Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Josef Douša (K. Roden) se vrací z první světové války s přáním po válečných útrapách prožít v poklidu spokojený život s mladou manželkou (L. Siposová) kdesi v zapomenutém kraji, v drážním domku u železniční trati. Sžívání dvojice je však při složitých psychických i fyzických problémech hrdiny (který načas ztrácí sluch) nesnadné… Jednoho dne Douša zabrání mladému muži skočit pod vlak. Zachráněný muž – hrobník Ferda (V. Jiráček) – se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. Ačkoliv se Doušovi sluch za určitý čas vrátí, předstírá i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády. Ovšem pravda je nebezpečná zbraň… Román Josefa Kopty Hlídač č. 47 vznikl v roce 1926 a byl kritikou označen za jeho nejlepší dílo. Poprvé byl zfilmován už v roce 1937 režisérem J. Rovenským s J. Průchou v titulní roli. V roce 2008 vznikla v České televizi jeho nová filmová verze – tentokrát zpracoval předlohu zkušený televizní autor E. Verner, který ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, jenž, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Filmový scénář režiséra F. Renče, na kterém spolupracoval se Z. Zelenkou, podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů. (Česká televize)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (595)

Radek99 

všetky recenzie používateľa

Tak Filip Renč přece jenom umí točit filmy... Psychologické rovině románu Josefa Kopty sice zůstal dosti co dlužen, ale svůj zploštělý románový ponor rozvrstvil v působivém příběhu vojenského vysloužilce Františka Douši, který je státem odměněn za své služby místem vechtra, železničního hlídače. Z filmu zcela nevymizel ani fakt, že autor románové předlohy byl významným představitelem legionářské literatury, flashbacky ozřejmující trauma první světové válka jsou podstatnými pilíři snímku. Stejně jako mrazivě zimní atmosféra evokující skrytou podstatu venkovského života, tolik odlišnou od Hálkovské idylky, vynikající klavírní hudební doprovod a herecký výkon Karla Rodena. Hlídač č. 47 je překvapivě dobrým a silným filmem, minimálně na poměry české polistopadové kinematografie...(coby remake původní filmové adaptace z roku 1937 nemohu hodnotit, protože jsem ji ještě neviděl) ()

Allien.9 

všetky recenzie používateľa

Filip Renč je jedním z mála režisérů, kteří se snaží vybočovat ze stagnující kinematografie národa českého. Uznání však dojde jen málo kdy, což je obrovská škoda... (Ne)remake sedmdesát jedna let starého "Hlídače č. 47" se může pyšnit dobrými herci (především Roden a Dlouhý), skvělou hudbou a zajímavě stísněnou atmosférou, za kterou může především padající sníh. Co mi však vadilo, byly až příliš časté flashbacky, které přicházely v krajně nevhodnou dobu a nejednou tak narušily slibně se vyvíjející scénu (viz. závěrečné vypořádání mezi Rodenem a Jiráčkem)... Kdyby se film odehrával alespoň v polovičním tempu jako závěrečná půlhodina, tetelila bych se blahem. On však jede sotva v pětinovém, takže v tuto chvíli váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Na druhou stranu je to pořád X-krát lepší než (mega)nepovedené (přesto vizuálně dobré) "Na vlastní nebezpečí".:-( ()

Reklama

castor 

všetky recenzie používateľa

Píše se rok 1920 a na české straně Krušných hor se píše jeden na první pohled zajímavý příběh. Jenže to by Filip Renč nemohl v některých momentech zklamat. Třeba v otravné doslovnosti, podivně zvolené hudbě nebo ve výběru herců. Zatímco výborní a poctiví Vladimír Dlouhý a Karel Roden coby těžce zkoušený člověk jsou svými zarputilými výkony jednoznačnou ozdobou režisérova asi dosud nejambicióznějšího snímku, další herce nedokáže vyburcovat k zajímavějšímu podání. Přitom Lucia Siposová a Václav Jiráček hrají tak důležité role, důvěru nejen divákovu ale jednoznačně zklamali. Samotné postavy někdy jednají zcela nepochopitelně, což by v celkovém vyznění nemuselo tak vadit, kdyby.. Kdyby Renč dokázal pořádně dramatizovat a poskládat příběh do srozumitelné formy. Nosnost příběhu pak jednoznačně ruší válečné epizodky, kterých měl režisér zřejmě dostatek a chtěl je jakkoliv do příběhu napasovat. Ono celé je to tak trochu nevyvážené. Je sice hezké okouzlovat se padajícími vločkami a nebát se balancování na hraně patosu, jenže to by se nemohlo kašlat na příběh. Nicméně je potřeba zmínit, že právě výborná výtvarná stránka ovládá většinu filmu a veškerá ladění do zimních barev je moc příjemné na oko. ()

