Superman

Stačí výkřik "Děkujeme, Supermane!" a malému klukovi ve mě běhá mráz po zádech a tetelí se blahem. O scénách jako je pád Lois Lane z havarované helikoptéry nebo zoufalstvím šílený Superman letící obrátit směr otáčení Země a tím i tok času ani nemluvím.... Film, který si ze sebe umí vystřelit, ale zároveň udělal tlustou čáru za lacinými a infantilními komiksovkami a la šedesátkový Batman a od kterého se odpíchly všechny další velkorozpočtové komiksárny beroucí své hrdiny aspoň trochu vážně. Superepický příběh, superepická hudba, superakční scény, proměnlivá úroveň triků, nadhled a definitivně super obsazení a herecké výkony, hlavně Reeves a Kidder. A ultimátní romantika. (03.03.2003)

Možná nedokonalé, ale zato jaksi "roztomilé" a "hravé" ztvárnění příběhu Supermana. A ono to funguje. Právě tím, že se tohle dílo nebere tak vážně jako dnešní superhrdinské filmy, tak působí sympaticky a není divu, že je to ve výsledku jedno z nejlepších supermanovských ztvárnění. Začátek a konec možná zbytečně protahovaný (zkrátila bych stopáž), ale celkově jsem se bavila jak kontrastem mezi chováním Supermana a jeho slušňáckého alter-ega Clarka Kenta, tak jeho interakcí s Lois Lanovou, a také vtipným chováním trapného záporáka (v podání Gena Hackmana) a jeho poskoka. ~(3,5★)~ (05.11.2018)

Superman je první opravdu známý komiksový film a jako takový se neoprávněně těší velké pozornosti jako by byl něco extra skvělého, přitom je to ale jen příšerně natahovaná nezáživná kaše. Snaha režiséra o uchopení látky s nadsázkou by sice mohla být ocenitelná, jenže on to se svou snahou poněkud přehnal, takže, pokud jsem zrovna neusínal, jsem měl neustálý pocit že se dívám na nějakou nepříliš povedenou parodii. (15.03.2007)

Vždy když se koukám na "Supermana", vzpomínám na svoje dětství, na dobu kdy jsem miloval superhrdiny a všechny možné akční filmy. Seděl jsem buď s kamarády, rodinou, nebo sám u televize a se zatajeným dechem sledoval udatného Supermana, který zachraňuje krásnou černovlásku Lois, elegantně podlého Lexe Luthora, který plánuje zkázu světa, Jor-Ela, Supermanova otce, který namluvený perfektním hlasem Radoslava Brzobohatého radí a promlouvá k našemu hrdinovi a tak dál, a tak dál. Uplynul čas, ty všechny možné akčňáky mě už přestaly bavit, avšak ty vynikající a nadčasové věci se mi líbit nepřestaly. A jednou z nich je i "Superman". Charismatický Christopher Reeve, démonický Gene Hackman, elegantní filmový veterán Marlon Brando - ti všichni jsou výteční a Richard Donner si svým teprve druhým celovečerním filmem (prvním byl "Přichází Satan") získal obdiv diváků a stal se jedním z nejúspěšnějších režisérů sedmdesátých a osmdesátých let. A co více dodat? Snad jen že "Superman" je báječné dobrodružné sci-fi pro diváky všech věkových kategorií. (14.05.2006)

[SE] Obří filmařina, která mi svojí roztříštěností a ambiciózností připomněla snad jen akorát Jacksonova King Konga či Snyderova Batmana vs Supermana. Stejně jak se zde několikrát změní prostředí, změní se i kompletně duch filmu. Šedesátková papundeklová sci-fi, rurální americké melodrama mezi obilnými klasy, hektický žurnalistický on-the-grid svět sedmdesátkového New Yorku a na závěr monumentální hrdinský spektákl s cartoonovým padouchem, kde je možné vše, protože doslova je zde možné vše. Sám Donner se přiznal, že v některé momenty pracovalo simultánně přes sebe sedm štábů, do toho rovnou točil druhý díl (skutečnost, u který jsem si myslel, že se stala zvykem až s LOTRem) a ještě se stihl rozhádat, jak to tak bývá, se zástupci studia natolik, že na sebe nepromuvili ani slovo a druhý díl za režiséra nakonec musel dokončit Richard Lester, který byl původně vyslán jako mediátor mezi znepřátelenými stranami. Film tak má veškeré předpoklady proto, aby nedržel dohromady. A přesto, díky tomu, kolik času je věnováno protagonistovu pozadí (ha ha ha) a kolik života je v civilních scénách, tak celá ta historka o Übermenschovi (jak ho nazývá Lois Lane, zahraná vynikající Margot Robbie), respektive přímo Božím synovi (jak o něm rádi uvažují jeho adoptivní rodiče) není tak srandovní, jak by se mohlo nabízet. Pokud teda třeba nejste člověk, co chce od filmů nějakou fyzikální integritu a vysmíváte se scénám, ve kterých se narovnáním tektonických desek v sanandreaském zlomu vrátí i na na původní místo padající písmena z nápisu Hollywood. Mimochodem ve scénách ze zalidněných newyorských ulic a divokých novinářských kanceláří jde vyčíst do budoucna nejzásadnější Donnerův talent detailního vykreslení chaotické živelnosti velkoměsta, který později tolik uplatnil v kvadrologii Lethal Weapon. (18.01.2021)