Obsahy(1)
Legendární commedia dell'arte zakladatele Činoherního klubu Jaroslava Vostrého v dokonalé režii Jiřího Menzela. Kouzelné výkony všech herců, z celého představení čiší opravdová radost z divadla – a není divu, vždyť Tři v tom patří k nejslavnějším inscenacím ve čtyřicetileté historii Činoherního klubu. Činoherní klub uvedl premiéru představení 16. listopadu 1978 a derniéru 1. ledna 1987. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (31)
Bezpochyby zde vidíme jednu hereckou legendu za druhou. Pozorovat můžeme i dobrou převlekovou komedii, která je chvílemi opravdu vtipná. Na druhé straně jsem si nikdy neoblíbil divadelní záznamy bez diváků. A také jde o hodně uječenou komedii, kde se často křičí, hercům díky tomu není vždy zcela rozumět. Kulisy mi přišly trochu jak z průměrné pohádky. ()
Čepkův Cyrano by se možná Rostandovi nelíbil, ale já nejsem autor, takže si můžu tu trochu neúcty vychutnat. Libuščina skeč s roznožkou je typickým představitelem této hry, moc slovního humoru zde není, ale gagů je zde o to víc. A když začaly na scénu přicházet Kiky, smála jsem se nahlas. Především ta Čepkova byla, jak správně říkal Kodet, velmi plnokrevná. Je veliká škoda, že se ČST neodhodlala pořídit záznam během regulérního představení s diváky. ()
Osobitě a geniálně Menzlem přetvořená comedie dell´arte nese ve zdánlivě historickém klasickém půdorysu svého žánru řadu moderních názvuků a podtónů. Třesoucí se kulisy italského městečka pulsují horečným ruchem jedenácti postav, které si radostí, jež z herců doslova sálá, zadělávají na skutečný městský ruch. Mezi herečkami tvrdí muziku Libuše Šafránková, mezi muži doslova řádí Abrhám s Kodetem. Je to však špička na úrovni geniální bravury, rozdíl oproti ostatním hercům, obrazně řečeno, spíše pomyslný než určitý. V každém případě však zážitek, na který se dlouhou vzpomíná a který díky DVD nosiči je doma, v důvěrné atmosféře, ve vhodném okamžiku, kdykoliv vratitelný. ()
Činoherní klub a jedna z mnoha jejich dnes již klasických her. Je radost se dívat na mladé tváře herců jako je pro mě sympatická Libuška Šafránková či Veronika Freimanová. Nesmím zapomenout na herce, kteří již nejsou mezi námi. Petr Čepek, Jiří Kodet, Miloslav Štibich, Jiří Zahajský. Divadelní hra plná rozpustilostí a zmatků je nastudována pod taktovkou Jiřího Menzela prostě úžasně. Její televizní záznam budiž archívem nejen hereckého koncertu všech zúčastněných. ()
Pro svou přílišnou fraškovitost nejslabší hra Činoherního klubu, jakou jsem viděl. Je to (záměrně) zcela o ničem. Přesto bylo ale na to ztřeštěné blbnutí skvělého ansámblu docela příjemné koukat. Abrhám komolí všechna slova (puls/plus), Šafránková dělá (samozřejmě roztomilý) rozštěp, Čepek má plnokrevný kozy, to vše ale bohužel natočeno nesmyslně bez diváků. ()
Galéria (16)
Fotka © Česká televize
Reklama