Zodiac

David Fincher opět v jiném stylu než dříve. Kdy tohle skončí? To je vlastně otázka, na které Zodiac stojí, a o které to celé je. A já osobně si ji kladl poslední tři čtvrtě hodiny filmu. Fincher tentokrát neukočíroval za a) stopáž a za b) formu, nebo spíš žánr. Nové a nové procházení téhož, neustálé dohadování o rukopisech a o věrohodnosti důkazů, neustále ožralý Downey (ani nemusíme moc hrát, co, Bobby?;)), divnější a divnější Jake Gyllenhaal, tohle všechno mě až na pár scén, které to uspávací dusno na chvíli rozbijí (a potěší milovníky starých filmů;)), ke konci už pěkně vytáčelo. Aspoň jsem si částečně užil pocity těch, kdo Zodiaca naháněli a neměli z toho nic kromě žaludečních vředů. A přitom je po celou první půli kvalita hodně vysoko, a tím nemyslím jen v měřítkách celkem drsného krimithrilleru. Fincher parádně šíří do sálu atmosféru sedmdesátých let a využívá řadu rekvizit, které osloví i někoho, kdo tu dobu nepamatuje a s USA má společnou jenom planetu. Taky si neopomene kopnout do společnosti, alespoň tak mi přišly ty telefony do rádia. Z těch mi bylo na blití víc než ze Zodiaca. Mám předtuchu nějakého toho Oscara, a to nejen v "technických" kategoriích, ale to mi nezabrání dát na Finchera slabých 70%. (25.08.2007)

Zatím žádná Fincherova kombinace beznaděje, cynismu a sadismu nebyla ve všech ohledech dotažená tak jako Zodiac, vtahující odhalení toho, proč nedošlo k žádnému odhalení. Scéna sledování taxíku z boží perspektivy by mohla být emblémem režisérova odtažitého přístupu k postavám. Nenechá je žít osobní životy, neustálým střídáním perspektiv (vyprávění se drží toho, kdo měl v dané době přístup k novým informacím) nám neumožní proniknout k nim blíže. Ať se nacházejí v terénu, doma nebo v baru, ať jsou Vánoce nebo všední den, stále řeší Zodiaka. Pokud ve filmu ale paradoxně něco prodělává očividný vývoj, pak ne vyšetřování, ale postavy, které ztrácejí nervy, elán a odstup. Nejen jejich posedlost honbou za odhalením pravdy, ale také styl filmu ze všeho nejvíc připomíná Všechny prezidentovy muže, jiný faktograficky procedurální thriller. Architektura redakce San Francisco Chronicles, mimořádná hloubka mimořádně dlouhých (a myšlenkové procesy v jejich úplnosti zachycujících) záběrů, převážně statická kamera, vysilující sběr a analýza informací – to všechno jsou reminiscence Pakulova filmu (a mnoha dalších dramat a thrillerů z konce 60. a začátku 70. let), který nás navzdory podobnému průběhu ve výsledku utvrzuje v tom, že systém funguje. Zodiac nám sice přesnými údaji o místě a času opakovaně slibuje zásadní odhalení, které zásadně ovlivní průběh pátrání, ale ve skutečnosti jde jen o další slepou uličku a další projev režisérovy obsese detaily (včetně ohlídání si toho, aby v určitý den a čas hrálo v rádiu totéž, co z něj lidé tehdy skutečně mohli slyšet). Jindy prosluněné město květinových dětí se ve Fincherově neo-noirovém pojetí stává temným labyrintem, z něhož nevede cesta ven a v němž namísto systému vládne chaos, čemuž odpovídají i vraždy nezapadající do žádného vzorce. Namísto modrozelených filtrů vizuálně sladěnému filmu dominují odstíny žluté, barvy posedlosti. Právě posedlost je společně se zájmem o přenos informací (viz prolog zachycující cestu dopisu) leitmotivem snímku. Význam mediálního zprostředkování informací a nutnost probírat se zas a znovu neskutečným množstvím dat (Graysmith v závěru de facto přešetřuje to, co bylo vyšetřeno v prvních dvou třetinách filmu) posouvá faktům věrnou rekonstrukci čtyřicet let starého vyšetřování do informačně přesycené a médii ovládané přítomnosti. Nadčasový je Zodiac také díky stylistické odměřenosti. Fincher se tentokrát nesnaží být za každou cenu cool, šetří složitými pohyby kamery i CGI berličkami a veškerou pozornost koncentruje na postavy a to, co si sdělují. Režisérský perfekcionista tím při analýze zodiakovské mytologie prokazuje podobnou oddanost faktům jako jeho hrdinové. Obdivuhodné, náročné a zasluhující vícero zhlédnutí. 90% Zajímavé komentáře: Nathalie, Bluntman, Marius, castor, Othello, Maq, Triple H, Frankie (25.09.2014)

Zodiac je bohužel nejslabším Fincherovým filmem,ale stále se jedná o silně nadprůměrnou detektivku,která je výtečně napsaná,zahraná,zrežírovaná a ve svém žánru určitě patří na vrchol.Ale film obsahuje i hluchá místa,chyběly mi Fincherovy zábavné dialogy a celkem mi vadila i dlouhá stopáž,ale s láskou k Fincherovi slabší čtverec dám. (21.12.2013)

"Co máme? Jsem vrah, muž, černoch, ale možná taky podsaditej běloch na ježka." Nerad prozrazuju pointu, ale já jsem vraha uhodl hned, protože mám skvělé deduktivní schopnosti. Vrahem byl ... dramatická pauza ... fanfáry ... Zodiac. A už to víte, takže zpět k filmu. Nejprve jsem si užíval atmosféru hustější než mlha před rybníčkem Brčálník, pak jsem si odpočinul u telenoveláckých Rodinných pout Graysmithových a poté přišel na řadu závěr nejednoznačný jako zdejší hodnocení legendárního snímku Dünyayı Kurtaran Adam. Mně to tedy docela dost bavilo sledovat, ale kdyby došlo k závěrečnému slavnostnímu uzavření spisu, tak bych určitě spal o dost klidněji. (12.04.2021)

Od filmu jsem čekal lehce nadprůměrnou kriminálku, ale to jsem si nevšiml jména režiséra; o to více jsem byl pak zklamaný. Film někdy zabíhá až moc do detailů; někdy nevědomě/vědomě přechází do dokumentu. Ono se filmu sice nedá po režisérské stránce skoro nic vytknout, but on the other hand, nic vyzdvihnout. Čekat 160 minut na rozřešení, které nepřijde? Sice mi to nepřipadá moc spravedlivé vůči divákovi, ale co se dá dělat. Snímky Sedm a Hra měly jiskru, tento ji bohužel nemá. Hodnotím nakonec pouze průmerem, protože narozdíl od ostatních mě herci vůbec nezaujali (a doufám i za samotného Finchera, že to bude příště lepší). (29.06.2008)