Matka

Matka Bong Jun-hoa je žánrově neukotveným filmem vyprávějícím o matce snažící se očistit jméno svého retardovaného syna, který byl obviněn z vraždy mladé studentky, přičemž ani ona sama si není jistá tím, zda ten hrůzný čin opravdu nespáchal...stejně jako divák. Samotné pátrání je prodchnuté falešnými stopami a slepými uličkami, přičemž Bong Jun-ho si s divákem hraje stejně, jako to dělal Clint Eastwood v Tajemné řece – poskytuje množství vodítek, ale dále už není upozorňován na to, která z nich mají pro rozřešení případu větší váhu. Díky tomu si divák utváří vlastní hypotézy, které bývají s postupujícím dějem vyvracovány, či dále potvrzovány, což vyústí v několik zvratů, které díky skvěle vykonstruovanému vyprávění opravdu dokážou překvapit. ___ Ve filmu je rozvinuto více témat, vyprávění se nezaměřuje pouze na samotné vyšetřování, ale i na vztah matky se synem, nastiňuje sociální dilemata a v centru toho všeho jsou citlivě napsané a nejednoznačné postavy. V Matce se střídá hned několik nálad, komické situace se střídají s těmi čistě dramatickými a jak už je v korejské kinematografii zvykem, jako celek film působí naprosto kompaktně. ___Závěrečné rozuzlení přímo skvělé a povyšuje už tak precizní práci Bong Jun-hoa. (18.02.2010)

„Matka” a materinská láska, to sa k sebe určite hodí, alebo čo je zrelá žena, venujúca sa akupunktúre s kultúrou samých ihličiek, ochotná urobiť všetko preto, aby »očistila« meno svojho dospelého syna v koži večného dieťaťa, obvineného z obzvlášť závažného trestného činu - brutálnej vraždy dievčiny Moon Ah-jung, z Dievčenskej strednej školy Seorin, to jest z druhého ročníku a štvrtej triedy, za čo by mal niesť teda zodpovednosť práve Yoon Do-joon, ktorý tesne pred spáchaním tohto ohavného skutku popíjal v bare Manhattan, kde čakal na príchod kamaráta Jin-taea, ktorý sa síce vôbec neukázal, keď ju istý čas potom ešte i sledoval, a tak nemá dostatočné alibi preukázať svoju nevinu, kvôli čomu je naň zakrátko na to vznesená obžaloba, priznanie sa a väzobné stíhanie, s ktorým sa ale absolútne nedokáže zmieriť Hye-ja, jeho mama ? Začne sama vyšetrovať na vlastnú päsť, kedy sa postupne dozvedá, že zavraždená nebola žiadne «neviniatko» , rozplieta spleť tajuplných indícií so všelijakými vodítkami, ktoré ju postavia pred najťažšie rozhodnutie svojho, doterajšieho života ! Hneď v úvodnej sekvencii totiž pozorujem protagonistku tancovať na akejsi lúke, že nasledujúce sú už iba "retrospektívne" , kde sa takmer až v samom závere dozviem, čo jej de facto predchádzalo, samozrejme, že som dychtivo nepretáčal dopredu, ale trpezlivo som si počkal, čiže medzitým som sa zoznámil so všetkými postavami a prostredím, pričom › anekdota › na golfovom ihrisku Royal Palace Country Club, sa dokonca niesla v humornom duchu, za čo mohol jednoznačne čierny Mercedes-Benz so značkou 5293, ktorý skoro usmrtil jednu z postáv, aj so psom, ba ani k tomu nezastavil a ušiel, a preto sa tiež schyľovalo i k danej pomste, ktorá na seba nenechala dlho čakať... Priam, fantastické vysporiadanie sa so situáciou. / Režisér geniálneho filmu Parazit, to jest Bong Joon-ho, je tým typom tvorcu, ktorého by mal nadšenec filmu, poriadne spoznať od základov, teda od jeho rannej tvorby. To sa teraz následne aj stalo, keď som začal s Matkou z roku 2009. Už tu dosť vidieť, ako sa rád piplá so sústredenými zábermi, ktorými nás zároveň aj povedzme, zavádza, skrátka - hrá sa s nami, ale ešte nie som pritom u zrodu tohto brilantného rukopisu, ktorý na mňa čaká až o tri kolá naspäť. V 4. oscarovom triumfe, v podstate spojil všetko dohromady, s čím má bohaté skúsenosti, ale mňa najviac zaujíma to, ako si tento štýl vlastne osvojil. Idem na to trochu netradične, a to od konca na začiatok, aby som teda systematicky, políčko za políčkom, pozorne nasával talentované vízie výnimočného filmového autora, tým pádom sa jedná o autorské filmy. (26.11.2020)

Hahaha, hihihi, hohoho, huhuhu, hehehe. Líbí se mi, jak je tento režisér krutý. Přicházím v poslední době krutosti na chuť. Mám chuť se k filmu nějak blíže vyjádřit, ale na druhou stranu se to ve mně bije s názorem, že k takto suverénnímu počinu nelze říci nic jiného než "Líbilo se mi./Miluji./Nenávidím./Nepochopil jsem./Ne můj šálek kávy." Jakékoliv podrobnější verbalizování (doufám, že tohle slovo existuje) ale už v mých očích ztrácí smysl, protože poznámky typu "tvůrci se berou tak vážně, až jsou směšní-závěr natahovaný-žánrová nevyhraněnost-emocionální bublina" poukazují na věci, které režisér dělá záměrně. Takové rozebírání tedy nepřináší alternativu, jak by film mohl být lepší, nýbrž jak by mohl být jiný. A výraz jiný chápej jako méně osobitý a méně Bongův. ♥ (21.10.2012)

Scénář: Eun-kyo Park, Wun-kyo Park, Joon-ho Bong .. Matka a retardovaný syn v mlýnku morálních rozporů. Ruka ruku myje, když je to v rodině. Žánrově zase nevyhraněné, jak je u Joon-ho Bong obvyklé (tentokrát v dobrém) a obrazově velice vymazlené. Herecky taktéž zdatné. Spokojenost. (25.10.2009)

[KVIFF 2009] Film o postiženém klukovi, který je obviněný z vraždy. Divák neví, jestli to spáchal, nebo ne, on sám si nemůže vzpomenout. Jeho matka se snaží dopátrat pravdy... Zápletka poměrně zajímavá, ne úplně nečekaná, ale přesto se objeví několik podařených zvratů. Možná by to mohlo být kratší, ale jinak jeden z těch lepších filmů, co jsem ve Varech viděl. A nedokážu pochopit, jak je možné, že to napsal a režíroval Bong Jun-ho, tvůrce strašného Mutanta, což je podle mě režijně naprosto nezvládnuté dílo, narozdíl od Matky. (03.07.2009)