Big Bear 

všetky recenzie používateľa

Roden je machr. Znovu mne v tom utvrdil. Ta scéna jak se potácí ohlušen výbuchem v bahně mezi padlými vrávorajíc... Tu by prostě zahrál jenom ten, komu štáb odpálí za zády muniční sklad, nebo Roden (ovšem ten jen tak v kulisách). Další kdo mi sedl byla slovenská kráska Lucia Siposová, že které jsem paf, kdykoliv ji vidím a to nemusí být nutně nahá! :-) Je to neuvěřitelně zajímavý typ, pro stříbrné plátno obzvláště a jsem rád, že to už zjistili i v zahraničí. Holt bratři Slováci mají krásné ženy o tom žádná! Ta těžko zadržovaná vášeň co se z ní drala aúúúúú !!! :-). jen mi vadila její čeština, pokud ovšem nebyla dabovaná. Ostatní herci ve filmu byli fajn a ačkoliv nevím ani proč Jiráčka moc nemusím, tady mi v té roli hajzlíka kopajícího hroby celkem sedl. Moc jsem si užíval prostředí a opravdovou zimu. jsem rád, že se to točilo na skutečném sněhu a herci neběhali v pěně což je skoro vždycky poznat. Úplně jsem cítil tu kosu, když Roden točil klikou závor ! Ty zasněžené koleje i vláčky byly také skvostné. Až do teď mi příběh zůstal utajen i zápletka a tak jsem si děj celkem užíval neošizen o překvapení. Je smutnou skutečností, že se po válce mnoho z těch co přežili potýkalo s podobnými problémy. Následky yperitové otravy, hluchota z minometných a dělostřeleckých výbuchů, problémy s hybností po amputacích i ,,obyčejný'' posttraumatický syndrom projevující se ,,okny'', třasem a nočními můrami... Ten poslední z jmenovaných následků uznala lékařská věda až ke konci války, do té doby se bral jako simulace a nejeden voják kvůli tomu dokonce skončil před popravčí četou či ve vězení jako zbabělec. Roden měl kombinaci obojího. S údivem jsem zjistil, že kratičké flasbacky z fronty nepůsobí vůbec hloupě a že jsou celkem koukatelné, škoda těch pyro-výbuchů za Rodenem. každou chvilku tam něco blaflo, udělal se ohnivý hřib a nic... Výbuch granátu vypadá jinak. Ale budiž. Ačkoliv film končil na ČT Art v 0:20, celkem svěže jsem jej dokoukal a v závěru jsem musel uznat, že toto je první Renčův film, který se mi líbil. Asi to bylo hodně hlavním hrdinou a jeho výkonem, ovšem i toho si vybral Renč. A tak dávám za panáky kmínky. * * * * ()

molotov 

všetky recenzie používateľa

Příjemné překvapení a rozhodně ne ztracená hodina a půl. Každopádně nic moc veselého, rodiče na to asi čtyřikrát jako na Mamma Miu nepůjdou, ale jednou by se jim to asi líbilo. Scény z války jsou slušný, sice nijak originální, ale svůj účel plní. Téměř celý film nonstop hraje hudba a pořád sněží. Je fajn, když má český film konečně nějakou stylizaci, kterou drží celou stopáž. Co se týče příběhu, tak je strašně poznat, že jde o zpracování románu. Dialogy naštěstí nešumí papírem tak často, jak je u českých filmů zvykem. Nejhůř je na tom postava hrobníka, která mi celou dobu přišla taková divná. Film ovšem stojí a padá na výkonu Rodena, který je skvělý. Zhruba v polovině jsem si říkal, že byl děj potřeboval trochu nakopnout a taky se tak stane, když hlavní hrdina začne předstírat hluchotu, přestože už slyší. Od té chvíle na mě film působil mnohem víc. Sečteno a podtrženo dobrý film, který rozhodně patří mezi ty nejlepší letos u nás natočené. ()

Galéria (46)

Zaujímavosti (29)

  • Film získal roku 2009 cenu diváků na festivalu českých filmů Finále v Plzni v kategorii nejlepší film. (JoranProvenzano)
  • Záběry z městečka se natáčely v Zubrnici, konkrétně můžeme vidět náměstí, sochu sv. Jana Nepomuckého, místní kostel a hospodu. (ALchemik)
  • Převážná většina záběrů při jízdách parních lokomotiv byla natočena na trati Chomutov–Vejprty nebo přímo v dopravně Kovářská.  Záběry, ve kterých je vidět tunel, byly natočeny u obce Jarov na trati Praha–Vrané n. Vltavou–Dobříš a v tomto úseku byly natočené také scény přímo v železničním voze. (Dymnik)

Reklama

Reklama