Imaginární lásky
Les Amours imaginaires
Heartbeats
Les Amours imaginaires
Obsahy(1)
Francis (Xavier Dolan) a Marie (Monia Chokri) jsou blízcí přátelé. Jednoho dne se u oběda seznámí s Nicolasem (Niels Schneider), venkovským mladíkem, který právě přijel do města. Jedna katastrofální schůzka následuje druhou. Ať už se odehrají ve skutečnosti nebo jen v představách, žádná nedopadne dobře a Francis i Marie jsou čím dál posedlejší předmětem jejich touhy. Čím víc oba zápolí o přízeň jejich nového kamaráda, tím hlubší trhliny dostává jejich kdysi neotřesitelné přátelství. Imaginární lásky, druhý film Xaviera Dolana je studií zamilovanosti. Sledujeme všechna stádia typického průběhu milostného příběhu, na začátku je seznámení, na konci slzy. Film odhaluje na pozadí jednoduché zápletky celou paletu fází lásky a jejího subjektivního vnímání – rozpoutané vášně, očekávání, smutek, ponížení a nakonec samota. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (256)
(3x) Láska, to nejsou jen dva lidé držící se za ruce a šeptající si něžná slova. Patří k ní také slzy, smutek a osamění. I dříve neotřesitelné přátelství může utrpět významné trhliny, pokud se objeví někdo třetí. Francis a Marie o tom ví své. Když se do města přistěhuje Nicolas, sympatický a velmi pohledný mladík z vesnice, jedna katastrofa následuje druhou. Čím více Francis a Marie zápolí o přízeň nového kamaráda, tím více se vzdalují jeden druhému. Za nevinnými doteky hledají skryté významy a sebemenší náklonnost Nicolase k tomu druhému v nich vyvolává žárlivost. Ani jeden si však neuvědomuje, že Nicolas si s nimi pouze hraje – láska bývá slepá, neopětovaná, imaginární. Nebezpečná hra lehkomyslného pokušitele lidských srdcí zpočátku nezachází za hranici zvladatelného flirtování, záhy se ovšem transformuje v zásadní konflikt mezi oběma přáteli, v jakousi přehlídku lidské žárlivosti. Fascinující vizuální koláž je doplněna o paletu výtvarných a hudebních motivů, výborně souznějících s atmosférou příběhu, a samozřejmě o herecké výkony titulní trojice. Vedle Xaviera Dolana, ztvárňujícího citlivého a pohledného gaye, na sebe v roli Marie upozornila vynikající kanadská herečka Monia Chokri, jejíž hrdinka se zoufale snaží být jiná než ostatní, přičemž sklouzává do jakési upjaté stylizace, komické i tragické zároveň. A pak je tu ještě Niels Schneider alias přímočarý Nicolas, spontánní kluk, který učaruje každému. Imaginární lásky nejsou film založený na náhlých a dramatických zvratech, nesoustředí se v první řadě na příběh, ale pomocí nenápadných prostředků – zpomalené sekvence, detailní záběry – můžeme vnímat sílu emocí a průběh bouřlivého vztahu mezi mladými lidmi. Klíčové pro celý film je právě slovo imaginární. Milostný vztah se odehrává převážně v rovině snů, nadějí a iluzí a tím se divákovi dokáže skutečně dostat pod kůži. Můžeme se jen dohadovat, odkud Dolan čerpá inspiraci, kde bere nápady a co se skrývá za jeho nepopiratelným talentem. Odvedl podle mého názoru skvělou práci ve všech třech rovinách – živě a neskutečně reálně ztvárňuje to, co každý známe ze svého života. Vystihuje naše pocity a nastavuje zrcadlo našemu chování. On sám později na adresu svého filmu prohlásil: Když se dnes ohlédnu za sebe, nestačím se divit, co všechno se událo a hlavně mě fascinuje způsob, jakým vesmírné síly přispěly k tomu, aby můj projekt nakonec skutečně vznikl. Teď vidím, že bych si nemohl přát lepší druhý film než Imaginární lásky. Zachumlaný do nepopsatelné radosti z dokončeného projektu už uvažuju nad tím, co bude dál. Umění vás nikdy nenechá dlouho lenošit. Musí se makat dál. #Mezipatra 2010 ()
