Sezóna Titanov

Jeden z mojich najoblubenejsich filmov o integracii cernochov medzi belochov. Jednak ma neskutocne pohodovu atmosferu a nejake extra hnusne sceny prejavu rasizmu tu nie su. Zaroven tu nie su bieli za svine a cierni za svätych, ale na obidvoch stranach panuju predsudky, ktore sa postupne odburaju jak sa vsetci pekne spoznaju a zistia, ze su vsetci rovnaki. Proste klasicky naivny Disneyovsky film. Ale fak pekny a miestami aj solidny dojak. Dalsim plusom je, ze o ten divny americky futbal tu prilis nejde a zapasy su natocene tak, ze ich prezije aj divak, ktory tejto hre neholduje. No a poslednym velkym kladom je herecke obsadenie. V centre stoja dvaja charizmaticky treneri Washington a Patton. Hlavne Washington mi tu je vynimocne sympaticky aj ked sa cely cas hra na tvrdaka. Medzi hracmi sa najde kopa buducich hviezd a kazdy z nich tu ma dost priestoru na to, aby som si ich zapamätal uz ked som film videl prvykrat. Za vsetkych spomeniem aspon sympataka Ehana Supleeho v jeho extremne vyzratej kondicke. Ten musel odvtedy zhodit minimalne polovicu vahy. No a nakoniec si este zmienku zasluzi Hayden Panettiere ako roztomila Pattonova dcera, ktora sa neboji poucit aj drsniaka Washingtona. Pochvalu si zasluzi aj energicky soundtrack s retro nadychom. Boaz Yakin je taky nenapadny reziser, ale vsetky filmy, ktore som od neho videl, mi perfektne sadli. 8/10. (14.05.2017)

Motivační sportovní pohádka především stmeluje mančaft kamarádskou pospolitostí v době zjitřené nedůvěry, až nenávisti při černošské integraci na školách. Aneb rasová nesnášenlivost jde stranou, když se vítězí – resp. obráceně: aby se vítězilo. Ve Vzpomínce na Titány tato klasika zaklapne nadmíru hladce, lépe než jinde, a pod dozorem férového kouče Denzela Washingtona a týmového Willa Pattona nabízející se patos nehrotí. [Původně 2003 ale za 3 *] (16.04.2024)

K športu a športovým filmom obzvlášť si zachovávam primeraný odstup. Ten je väčší pri filmoch z "kontaktných" športov, kde sa americký futbal umiestňuje na popredných priečkach. Ale nie o svojej predpojatosti som chcel písať. Je zaujímavé, že športové filmy mi pripadajú, ako keby boli nakrúcané cez kopirák a filmy s rasovou problematikou rovnako. Drobný rozdiel je iba v tom, že keď nám zostarol Sidney Poitier, tak nasadíme Denzela Washingtona. A tým aj rozdiely končia, lebo zvyšok sú šablónovité situácie a ich šablónovité riešenia, pridá sa trochu napätia, amerického vlastenectva a pátosu a nutný happy end a je na svete ďalší športový film prakticky neodlíšiteľný od iných. Ale pozerať sa naň dalo, nedostatky boli prehliadnuteľné a tri hviezdičky zaslúžené. (14.02.2017)

Vůbec jsem nevěděl, co čekat od filmu, který režíroval člověk s jménem Boaz Yakin a o to víc jsem byl překvapen, co se z toho vyklubalo za perfektní spotovní drama se silným příběhem. Dovolím si tento film srovnat s novějším filmem Gang v útoku. Opět nějaký trenér amerického fotbalu se snaží ztmelit nějaké lidi mezi kterými panuje těžká rivalita. V tomto filmu jde o rasismus a o to, jak na barvě pleti nezáleží, aby společně běloši a černoši drželi při sobě a podali výborné výkony. Jde i o hrdost! Příběh je opravdu silný a při jistých momentech nezůstane oko suché a nebo se objeví i slza na krajíčku, protože konec byl dojemný. Navíc k té dojemné atmosféře příspívá hudba od Trevora Rabina. Je sice trošku podobná té z Gang v útoku, ale tady je lepší, protože je to první film se sportovním tématem ke kterému dělal hudbu. Hudba je jak jinak skvělá a hlavně působivá .Trénink černoškého trénera vypadá spíš jako vojenský tábor, ale při sportu je to podle mně důležité. A parádní herecké výkony. Denzel Washignton v této roli exceluje a výborně mu sekunduje i jeho poradce sympaťák Will Patton. Herci, kteří hráli sportovce byli také dobří. A nezapomenutelná Hayden Panettiere, byla v roli trénerovy temperamentní dcery úžasná. Aby to také nebyl dobrý film když to má nálepku " Produced by Jerry Bruckheimer "! (31.08.2008)

Rasismus v USA je poměrně závažné téma i v dnešní době. Byly ale časy, kdy to bylo ještě horší, což krásně ukazuje tenhle snímek. V tom je jeho síla. Postupně vidíte, že bez happy endu se film asi neobejde, ale o to tam ani tak nejde. Určité poselství, se kterým Vzpomínka na Titány vznikala, bylo vyřčeno víc než dobře. (31.05.2009)