Magnolia
Réžia:
Paul Thomas AndersonScenár:
Paul Thomas AndersonKamera:
Robert ElswitHrajú:
Julianne Moore, William H. Macy, John C. Reilly, Tom Cruise, Philip Baker Hall, Philip Seymour Hoffman, Jason Robards, Alfred Molina, Melora Walters (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Ten den nestál za nic, ale pro mnohé měl osudový význam... Divné věci se dějí stále. Někdy za to možná může souhra životních náhod, jindy lidé, kteří činí omyly, páchají hříchy, konají zlé i dobré skutky. Anebo jsou za vším „nebesa“ hrozící apokalypsou a přitom dávající novou naději a snad i možnost začít znovu. O tom všem vypráví film Magnolia prostřednictvím devíti příběhů, jež se navzájem prolínají v barvité mozaice, propojené televizní znalostní show. Hrdiny jsou umírající otec – televizní producent, jeho mladá žena, slavný syn, učící muže, jak svést a zničit ženy, chlapec s neuvěřitelnou pamětí, ohleduplný ošetřovatel, po lásce toužící policista, muž, jenž byl v dětství považován za génia a těžko se smiřuje se svou upadající existencí, na smrt nemocný moderátor televizní soutěže a ztracená dcera. Ti všichni a jejich blízcí se díky řadě značně absurdních náhod dostávají do nečekaných situací, které mění běh jejich života a vedou je na práh pekla i k novým nadějím… Všechny příběhy se odehrávají v jednom městě a během jednoho dne, místem děje se stala ulice Magnolia vedoucí východo-západně přes losangeleskou předměstskou část San Fernando Valley. Silnou stránkou této černé komedie je pozoruhodně napsaný, nápady nabitý scénář Paula Thomase Andersona (Hříšné boogie), jenž zároveň film i natočil se suverénním a oslňujícím filmařským nadhledem. Snímek zaujme také působivými hereckými výkony. Tom Cruise v roli Franka T. J. Mackeye dostal Zlatý glóbus: za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Z dalších představitelů připomeňme Jasona Robardse (Tenkrát na Západě, Všichni prezidentovi muži) v úloze umírajícího televizního magnáta Earla Partridge, Julianne Mooreovou (Big Lebowski, Ztracený svět) v postavě jeho mladé ženy Lindy či Williama H. Macyho (Fargo, TV seriál Pohotovost) v postavě Donnieho Smithe. K nepřehlédnutelným kladům rovněž patří hudba skladatele Jona Briona a písničky Aimee Mannové. Její skladba "Wise Up" údajně Andersona inspirovala při psaní scénáře, navíc patří k nejpůvabnějším pasážím filmu (při jejím poslechu se ke zpívající Claudii symbolicky postupně připojují i ostatní postavy). (Česká televize)
(viac)Recenzie (916)
...úžasné..... ()
Skvelý film, určite ho chcem vidieť znova, T.Cruise bol neskutočný :D, a tie žaby...nemám slov. Ohromné! Ale jeden citát priamo z filmu si neodpustím: ,,Bylo to dost dlouhý a pointa nikde..." ()
Nic co bych neviděl už v jiných filmech a lépe. Taky to bylo přehnaně sprosté. 60% ()
Strašný zklamání. Některá povídka dosáhla podle mého vkusu nejlíp na průměrné hodnocení. Fakt mě to nestrhlo ani trochu. Jen jsem čuměl, co tam všichni ti blbci dělaj a říkal si, sakra, tohle že má 86%?? (bejvalo tušim i 90) V paměti mi utkvěl jen Cruise se svými řečmi o zkrocení zlé kundy...ale na to jsem zrocna nějak nebyl naladěnej. Fakt slabota. ()
