh

Škoda jen, že je to poněkud neuspořádané - střídají se totiž tady dramatické a komediální scény a dohromady nejdou tolik, jako v Payneově novějším filmu Nebraska. Taky dost dlouho trvá (50 minut), než se Schmidt vydá na cestu, protože všechno to, co se dělo předtím, sice bylo zajímavé, ale taky poněkud nudné. Jak už je ale Schmidt na cestě, šlape to dokonale, párkrát mi to připomnělo jak Nebrasku, tak Příběh Alvina Straighta (I když mi oba tyhle filmy připadají lepší, než O Schmidtovi), je to dokonce i poetické a dodržuje to i posloupnost počasí. Škoda jen, že před a na svatbě to upadne dost do komedie a to drama se z toho trochu vytratí, ale to pak zachránilo strašně silné finále. Ale zase když to srovnám s Nebraskou, ta mě přece jenom zasáhla o maličko víc... Ale O Schmidtovi je na rozdíl od Nebrasky natočen barevně, což se k takovému filmu prostě hodí víc. Natočené a zahrané to je ale bravurně a celkově se mi to líbilo. Akorát fakt nechápu jednu věc - Payne natočil dva skvělé filmy, tak jak mohl natočit něco takového, jako jsou Děti moje... 4* (19.04.2020)

About Schmidt není vůbec špatný film, ale příjemné komorní drama o rozmarech stárnutí, které s sebou přináší daleko více peripetií a možná i dobrodružství než celý předešlý život. Navíc Jack Nicholson je bůh, žádný jiný herec by nedokázal příběh takhle utáhnout a přinutit diváka, aby kvůli němu alespoň jednu hvězdičku ještě přihodil. Já jsem s ním a jeho myšlenkami vydržel až do konce, a byť se snímek poměrně táhne a je to celé opravdu jen o Jackovi, mohu říci, že jsem si ho užil a vyprávění prostřednictvím dopisů mě dokázalo silně oslovit. A v závěru jsem měl slzy na krajíčku.. (04.11.2012)

Hollywoodská produkce, látka pro menšinové publikum. Nedorozumění. --- Vnímám film jako velmi subtilní zobrazení krize moderního muže. Muže lze definovat jako tvora, který touží po vděku, obdivu, úctě a lásce. Schmidt celý život dělal to, co se od něj očekávalo, a byl vzorem řádného amerického muže. Když přijde čas jít na odpočinek, má penzi a rozumné úspory. Jinak nic, naprosto nic za svůj řádný život neobdrží. --- Vzácná, opravdu vzácná je citlivost, s jakou je zobrazena bída rodiny, do které se hodlá přivdat Schmidtova dcera. Větší část příběhu je vyplněna Schmidtovým úsilím dovolat se u dcery respektu. Věří, že si zalouží úctu jako otec, jako osoba starší a zkušená, a ostatně dceřino bloudění je evidentní. Marná snaha, v tomto světě na dědky nikdo nedá. --- Vyústění je provokativní a silné: Chce-li muž poznat to, pro co byl stvořen, musí to hledat někde jinde než uvnitř moderní společnosti. --- Mistrovské! (18.08.2010)

Vyhaslá, opuštěná a hlavně pravdivá. Taková je postava Jacka Nicholsona, který v tomhle existenciálním kousku znovu exceluje. Road-movie Alexandera Paynea může být pro jedny (zřejmě hlavně pro mladší ročníky) docela vtipnou záležitostí, pro jiné (pro změnu starší diváctvo) cynickým, ale hlavně mrazivě reálným dramatem. Hlavní hrdina hypnotizuje hodiny. Až ukáží celou, končí a odchází do důchodu. Nastupuje dravé mládí. Stává se nepotřebným. Nekonečně dlouhé chvíle s tlustou manželkou budou teď tím jediným, co bude vyplňovat jeho volný čas. Brzy mu ovšem zbydou už jen dopisy pro malého sirotka, kterého na dálku sponzoruje, a dcera, která žije rovněž daleko a brzy si navíc má vzít přitroublého obchodníka. A ještě obytný karavan, kterému už brzy prošlápne pedály. Kritika amerického snu z pera autorů Alexander Payne a Jim Taylor (mají už třeba scénáristického Oscara za Bokovku) možná trpí žánrovou nevyhraněností, ale jinak má propracované (a velmi svérázné) postavy, kterým vládne bručoun Nicholson, jenž neukazuje stáří skrze fyzično, ale díky hercovým schopnostem představuje jeho vnitřní podobu. Což bylo pro úspěch tohohle malého milého kousku klíčové. (14.08.2016)

Celé je to postavené na Jacku Nicholsonovi, o tom není pochyb. Nevím jestli to je naší (my = společnost) rozmlsaností, ale musím se taky přiznat, že jsem pořád NĚCO čekal - třeba od chlapíka, který si přišel prohlédnou karavan... Také se nabízí drobná paralela se "Straight story" (ale to možná jen mě, protože mám ten film moc rád), ale Warren na mě až tak nezapůsobil. Každopádně konec - odmyslím-li si dojímavé pozlátko - nutí k zamyšlení. To oceňuju. (22.05.2006)