Duna

Tak nějak jsem tento kopec písku pořád obcházela, až jsem o něj zakopla a spadla přímo do něj a přímo na hubu. Chvíli ale opravdu jen chvíli jsem měla pocit, zda se neukoušu nudou, ale velmi brzy mi do písku spadla rovnou celá brada. Nádhera ... tak moc to na mě chtělo působit nezáživně, ale neodtrhla jsem oči od obrazovky. Všemi smysly až neuvěřitelně působivě na mě příběh nedochůdčete krve šlechtické zaútočil. Věřím, že hlavně díky naprosto geniálnímu hudebnímu doprovodu. Kdy je v plánu dvojka? Letos? Super. (16.01.2023)

Knižně je Duna tak ucelené dílo, že obsahem je opravdu hodně těžké předat veškeré autorovy myšlenky do takového díla, jako je právě film. Denis Villeneuve ale udělal vše pro to, abych z kina odcházel v dobrém rozpoložení a s pocitem, že jsem viděl něco naprosto jedinečného. Byť si ve filmu plno myšlenek divák musí uhlídat (pokud zná knižní předlohu) nebo domyslet (pokud ji nezná). Během čtení na mě kniha působila, jako když předává celou řadu ekologických poselství, což zde vlastně není. Naopak se jedná o artový sci-fi kousek s úchvatným vizuálem, malým množstvím akce a epickou hudbou z pera Hanse Zimmera. Ta sice není natolik přátelsky poslechová, jako u jeho dnes již klasických melodií, ale o to emotivnější je v průběhu celého filmu. A to především v kombinaci s úchvatnými záběry, kde scéna, to pastva pro oči. Doufám, že se filmu bude dařit, protože pokračování by si v podobném duchu jednoznačně zasloužilo. (22.10.2021)

Obraz a zvuk bez debaty päťhviezdičkový ale s týmto filmom mám problém. Vyzerá ako Duna, znie ako Duna ale ... no nie je to Duna. Villenevue a jeho team sa dušovali, že divák neznalý predlohy dostane expozíciu, ktorá ho prevedie svetom Duny tak aby chápal jeho zákonitosti. Lenže to sa nesplnilo. A tak pre divákov, ktorí sú neznalí predlohy ostávajú tie klasické otázky : prečo tak rozvinutá civilizácia bojuje viacmenej čepeľami, čo sú vlastne mentati, prečo tu nevidíme počítače, prečo feudalizmus a podobne. Tí, ktorí predlohu poznajú vidia zas nutne skratkovitosť a vynechanie veľmi dôležitých pasáží (banket, podozrievanie Hawata a Jessiky a pod.). V neposlednom rade Duna je predovšetkým román politický a ekologický, pričom film politiku sleduje len veľmi povrchne, Atreidov idealizuje a Harkonnenov maľuje opäť ako brutálnych dementov spoliehajúcich sa len na silu (pričom v knihe barón hrá úplne vyrovnané myšlienkové partie s mentatmi). Tá hlavná myšlienka, že SPOILER charizmatickí lídri, podporení ideológiou spravidla spôsobia najväčšie katastrofy (atreidskí  fedaykini nakoniec s tichým požehnaním Paula vyvraždia 61 miliárd ľudí) :KONIEC SPOILERU tu vlastne vôbec absentuje a vízia džihádu (a tento termín film ani nemá gule použiť) je tu spracovaná ako rozverná cool potýčka na úrovni školského zápasu v rugby. Tentokrát mi výnimočne ani nevadí gender switch doktora Kynesa kvôli zmene postavy, ale skôr kvôli tomu, že vo feudálnom svete Duny žena mohla spraviť kariéru len ako členka Bene Gesseritu a všetci ostatní padišáhovi úradníci boli muži.  Nakoniec milosrdných 7/10 s poznámkou, že akokoľvek smiešne dnes vyzerá Lynchova Duna, je to omnoho autentickejšia a autorskejšia Duna než Villeneuveova. P.S. vykecať v prvých 15 minútach plán Bene Gesseritu je na facku scenáristovi. (01.12.2021)

Vesmírné koráby jako kráva, ale přivézt jim na tu planetu vděkem za koření trochu vody z Norska, to ne! Jako nečtenář předlohy jsem si více užil druhé shlédnutí, alespoň první poloviny polofilmu. Druhá, “pouštní” polovina se ve své zasněnosti do předstírané hloubky naopak více vlekla. Klíčová otázka: Nebýt žádné knížky a být pouze tohoto scénáře, byl by vůbec důvod ho zfilmovat, navíc v tak drahém provedení? Co nového kromě cool obřích červů by dnes přinesl do světa filmového sci-fi? Navíc, pokud je dnes za umění považována vizuální nádhera bez emocí a s frázemi bez návaznosti na filozofické otázky reálného lidského života, chci se vrátit do let 2001-2003, kdy mě velkolepé filmové výpravy do fantazijních světů dle knižních předloh dokázali rozbrečet a přiměli mě zamilovat si jejich postavy. Ryze IMAXovou čtvrtou hvězdu dávám za výborný casting, na který tento projekt čekal snad stejně jako na výtvarného vizionáře Villeneuva, za přehlídku kostýmů a mejkapu par excellence (Skarsgård!) a za dech beroucí audiovizuální kolosálnost, vyboostěnou “těžším” Zimmerem. Po jeho prvním poslechu v autě jsem nevěřil, že nebude taky posledním. Nebyl, a na track “Leaving Caladan” se těším na chystaném koncertním turné! (20.10.2021)