A teď, cestovateli

Děj i chování postav místy podezřele připomínají jisté pasáže ze Saturnina, konkrétně vyprávění tety Kateřiny o Květince Martě nebo něco, na čem by si náramně zgustla Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru. Skutečnost, že jsem byl skoro proti své vůli a navzdory občasným pobaveným úšklebkům opakovaně vtahován a dojímán, ač nejsem americká hospodyňka ze 40. let, se dá vysvětlit snad jedině 1) tím, že kromě srdcervoucího vyprávění, kterak nebohá bohatá holka ke štěstí přišla, jde taky o příběh vnitřního osvobození, kde štěstím není spočinutí v náruči toho pravého (ostatně závěrečné uspořádání věcí má ke klasické červené knihovně hodně daleko), ale nalezení vnitřního smíru se světem a svého místa v něm, a 2) naprostým řemeslným mistrovstvím na všech frontách. Jinak řečeno ultimátní melodrama s přidanou hodnotou, kterému *** dát nemůžu, to byl bych snob a pokrytec. (13.12.2018)

"Mother, pinch me." "I'm too busy pinching myself."     Romantická dráma so silnou psychologickou rovinou, zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. A pokiaľ tá romantická linka pôsobí značne podivne, umelo, bez vzájomného iskrenia zaľúbencov (slizký a vtieravý Paul Henreid ako Jerry), rozhodne zaujímavejšie je stvárnenie rozvíjajúceho sa vzťahu medzi dcérou a matkou, ktorý je spočiatku doslova patologický - taká dokonalá mrcha matka (Gladys Cooper s nomináciou na Oscara) sa vidí len málokedy. Najväčším kladom filmu je určite výborná Bette Davis (nominácia na Oscara) ako utláčaná Charlotte, na ktorej to v podstate celé stojí. Neskutočná premena Charlotte je pre mňa tou najlepšou pasážou filmu.     "I didn't want to be born. You didn't want me to be born. It's been a calamity on both sides." (20.03.2023)

Túto dokonalú romancu by som nazval asi takto : „Prequel najslávnejšej CASABLANCY” . Činím asi tak preto, lebo Paul Henreid je práve hercom, ktorý si zahral v obidvoch skvostoch kinematografie, i keď v úvodzovkách sa predsa nachádza legendárnejšia klasika. To vôbec nevadí, lebo i tu vidím pozoruhodné dianie, s legendárnou Bette Davis, ktorá je zo začiatku také „škaredé káčatko” , čo sa postupne premení na „bielu labuť” . Ona tou labuťou je de - facto po celý čas, len si to zatiaľ neuvedomuje, keď má po boku svoju panovačnú matku. Je to najmä o vzťahu MATKY a DCÉRY, pritom komandovanie a sekírovanie čaká na potomka, z ktorej vzniká taká čudná, stará panna / Na lodi, ktorá pláva po oblastiach Južnej Ameriky sa zmení jej pohľad na život... A po čase uvidí samú seba, keď bola v tých rokoch, čo Tina. Nikdy v živote som nevidel tak štýlovo zapaľovať dve cigarety naraz, ako to robí sám Paul Henreid, keď jednu podáva Bette, a už len kvôli tomu sa jedná o LEGENDU. PS : Inak so spomínanou Casablancou z úvodu má Cestovateľ oveľa viac spoločného, ako sa sprvoti zdá. Perfektná Bette Davis, na ktorú nedám nikdy dopustiť, i napriek spoločnej nevraživosti s inou legendou strieborného plátna, s Joan Crawford. (21.01.2018)

Milý příběh proměny, nebo spíše několika proměn, jedné výjimečné ženy. Samozřejmě, jsou tu jisté 'nepochopitelné' okamžiky ve scénáři, přesto na žánr 'romantický', je tento film velmi povedený a to především díky úžasné Bette Davis, která zvládla všechny herecké polohy, od ošklivé a uzavřené, přes okouzlující a zamilovanou, až po starostlivou a pečující náhradní matku. (27.12.2012)

Bette Davis dokazuje svoje mistrovství ve filmu, který mě ani trochu nedokázal strhnout. Jeho hrdinka je skvělá dokonce i její mužský protějšek je dobrý ale celkově mě film prostě spíše nudil a nenašel jsem v něm nic, co by mě dostatečně upoutalo. Přeměna z ošklivého káčátka na krásnou ale stála za to. (11.09.2014)