Příběh tak jednoduchý, že by se dal jednoduše odvyprávět jednou větou, přesto to kanadskému filmovému zázraku Xavieru Dolanovi (režie, scénář, podíl na produkci, střih, výprava, kostýmy a představitel jedné z hlavních rolí) stačilo v 21-ti letech na druhý celovečerní film. Základní story glosují postavy s příběhem zdánlivě nesouvisející svými výpověďmi o vlastních milostných trablech. Film zaujme jak barevnou stylizací, hudebním soundtrackem i moderně povrchní charakterizací hrdinů. Všichni tu sice hulí jak fabrika, ale hlavní hrdinka mi dokonce dokázala vysvětlit proč, což je u tohoto zlozvyku nevídané. ;-) ()
Dolan má talent, má vkus, má štýl a má vždy vo filmoch ženy, ktoré neskutočne dobre hrajú. Ani tu tomu nebolo ináč. Film, ktorý povedal presne to, čo mal povedať ... že vždy tu budú nejaké tie imaginárne/odmietnuté lásky, lebo tak to v živote chodí. Scény, kde Francis a Marie vyjavia svoje city Nicolasovi boli výborné, takisto aj ich falošné a kyslé úsmevy počas celého filmu ... no nádhera. Podľa mňa je to ale maličký krok späť, lebo prvé Dolanove dielo bolo fantastické. ()
45th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2010 - OPEN EYES - Otevřené oči (Les amours imaginaires / HEARTBEATS / Imaginární lásky) - Snímek založený jen na pěkné tvářičce Nicolase a kolem něj poslušně poskakujících kamarádů kteří ho chtějí dostat sami pro sebe a je jim úplně jedno, že si s nimi jen hraje jak kočka s myší... - 7. 7. 2010 - kino Městské divadlo - Karlovy Vary - 20% ()
Stejně jako u knižního Eragona, tak i tohoto filmu je ohromující skutečností velmi nízký věk autora (v tomto případě režiséra i scenáristy v jedné osobě). Ze začátku mě rušila (asi?) ruční kamera a nepřirozené a neodůvodněné zoomy, avšak po chvíli jsem si na to zvyknul. Celý film je natočen ve velmi blízkých záběrech (detailech tváří, hlav a jiných částí těla), takže to působí o něco více intimněji. Spousta scén byla zpomalena, aby si divák získal přehled o dění a byla doplněna o nádhernou hudbu. V kontrastu s detaily se zde vyskytlo mnoho scén zezadu, což působilo takovým odstrčujícím dojmem, který naznačoval jistý odstup. Doplnění o různé výpovědi lidí a barevné svícení při intimních scénách přidalo jen na působivosti tohoto filmového počinu, který si podle mě zaslouží pozornost. Malá poznámka na konec: Marie (Monia Chokri) vypadala ve svých retro šatech a účesu kouzelně. Zkrátka pěkný zážitek, který těží z jednoduchého příběhu, nenásilně hrajících herců a pěkné hudební a vizuální stránky. ()
Odehráno očima a přesto bohémské, uvolněné a sebeironizující - vše tonoucí v cigaretovém kouři, až z toho štípou oči. V hlavní roli milostná rivalita mezi mužem a ženou pojatá jako pistolnický souboj plný radostného očekávání, na jehož konci vždy někdo padne k zemi, ale znovu vstává, olíže rány a s grácií toreadora vcházejícího do arény bojuje dál, až do naprostého ztrapnění... a ano, takhle nějak se chováme, když někoho hodně chceme :-). U svěžích detailů a stylizace, prokládaných lahodným repetivním podkresem, nelze nevidět inspiraci minimálně dvěma filmovými ikonami, z nichž na jednoho doma volají Kar-waii a na dalšího Quentine, pro hravost a zábavnost Imaginárních lásek však lehce odpustitelnou. A ten smrtelně vážný monolog o kouření... jako by mně viděl do hlavy:-) ()
Jakkoliv by se zdálo, že sledujeme jen sled zpomalených záběrů na vystajlované hipstery, na mě to prostě působí, mě to baví a mě to oslovuje. Subjektivizace je totiž věc, která tu díky zpomaleným záběrům a nediegetické hudbě funguje. A i když film není ukecaný, dialogy se neplýtvá a nic není řečeno na plnou hubu (teda co se ústřední trojice týče), v daný moment přesně víte, co má která postava v hlavě a co cítí. A taky přesně víte, jak jednoduše si jde nevinná gesta interpretovat jako náklonnost a moc dobře rozumíte průstřihovým monologům, které sice do hlavního příběhu nepatří, ale přitom ho skvěle doplňují. Závěrečná, v kruh vše stáčející pointa je vtipná a sere pes na to, že mě napadla už v půlce filmu. Za tu snivou atmosféru, reklamu na cigarety a spoustu krásných obrázků ráda odpouštím. ()
