Réžia:
Štěpán SkalskýKamera:
František ValertHudba:
Evžen IllínHrajú:
Ladislav Pešek, Zdeňka Černá, Jiří Němeček, Libuše Švormová, Libuše Havelková, Ladislav Mrkvička, Monika Pošívalová, Rudolf Jelínek, Jana Břežková (viac)Obsahy(1)
Rodina spjatá s pražskou "Kolbenkou", továrnou ČKD na výrobu lokomotiv. Děd Antonín, už důchodce, syn Rudolf, mistr v úseku montáže lokomotiv a vnuk Antonín, nadějný fotbalista. Snímek rozehrává ještě příběh Rudolfovy dcery Věry - každá generace má své představy o životě a nemůže se ztotožnit s těmi ostatními. Film propojují retrospektivní sekvence ze života Antonína staršího i Rudolfa zejména z válečných let. Jde o realistické pojetí života dělnické třídy, nezatížené ideologií (navzdory úvodnímu věnování), ve kterém se prezentují zejména v mužských rolích dobře známí a časem prověření herci. (Robbi)
(viac)Recenzie (27)
Klíčové události Československa počínaje Rakousko-Uherskem a konče začátkem 60. let v kronice jedné rodinné dynastie pracovníků ČKD. Typický a zcela průměrný nebo spíše konvenční budovatelský film trochu ozvláštňuje způsob vyprávění s četnými návraty do minulosti ve vzpomínkách, téma "otcové a děti" a nezvykle avantgardistická hudba Evžena Illína, ne nepodobná tvorbě Alfreda Schnittkeho nebo Sofji Gubaidulinové a jiných avantgardních skladatelů 20. století. ()
Reziser Stepan Skalsky /jo, jo, aj taky obstarozny mentalny invalid ako ja vie, kto to bol/ nemal velmi vyrovnanu filmografiu - za najlepsie jeho filmy povazujem Clovek Proti Zkaze 1989, a pacil sa mi aj film Kdyz rozvod, tak rozvod 1982. Za najhorsi Skalskeho film povazujem Ticha American v Praze - tam sa tie vatovo plane plky ani snad nedali pocuvat. No nic, par slov k tomuto dielu. Krasny ludsky pribeh jednej rodiny, ktorej clenovia maju svoje predstavy o zivote a tie sa snazia realizovat a pretavit aj do reality. Kvitujem, beriem aj dialogy, ktore boli take normalne /uz tisicrocia prevazuju obycajne dialogy, veru tak/.a nesmiem zabudnut na krasne exteriery. Herci nie su az taki znami, poznam Peseka, Havelkovu a Moucku. 70 % ()
Filmy častuško-agitačního typu mi sice nevnukají přílišnou důvěru, přesto je většinou zkousnu celkem dobře. Širší rodina Koudelková měla sice vyprodukovat skalního komunistického hrdinu, tak jako podobné filmy padesátých let, avšak v letech šdesátých se to už pomalo přestávalo dařit. A tak má film jiného totálního hrdinu: fabriku. Uvažuji o tom, co "fabrika" znamenala v letech krize a válek, co v sedmdesátých, osmdesátých a pak devadesátých letech, když byla součástí i mého bytí. A čím je pracujícím či zaměstnancům teď. Domnívámm se, že renomé a prestiž "fabriky" od 90tých let upadá, a fabrika jako nositel tradice, lidského soužití a spolupráce, a dotyku s materiálem, polotovarem a výrobkem, už (téměř) ztratila svoje krédo. ()
Ten mameluk, který píše pro CS Film obsahy, by potřeboval pár výchovných, aby se probral ze svého snění. Jeho text opět naprosto nekoresponduje s obsahem filmu. Ale film za to nemůže. Jan Procházka neuměl napsat špatný scénář. Byť Skalský obsadil vyjma Peška méně známé herce, výběr byl výborný, neboť nikdo nezklamal. Musím zmínit výtečnou a hlavně nápaditou kameru. A též si neodpustím zkritizovat Illína za příšerné kakofonické skřeky, které spáchal coby doprovodnou hudbu k tomu výbornému filmu, čímž mi z něj výrazně pokazil výsledný dojem. ()
Kvalitni a velmi zajimavy film, jako temer vsechny od Stepana Skalskeho. Dobry je i scenar, zamereny na jednu rodinu ve trech generacich, kdy nam v retrospektive ukazi hlavni milniky vsech clenu rodiny. Zaverecne pochopeni nejmladsi generace je taky povedene a nenasilne zpracovane. Ladislav Pesek vyborny! ()
Galéria (1)
Fotka © CS Film
Zaujímavosti (8)
- Dělníci v továrních halách montují lokomotivy T458.1 (přeznačené na 721) zvané velký Hektor nebo též buchar, které právě v roce 1962 přišly do výroby. Dalším typem, který se v ČKD objevuje, je typ T334.0 - rosnička. Parní lokomotiva, s nímž nejstarší z dynastie Koudelků Antonín po sabotáži vjede na slepou kolej, je stroj s typovým označením 310.0, ve starém značení Rakouských státní drah řada 97, mezi železničáři zvaná kafemlejnek. (Robbi)
- Filmovalo se v Praze - Vysočanech a na Starém městě. Natáčení probíhalo také v obci Želenice. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
- Při obřadu Věry a Jury je nad oddávajícím úředníkem státní znak, na němž má lev na prsou dvojramenný slovenský kříž. Tato varianta v době uvedení filmu do kin už dva roky neplatila; počínaje rokem 1960 se na lví hrudi objevil oheň nad Kriváněm a v této podobě znak vydržel až do roku 1990. (Robbi)
Reklama