Duna

Knižní Duna je legenda a sci-fi modla se vším všudy. Herbert s ní přinesl fascinující způsob epického vyprávění, těžícího z promyšleného světa, kde se lidstvo podrobuje složitým psychologickým výcvikům a popírání pudové podstaty. Velká část knihy se odehrávala vlastně jen v myslích postav - spisovatel nás permanentně seznamoval s jejich komplikovanými myšlenkovými postupy. V celkovém součtu tak vybudoval dílo, jehož základní dějová linie je vcelku jednoduchá, ale díky neuvěřitelně rozsáhlé mapě vlastních pojmů, postav, drobných dějových doplňků a vůbec všeho tvoří ojedinělou epickou podívanou (počtenou), plnou velkých myšlenek a propracovaných charakterových profilů. Těžko říct, jak bych se díval na film, kdybych knihu nečetl, každopádně některé scény se odehrávají tak překotně, až vyvolávají úsměv na tváři (například Paulův příchod mezi Fremeny) a celý film působí jako výtažek knihy, nikoliv jako film na její motivy. Od toho bych totiž čekal bolestné, ale pro filmové potřeby nutné prostříhání a upravení příběhu. Místo toho si propůjčuje postavy, zásadní události a klouže po nich zběsile kupředu, přičemž se dotýká pouze vrcholků. Nedivil bych se, kdyby divák neznalý knihy nechápal, co ta maškaráda má vlastně znamenat. Samozřejmě vím, že z Duny se těžko dá něco vyřadit... všechno souvisí se vším a každý detail má pro čtenáře nesmírnou cenu. Inu, pokud to se zavřenýma očima přejdu, co dokázali tvůrci natočit? Začnu pozitivy, abych nebyl za kritického bastarda od začátku až do konce: minimálně titulní hudební motiv je fascinující, pro Sean Young jakožto Chani stojí za to žít a scény s písečnými červy jsou i přes slabší triky jednoznačně působivé (zejména hned ta první - útok na těžební vozidlo). Dekorace a kostýmy jsou moc hezké, ostatně celá vizuální stránka je zajímavá. Hůře jsou na tom v některých chvílích takřka brakové triky a zpracování akčních scén - jejich základem je nepřehledná změť záběrů na běžící houfy lidí a hromada výbuchů. Vyjádření Harkonnenů jako perverzních, šílených a vzhledově odporných prasat mě taky ničím nezaujalo. Z výborně napsaných postav v knize nezůstalo skoro nic (knižní Jessica by nad svým filmovým remakem hořce zaplakala) a přerod Paula v živoucí legendu se pohybuje po celou stopáž na jedné frekvenci náznaků a prázdných frází. Pro závěr nemám slov, vážně jsem uvažoval, že to utrpení dojedu rychloposuvem. Nebudu Dunu dále mučit, myslím, že tvůrci si museli být vědomi nákladu, jaký na svá bedra vzali. Edit 2016: Jsem to tehdá docela prožíval, koukam. Možná proto, že jsem Dunu viděl krátce po přečtení knihy - film je ovšem natolik kouzelný sci-fi bizárek, že vůči němu prostě nejde nastavit zcela lhostejná tvář. (22.11.2008)

