V službách vojny

Jednou jsem četla výpověď člověka, který byl nasazen do války ve Vietnamu. Pak byl poslán podruhé, po třetí si o to zažádal sám a po čtvrté jeho prosbě o to, aby tam mohl znovu jet, nahoře konečně zatrhli. Nechápala jsem jeho uvažování a nechápu to dodnes. Přiznal 150 zabitých Vietnamců a to je pro mě nepředstavitelná hrůza. Myslím, že jako u ženy je to omluvitelné, ale moc bych za to nedala, že i mnozí muži v tom musí mít někdy zmatek, protože normální to rozhodně není Tady bylo na pár vojácích demonstrován jen zlomek toho, jak to může s osobností, myslí a duší muže, který podstupuje něco podobného.....tady se jednalo o Irák (ve výsledku je to ale jedno kde) udělat. Někdo to zvládne a v mysli si to zablokuje, ale pak jsou tu ti druzí, kteří to nedokáží a vyrovnávají se s tím různým způsobem. Režírovala to žena, tudíž se to nevyhnulo silným emotivním momentům a ačkoliv jsem si to uvědomovala, že je to svým způsobem cílené, tak mě stejně v jeden moment Kimberly dostala a já si pro ten papírový kapesníček musela dojít. Válka je potvora v jakékoliv podobě a možná si to ani neuvědomujeme, protože jsme za pecí, ale na světě se bojuje ne jen na těch hodně známých místech, ale současně jsou jich desítky jiných, o kterých se k nám ani zpráva nedostane. Něco podobného jako v tomto filmu jsem viděla třeba ve filmu Válečníci, který byl také spíš psychologicky laděný. Viděno v rámci Projekt 52 films by Women (21.02.2016)

Vyšinutí a rozčarování ze zažitých hrůz konfliktu v Iráku se hlavní hrdina snaží nechat za sebou, jenže armáda mu bez odůvodnění pozastaví odchod do civilu. A protože on se za žádnou cenu nechce vrátit do boje, stává se z něj dezertér, čili hledaná osoba mimo zákon. Původně se zdálo, že toto (po)válečné drama o návratu domů a začleňování se zpět se tzv. přizpůsobuje MTV generaci, ale takhle povrchní naštěstí není. Naopak své pravdy podává poměrně pádně, i když na konci sklapne a otočí. Ale jak také jinak? Lepší 3*. (22.03.2016)

„Prišli sme z vojny, tam na nás zaútočili, pustili sme sa za nimi, zabili našich kamarátov, my sme ich zabil aj s rodinami (nechtiac). Prišli sme domov a máme z toho strašné depky. Chľasceme, bijem sa, prípadne zmlátime priateľku.“ BATTLE FOR HADITHA stretáva HOME OF THE BRAVE ale STOP-LOSS pokračuje ďalej. „Odkrútil som si to ale ma posielajú späť? Nikdy. Zdrhnem do Mexika alebo sa prekonám ako správny hrdý Američan a vrátim sa tam?“ MTV presents ... zopár klasických vojnových klišé. (04.09.2008)

Málokto si uvedomí, že vojna s príchodom domov u človeka nekončí. Často sa začína boj s osobnými démonmi a takýto vojnový veterán už nikdy nie je tým čím kedysi býval. Avšak trocha sa mi to zdalo v tomto smere prehnané, autorka kvôli atraktivite dosť zatlačila na pílu. Pozastavenie odchodu do civilu je riadne svinstvo, to uznávam, na druhú stranu však, kto ich do tej vojny tlačil? Do vojny (a ešte k tomu na cudzom teritóriu) sa dobrovoľne prihlási len blbec. Tupé reči ako - bojujeme tam, aby sme nemuseli u nás, ma tiež dosť iritovali. Tomu poviem povestný veľkohubý amerikanizmus, ktorému už našťastie aj tak skoro nikto neverí. Na nadpriemer to nevidím, ale ako bezmyšlienkovitý relax to nebolo najhoršie. 60/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (30.01.2016)

Další z amerických iráckých snímků, vracející se k bolístkám, které způsobil jejich mocenský způsob vlády. Snímek uznávané a devět let od svého debutu absentující Kimberly Peirce (podílela se i na produkci a scénáři) postrádá hloubku, svůj potenciál zdaleka nevyčerpal, přičemž jej brzdí i samotný klišovitý scénář, herecká plejáda mladých nadějných tváří také zrovna nic moc nepředvádí. Režisérka se jen pokusila přenést na filmové plátno skutečný příběh o době po nechvalně známém 11. září a zoufalé snaze několika vojáků vrátit se do běžných životů. Celé se to dotýká několika zásadních otázek aneb jak může být voják po návratu z válečné vřavy nebezpečný nejen pro své okolí, ale i pro sebe? Jak se nejen hlavní hrdina, který si v písku a horku odkroutil své, vypořádává s posttraumatickými stavy? A co mu všechno služba vlasti v komplikované vojenské struktuře může vzít? Neoslní ani vizuální stránka snímku – vyjma úvodní válečné sekvence proto o to víc překvapí jméno kameramana Chrise Mengese (Joffého Mise, Sheridanův Boxer nebo Frearsova Špína Londýna). Zklamáním může být i samotný závěr, který je nepěkným koncentrátem mnohých žánrových klišé a amerického patriotismu. Slaboučkých 60%.. (07.01.2009)