Jedna hvězda dolů za přespříliš otevřený konec, který prakticky ukazuje předchozí tři hodiny jako nepodstatné, protože nic neřeší, prakticky ani nic nijak výrazně neposouvá. Osudy některých z lidí jsou prakticky nepochopitelně najednou odsunuty na druhou kolej a to z důvodu rozpitvávaní už dokončených příběhů dalších z hrdinů. Celkový příběh je parádní, herecky a režisérsky perfektně zvládnuty, stejně jako i po hudební a vizuální stránce. Ovšem pořád mám takový ten plytký pocit krásného, ale bohužel zbytečného filmu. (Mimo jiné, pořád se mi do mysli vkrádala ta podoba s "Rekviem za sen"). ()
Mnoho příběhů, které hledají hloubku ve svědomí každého aktéra a dávají divákovi neskutečnej emocionální klystýr. ()
Mám pocit, že ma film nezachytil v nálade aby som ho pozeral, pre to mu dám ešte jednu šancu niekedy inokedy ale pre teraz to nemôžem hodnotil nijak kladne. Dve hodiny filmu boli nudné do seba iba málo zapadajúce príbehy o ľudskom trápení a hľadaní seba samého. Čo sa týka posledných desiatich minút kedy sa už ľudské charaktery mohli aj oprieť o dáku reálnu zápletku tak film skončil. Myslím že na svete je veľa smutných príbehov a v tomto filme ich bolo odvyprávaných hneď niekoľko, ani jeden z nich vo mne však nedokázal vyvolať emóciu tak silnú aby to vo mne za rezonovalo. Koniec bol síce dojemný ale s prihliadnutím na predchádzajúce rozvetvené príbehové koncepty to so mno nepohlo. Hodnotím priemerne ale ako hovorím dám tomu ešte jednu šancu a potom zaujmem finálne stanovisko. 45% ()
O ničem, divné, celé jsem to nedal, proto hvězdička, chci věřit že se našly části filmu, které aspoň tu jednu hvězdu "utrpěly". ()
Před Andersonem musím smeknout. Nejen že dokáže diváka udržet tři hodiny ve střehu, dokáže herce vybičovat k jejich nejlepším výkonům a k tomu proplést několik příběhů, které spolu zdánlivě nesouvisí do jedné velké jednoty. Takových režisérů je opravdu velice málo. ()
Neuvěřitelný propletenec osudů, skvělý scénář, drsná depka, mrazící prolog, vynikající herecké výkony, funkční hudba i kamera, skvěle vygradované scény, neuvěřitelná dynamičnost vyprávění, z nebe padající žáby, profesionální režie a 3 hodinová stopáž, která utíká, jako kdyby měl film 90 minut... Co můžete dát jiného, než 5-ti hvězdičkové hodnocení? Úžasná a nezapomenutlná podívaná! Ps: Kdybych měl filmu přeci jen něco vytknout, asi by to byla absence nějaké výraznější závěrečné pointy. Ale to by pak taky možná nebylo "ono".... ()
90%, ani chvilku ze 188 minut jsem neměl příležitost se nudit. Některé (i dobré) filmy na mě udělají dojem až závěrem či pointou a nechají ve mě dojem až po zhlédnutí. Dojem z tohoto filmu začal dříve: po prvních 5 minutách jsem byl nadšen a k mé radosti i po celý film. A opět dobrý Tom Cruise! ()
Závěrečné zpívání všech hl. představitelů nebezpečně balancuje na hranici kýče ()
Tak sice nesdílím s ostatními nadšení z hereckého výkonu Toma Cruise(přijde mi typicky cruiseovsky přehnaný), stejně jako z výkonu Julianne Moore, ale je tu naštěstí spousta jiných skvělých herců a spousta dalších důvodů, proč mám tenhle film rád. ()
Bravurní mozajka, vynikající výkony na všech tvůrčích postech. Z kina jsem vycházel pod silnými dojmy. Jeden z nejlepších filmů toho roku. ()
Výborný film. A snad jediný, kde se dá o Tomu Cruisovi prohlásit, že je skvělý. ()
