Jama a kyvadlo

Roger Corman, B-čková legenda hororu, talentovaný spisovateľ Richard Matheson a hrôzu naháňajúci majster Vincent Price sa pokúšajú o úspech v predošlej klasike Zánik domu Usherovcov. A to tak obdivuhodne, že Pit and the Pendulum predstihol svojho o rok staršieho brata a výraznou mierou sa môže označiť ako klasika. (27.05.2010)

Nejprve jsem měl strach, jak dokázal Roger Corman roztáhnou Poeovu povádku do osmdesátiminutového filmu. Naštěstí jsem se bál neoprávněně. Corman byl skvělý a po čertech chytrý filmař, z povídky si vypůjčil pouze motiv jámy a kyvadla a příběh filmu si vymyslel sám (no, do jisté míry se inspiroval také Poeovým Zánikem domu Usherů, který zfilmoval v předešlém roce). Atmosféra je nádherně tajuplná a děj stále nabývá na intenzitě a dvacet minut před koncem graduje. To je opravdu filnále, na které se nezapomíná. Herci jsou všichni skvělí, ale Vincent Price coby Nicolas Medina je fascinující. Zvláště na konci jako naprosto šílený psychopat nám ukazuje svoje mistrovství. "Jáma a kyvadlo" je prototyp poctivého starodávného gotického hororu. (21.08.2007)

Starobylý hrad s mlhou přede dveřmi, truchlící muž a jeho půvabná sestra, nečekaná návštěva se domáhá vstupu a má tolik otázek.. Knihu jsem nečetla, takže jsem odvyprávěný příběh přijala tak, jak mi ho tvůrci naservírovali.. Atmosféra snímku se mi zamlouvala, temná zákoutí, hrobka, spousta pavučin, tajná chodba a postupné odkrývání nevyjasněného úmrtí mladé ženy.. Posledních cca 15 minut je mrazivých, zejména samotný závěr, ty vyděšené oči, ty oči.. (28.12.2021)

Naposledy jsem se setkal s Jámou před pár měsíci, když jsem se snažil její obsah interpretovat před třídou. Bylo to těžký (za což si ale můžu sám). Jáma a kyvadlo je celkově těžká látka na sdělení, protože tam jde o atmosféru, takže k ní si musí najít cestu každý zvlášť. Škoda, že mě to nenapadlo předtím, než jsem si tam stoupnul a začal řečnit, protože nejen-že někteří začali vytahovat kvéry, ale i moje ego bylo v tu chvíli v záporných bodech. Mrzelo mě to, a tak jsem si to alespoň chtěl u sebe vyžehlit filmem (ale to už nikdo nezjistí :D).__ Jakožto milovník Poea jsem nadšenej. Takový horory já prostě můžu. Corman vykreslil famózní náladu, která vážně děsí a nebudu si nalhávat, že jsem v jednu chvíli nevyjeknul (ty OČI- TY OČI!!!!!). Jasně, že děj je pozměněný, až to bolí, ale za neuvěřitelně skvostnýho Vincenta Price, je mi to putna. A co na to Havran? (13.08.2009)

Poe stojí a padá s náladou, kterou ve svých prózách ve verších - jinak se jeho povídky charakterizovat nedají - vyvolává; to ostatní je buď triviální, nebo zcela nicotné (říkám s určitou nadsázkou). Filmař s touto výchozí výstrojí ducha nevystačí. Film naopak stojí a padá do značné míry s příběhem, jsa příběhem sám (opět řečeno s nadsázkou). Spojit dva takovéto "živly" do sourodého celku není snadné. Je to o to obtížnější, oč snadněji a samozřejměji působí dosažený výsledek. Metoda, zvolená Cormanem, je téměř virtuózním vrcholem takovýchto snah. Propracovaná fabule, scénograficky přeplněná rekvizitami gotického románu a doplněná celou sérií nečekaných zvratů, vyúsťuje do zážitku, jehož citové podhoubí se blíží k tomu, které nabízí literární předloha. Lichotivější kompliment pro takto nesnadný případ nelze použít. Nabídnu proto ještě jednu - neméně svůdnou - paralelu: české filmové a televizní - zejména zemanovské - adaptace francouzských verneovek. Řekl bych, že v obou případech je dosažená úroveň srovnatelná, ač oba tvůrčí přístupy vycházejí z odlišných, velmi různorodých zdrojů. (20.10.2007)