Presne takéto filmy milujem. Jednoduchý príbeh podaný neobyčajným spôsobom. Xavier Dolan vsadil v tomto prípade na správnu kartu. Film o láske si priam žiada poetickosť a nadhľad. Nádherné miestami expresívne zábery kamery a vynikajúca hudba všetko len dopĺňajú k dokonalému celku.Bang Bang"Neexistuje to. Milujete len predstavu. Milujete tú predstavu viac ako jeho..." Bang Bang ()
Svět naruby! Strašlivá nuda. Zároveň je mi smutno téměř z každého elementu toho filmu... Při představě sdílení vesmíru s těmi postavami jdu raději deperesi zahnat spánkem zapomění. ()
Film, ktorý pochopíte iba za predpokladu, že ste muž v ružovom roláku, s účesom dôkladne upraveným do pozície, v ktorej vyzerá neupravene, a nohami preloženými cez seba. Ak nie ste tento prípad, po skončení si poviete, že viac cool ako byť cool, je hádam aj stráviť život ako asketický mních na konci sveta. ()
Dolan využívá opět obrovskou škálu audiovizuálních masek proto, aby nasimuloval hloubku, kterou postrádají postavy. Brání v prostorové orientaci, tři čtvrtiny snímku snímá v ručních detailech, několikrát uklouzne po videoklipu a snaží se horečnatě prodat subjektivní vnímání destruktivního milování. Jenomže k tomu má pouze špatně napsané, afektované neživé nádoby na lásku bez jakékoli integrity. Abych byl schopný pochopit tu ztrátu sebe v důsledku bolestivé zamilovanosti, musím mít nejdřív ono sebe. Zdejší postavy ale mimo své scény vůbec neexistují. ()
Najviac si budem pamätať scénu, kde sa tancovalo na Pass This On. (Lumiere - 13.2.2016) ()
díky konci se tenhle film dostava do plusových cisel! ()
Filmová výzva 2018 - Kanada. Vstoupil jsem do druhé třetiny moji mezinárodní výzvy a po sérii průměrných a nezajímavých snímků jsem si pustil tuhle intelektuální a uměleckou nádheru, jež musí potěšit každou frankofonní duši, k nimž se hrdě hlásím. Ve jednadvaceti letech většina lidí neví, co se sebou, se svým životem a kam směřovat a Xavier Dolan přitom natočil po obsahové i formální stránce dokonalý film, jemuž přidává na kouzlu bezchybně zvolená hudební složka - budu si nyní asi pořád pouštět Isabelle Pierre. Mám jen slova obdivu a chvály, jak mladý člověk dokáže napsat a natočit příběh o silných pocitech, které dokáží člověka i jeho vztahy srazit až zničit. Melancholie, výtečné dialogy, krásné záběry, mraky cigaret a jedinečná atmosféra. Bravo! ()
Nesedlo mi bohužel více věci a tak se mi tahle ne romantická chvíle vůbec nelíbila. ()
Som rozmaznaný, nudím sa, BANG BANG, spomaľovačka. Nechcem to napísať. BANG BANG. Nudím sa, filozofujem nad nevyspytateľnosťou lásky. BANG BANG. SOM NUDNÝ. BANG, BANG. Zív, parafrázujem - "bolo to tak čiernobielo manichejské" že až (a hodnotím so zatvorenými očami). BANG BANG !! P.S. Rada Xavierovi: Zájdi si na manikúru. ()
V tomhle filmu jako by se vracela francouzská nová vlna. Dost připomíná Godarda, jen ale bez jeho úderných proslovů. Naopak jakékoliv hlubokomyslnější promluvy hlavních postav jako by tu úplně chyběly, o trojici hrdinů prakticky nevíme nic víc, než co vidíme na vlastní oči. Nosičem informací je tu téměř výlučně jen obraz. Takhle nějak si představuju zfilmovaného Geneta, důraz na barvy, módu, pohyby a to vše ve smyslných zpomalených záběrech. ()
Nádherná filmová studie o tom, jak se lidi dají úplně psychicky rozložit a zase poskládat dohromady. Navrch perfektní soundtrack a plno scén, které byly přímo optickým orgasmem. ()
SPOILERY! Ja som zástanca názoru, že menej je niekedy viac. Na mňa to bolo až príliš art-ové. Mne osobne voľba soundtrackov ku scénam nepasovali. (až na Pass This On) Spomalené zábery som nepochopila. Najväčšiu vatu pre mňa tvorili výpovede. Avšak, cením si, že konečne film zameraný na one-sided love. Musím spomenúť, že tam boli aj scény, ktoré ma uchvátili, ako napr. koniec, alebo záber keď Francis kráčal dolu po schodoch "prenasledovaný" temnejšiou a temnejšiou "hmlou". ()
,,Člověk, kterého máte na piedestalu, má vždycky pravdu." Krásný monolog o cigaretách, hudba a barvy. Škoda jen Louise, taky se mohl zdržet déle.. ()