Synku, synku, cos to proved

Filmy Herzoga sú vždy zážitkom, lebo ten chlap má vlastný ksicht a cit pre zaujímavé námety. Pri úvodnej formulke "David Lynch presents..." som sa síce vyľakal, ale žiadna výraznejšia lynchovina z toho nebola. Herzog nezaprie svoj štýl, preto sa opäť dočkáme klasického "hypnoticko-mystického príbehu", opäť akoby zatieneného drogovým oparom a tajomnom. Na toto má Herzog trademark, rovnako ako na svojský sarkazmus a drobné vtípky. Perfektný bol casting, od démonického Shannona, seriózneho Dafoa až po tradične "céčkarskeho" Kiera. Ja som si pochutnal, ale tento film rozhodne nie je pre každého... (03.12.2010)

Herzogův film, který produkoval Lynch, hraje v něm Grace Zabriskie a úvodní titulky vypadají trochu jak od Wenderse? Neznělo to vůbec špatně, jenže se potvrdilo, že Herzog je prostě Herzog a Lynch je prostě Lynch. Sice některé prvky mají ve svých filmech podobné (třeba důraz na psychiku hlavních postav), ale víc je těch, které prostě ne. Každý má jiný stal atmosféry, jiný styl kamery, střihu... Tady se to Herzog snažil propojit (ve spolupráci s Lynchem) dohromady. A i když je většina uživatelů v komentářích nadšená, mě přišlo, že z toho nakonec nebyl cítit ani Lynch, ani Herzog. Hlavně Herzog by už nikdy neměl používat digitální kameru, vůbec to s ní neumí a nedokáže s ní vyvolat žádnou atmosféru. A především kvůli tomu mě ten film strašně nudil, i tím výběrem hudby, která je většinou strašně otravná a absolutně se tam nehodí. Líbilo se mi sice, že si Herzog z toho Lynchova stylu místy dělá prdel (zápletkou, některými dialogy), to mě pobavilo, ale na to aby se mi to líbilo, je to zoufale málo. Pokus to byl zajímavý, ale nepovedený a jen to dokazuje, že jak Herzog tak Lynch, jsou každý jinak skvělý, jinak geniální a jinak talentovaný. 2* (29.04.2020)

Pro mě těžko polykatelný snímek o silně narušeném muži, který řešil v mysli pro nás někdy tolik nepochopitelných věcí, že jsem z toho byla místy docela zmatená. Tady bylo namístě spojit současnou realitu s návraty do minulosti vyprávěné přítelkyní a kolegou z divadla pro pochopení jeho činu. Ale i tak to bylo dost náročné. Nicméně tvrdím a budu tvrdit, že Michael Shannon se pro tyhle typy film narodil, byl totiž opět naprosto skvělý. Ta čtyřka je jak omletá vodou řeky v Peru, kde Brad byl. SPOILER: maminku bych též měla chuť zlikvidovat. (10.04.2019)

Nepříliš zdařilý pokus o přenesení či pokračování antické tragedie v dnešních podmínkách (sice dle skutečné události, ale celkem nešikovně využité, s podobností pouze vnější). Brad Macallam (z Tantalova rodu) zabíjí (jako Orestes) svojí matku (Klytaiméstru), za což byl pronásledován a odborně zajištěn jednotkou rychlého nasazení (Erínye). I psychologická stránka filmu byla dost odbytá, zkrátka dohromady to moc nehrálo. Snad jen ti plameňáci (možný Lynchův vliv) do toho mohly vnést trochu života. Pozn. 1: Archetypální je tu ovšem situace mezi matkou a synem v souvislosti s klavírem a bicí soupravou, které syn nepoužíval. Matka: "Vždyť jsi to chtěl". Syn: "Ty jsi mě přiměla, abych to chtěl." (08.03.2019)

Prohlašuje, že se jmenuje Farouk, křičí něco o Bohu a háže po nás ovesnou kaši. Je to trochu matoucí. Kdo by to byl řekl. Lynch a Herzog jsou autoři, kteří se pohybují v takové té šedé zóně zdegenerované filmové řeči, v níž si běžný divák (a teď to sousloví nemyslím vůbec pejorativně, sám se v tomto případě do takto vymezené skupiny řadím) nemůže být jistý, co je myšleno vážně, co je myšleno v sebereflektivní nadsázce, co má býti symbolem pro něco jiného a co žádný smysl nemá. Existují tedy v zásadě asi dva fundamentální způsoby, jak si díla spadající do této zóny užít - buď na ně být dostatečně intelektuálně vyspělý, anebo "jen" přístupný tajemné hře s něčím, co nepřinese výsledek a poznání, nýbrž pouze ehm ... radost ze hry. A já si s těmito pány zahraju vždycky rád. 8/10 (08.10.2010)