Mezi 15. a 30. rokem jsem měl období, kdy jsem ujížděl na sci-fi v jakékoliv formě, ale k Herbertově Duně jsem se nedostal. K fantasy, které si berou ze sci-fi jen prostředí, jako je třeba populární série Star Wars, jsem měl už tehdy odpor a Dunu jsem vyhodnotil jako obskurní záležitost. Lynchovo zpracování provázely rozporuplné reakce a sám režisér označil snímek za jediný, od kterého by se nejradši distancoval, a jednoznačně za svůj omyl. Přesto jsem byl zaskočený tím, jak zoufale neumětelsky a brakově na mě zapůsobil. Začínal přitom tak hezky, pohledem do tváře Virginie Madsen, která ve svém mládí patřila k nejpůvabnějším herečkám Hollywoodu. Jenže pak už bylo všechno špatně. Nevhodný casting, děsivě přehrávající padouši, mizerné kulisy. Dnes už vypadá Lynchova Duna jako parodie sebe sama, i když ze záměrné parodie žánru bych Lynche rozhodně nepodezíral. V témže roce vznikl Gilliamův Brazil, který i po řadě dekád působí díky stylizaci a originalitě pořád výborným dojmem. Tohle je paskvil, který má to štěstí, že jej natočil kultovní režisér, a přítomnost slavného jména mírní divácké reakce a dovoluje nasazovat růžové brýle i tam, kde to není namístě. Je zajímavé, že třídílná televizní adaptace na mě působila nepoměrně sympatičtějším dojmem, a na ČSFD si stojí hůř než tenhle kousek. Ano, lze tu najít v první půli pár zajímavých a působivých obrazů, dva tři herce, kteří se tu našli, ale zápory mnohonásobně přebíjí těchhle pár drobných kladů. Odpady nehýřím, vlastně naděluji velice zřídka, ale tohle byla opravdu bolestná ztráta času. I naivní barvotiskový Flash Gordon působí neskonale diváčtějším dojmem, minimálně nenudí a takový Paul Verhoeven se svým Total Recall by mohl Lynchovi vysvětlit, jak se má natáčet brakové sci-fi. Lynch dílem nudí, dílem svým neumětelstvím způsobuje trapné rozpaky. Celkový dojem: 10 %. (09.11.2020)

Paradoxní. Točí to Lynch, podle geniálního psychedelického sci-fi, a přitom je to tak obyčejný film. Příliš málo Lynchovské, příliš málo Herbertovské, zato se sluníčkovým a upršeným happy endem, po kterém mi jako milovníkovi předlohy bylo vskutku blivno. Stejně jako z mnoha jiných hloupých odklonů od knihy, zkracování či přeskakování mnoha důležitých, a potenciálně velmi působivých scén, zato pak s přidáním mnoha jiných, zcela zbytečných a značně nesmyslných. Kyle ovšem, a i všichni ostatní herci, jsou zde luxusní. Možná jsem ale jen zahořklý, hlavně za to že svou vizi nemohl natočit původně na filmu pracující Jodorowsky, který by z toho udělal nejspíš nejlepší, nejepičtější, nejšílenější, a nejdražší film všech dob, jak ukazuje jeho filmu věnovaný dokument Jodorowsky's Dune - https://www.csfd.cz/film/312948-jodorowsky-s-dune/komentare/ (07.01.2019)

Pres vsechny chyby, je jich opravdu spousta, kde mam zacit ... ? Ne, jini uz tak za me ucinili. Zacnu v lete 1989, tenkrat jsem roman Duna poprve cetl. A byl to zazitek nad jine. Svet ktery Frank Herbert v me mysli inspiroval, byl poeticky, dobrodruzny, nekdy az metafyzicky. Nemohu rict, ze Lynchova verze tohota sveta se s tou moji dvakrat shoduje. Presto jeho zpracovani je v nekterych momentech tak uhrancive a silne. A s takovym hereckym ansamblem... . (29.04.2008)

Po druhém shlédnutí musím hodnocení navýšit. U filmu Duna je při jeho sledování prospěšné zapomenout, kdo ho točil, protože režisérovo ego, je zde otisknuto minimálně. Příběh je skvělý a řekl bych, že by film klidně unesli hodinu stopáže navíc a slušelo by mu to. Rychlý sled událostí komplikuje orientaci v příběhu a tak je pro plné docenění filmu buď mít povědomí o knize, nebo film shlédnout vícekrát, nejlépe obojí. Pokud se tak učiníte, pravděpodobně doceníte částečně naplněnou ambici režiséra, pojmout tak nejdednoduchý a rozsáhlý příběh na prostoru pouhých 130 minut. Krom toho má film parádní estetiku, silnou hudbu, kvalitní zvuky a velmi dobré obsazení. Nemyslím si, že je to pravděpodobné, ale Duně by velmi slušel nějaký podstatně delší režisérský sestřih. Pokud někdo tvrdí, že tento film je nudný, ať se raději podívá na Star Wars, protože Duna je jiná už z podstaty předlohy. (14.05.2007)