Magnolia je prostou, ale přesnou životní paralelou: Co je příčinou našich trápení? Co nás dohání k šílenství? Co nás stresuje takovým způsobem, že už to jednoduše nemůžeme vydržet, až vybuchneme v neřízený cholerický záchvat? To lidé, všelijací lidé v našem okolí a především ti, které nejvíce milujeme. A jak lze dosáhnout klidu a spásy? Opět prostřednictvím těch, jež milujeme. Cesta za vykoupením je ale zatraceně složitá a může se stát, ba se i mnohdy stává, že v okamžiku prozření, který vždy na nově nastoupené cestě, která má náš život změnit k lepšímu, přijde, nás paradoxně náš vlastní zdravý rozum přivede na bizarní křižovatku absurdity, z níž není návratu a na níž se tiše a nenápadně střetávají osudy navzájem cizích lidí. Pokud ovšem... A tady přichází zlomové „ale“, okamžik, kdy P. T. Anderson diváka doslova a do písmene drtí, neboť to, co přijde, nelze dost dobře předpokládat, pouze v osudný moment s otevřenými ústy sledovat. Má cenu vůbec rozebírat herecké výkony? O tom, že Cruise zde podává možná nejlepší výkon kariéry a právem lapal po Oscarovi (a jen taktak, že jej nezachytil), že Philip Seymour Hoffman a Julianne Moore jsou úžasní jako vždy a že William H. Macy je smolař k pohledání, netřeba diskutovat. Mnohem zajímavější je například fakt, že John C. Reilly zde od samého počátku podává naprosto fantastický a typově zcela přesný výkon, za který bych ho spolu s Tomem také nominoval na zlatou sošku. Skvělá je také kamera, obzvlášť pokud se jedná o detailnější záběry na obličeje, a střih. Scénář by měl dle mého také sedět skoro každému, neboť je na rozdíl od jiných, na symbolech daleko více postavených snímků značně doslovný. Moc pěkné, dokonce bych se nevyhýbal ani označení „malý filmový klenot“. ()
Přesně rozumím Andersonově hře v závěru, ale za žádnou cenu nejsem ochotný na ni přistoupit. ()
Je to mozaika příběhů, propletených příběhů. Všechno se děje jaksi náhodně, ale motto celého filmu je: "Tohle už nemůže být náhoda". Je to stupňovaná podívaná...drobné nehody až tragédie, které přináší život...spousta emocí. Nejprve se příběhy rozehrávají , ale pak se dostanou do bodu, kdy se postavy rozhodnout jednat - většinou zoufale, ale to ani nevnímáte, je to přirozené. Perfektní song Wise Up tuhle část nejen podkresluje, ale postavy si ho i sami zazpívají. To je působivý předěl, od nějž jsou scény sestříhané nějak rychleji a vše se řítí k závěru. A nakonec udělají logickou tečku pršící žáby... ()
Ten začátek je fakt prvotřídní, jen škoda, že ten film s ním souvisí tak úzce. ()
Súvisiace novinky
Tom Cruise se vrací k Warnerům
Když byl Tom Cruise ještě jednadvacetiletým mladíčkem, jeho průlomem byla role Joela Goodsena, jenž si ve filmu Riskantní podnik chtěl vyhodit z kopejtka. Ten vzešel ze slavného studia Warner… (viac)
Co chystá režisér Johna Cartera a WALL-E?
Scenárista a režisér Andrew Stanton (Hledá se Nemo, WALL-E) se po letech pauzy chystá vrátit za kameru svého nového celovečeráku. Stanton naposledy natočil animák Hledá se Dory pro Pixar, předtím měl… (viac)
Zemřel herec Philip Baker Hall
Smutná zpráva z filmového světa. V úctyhodném věku 90 let zemřel herec Philip Baker Hall, známý z jeho mnoha vedlejších rolí i jako jedna z nejvýraznějších tváří své generace. Diváci si jej mohou… (viac)
Paul Thomas Anderson a detektivní komedie?
Jeho Až na krev patří k tomu nejlepšímu, co jsme viděli v kinech po roku 2000. Jeho novinku The Master před několika dny promítali na filmovém festivalu v Benátkách a šíří se zvěsti, že jde o… (viac)
Na úvod mohu hned a bez okolků prohlásit, že tohle byl jeden z nejlepších filmů a v rámci filmové tvorby devadesátých let patrně vůbec nejlepší film, jaký jsem měl doposud možnost vidět. Magnolie je v podstatně jednou velkou audiovizuální montáží, která se vtírá i do scén, u nichž by si divák snad i vyhrazoval právo jisté intimity, možnosti být jen a pouze s postavami a jejich dialogem. Brionova hudba není sama o sobě nikterak výjimečná, v některých momentech připomíná svým repetitivním charakterem než hudbu filmovou, spíše kompozici pro počítačovou hru, nicméně její využití ve filmu bere dech. Paul Thomas Anderson, který bezesporu patří k těm nejtalentovanějším současným tvůrcům (kdepak přeceňovaný Nolan), ostatně již ve svém prvním "velkém" filmu Boogie Nights ukázal, že ve využití hudební složky a jejím prokombinování s obrazem patří k těm vůbec nejlepším režisérům (všech dob?). To co ovšem předvádí v Magnolii, tomu se vyrovná snad jen Kubrickova mistrovská práce s hudbou v Mechanickém pomeranči. V propojování obrazů pomocí hudby nicméně připomíná jiného významného tvůrce, sice Miloše Formana a jeho opus magnum z roku 1984. Vybavujeme si scénu s nejslavnější árií Mozartovy Kouzelné flétny "Der Hölle Rache kocht in meinem Herzen" - celá scéna začíná obrazovým příměrem vysokého pěveckého hlasu k otravnému breptání matky Mozartovy manželky Konstance. Obrazový přechod si lze přitom vyložit také narativně - matčino breptání probudí v géniovi inspiraci, na jejímž základě árii zkomponuje. Rovina obrazu a narativu je tedy přímo úměrná. Velmi podobně postupuje také Anderson při scéně, kdy chlapec ve vědomostní soutěži odpovídá na otázku vztahující se k Bizetově Carmen - její nejznámější pasáž začne sám zpívat (bez hudby), načež se přidává také hudba z této opery, obraz však přechází do scény s motivem soutěže již nekorespondujícím. Rovina obrazu se, na rozdíl od Formana, s rovinou narativní rozchází. Forman v Amadeovi využívá famózních audiovizuálních kompozic, kdy nesmrtelnou Mozartovu hudbu projektuje do obrazů mnohdy s tou kterou hudbou skutečně související (například scéna, ve které Salieri listuje partiturami Mozartových děl a spolu s tím, jak obrací stránky, mění se také hudební kulisa, nebo využití skladby Requiem, která je, jak známo, skutečně spjatá s Mozartovou smrtí) a většinou se tedy pohybuje v intencích konvenčního (třebaže nápaditého a originálního) využití hudby ve filmu. Dalo by se zjednodušeně říct, že hudbu nechává znít pouze tam (nepočítáme-li operní scény, pochopitelně), kde postavy nepotřebují prostor k dialogu či výraznější herecké akci (vhodným příkladem je scéna, kdy Mozart právě komponuje Dies Irae z Requiemu, jehož tóny a současně Mozartovu práci přeruší svým voláním Konstance). Ne tak Anderson. Ten velice originálně a v rámci filmové hudby a jejího využití snad až podvratně naopak umožňuje hudbě zasahovat do momentů velmi dějových, chce se říct, do momentů, kde přítomnost hudby ani nemá smysl. Vůbec už nerozlišuje mezi sériemi obrazů, ke kterým se hudba hodí a ke kterým ne, podkresluje jí celý obrazový proud a vytváří sled audiovizuálních montáží, které člení film v podstatě na několik delších sekvencí (scéna jako taková zde prakticky ztrácí význam). Obraz se beze zbytku podřizuje hudbě, nikoli naopak. Hudba je v tomto případě tím hlavním vypravěčem, přitom nelze říct, že by byla také hlavním původcem emocí. Daleko více emocí, než samotná hudba, v divákovi vyvolá přesně načasovaný střih, který načíná a ukončuje emocionálně silné momenty s pozoruhodnou nepředvídatelností. Nahlíží na jednotlivé dialogy z pozoruhodných úhlů, přerušuje dialogy, drolí hereckou akci, štěpí velké momenty silných emocí na drobné momenty, jejichž emoce na divákovi pomalu ulpívají a dostávají se mu pod kůži. () (menej) (viac)