Pygmejovia – Deti džungle

Tento film se řadí do strategie, kterou tak úspěšně rozvinuli především Rusové a Američané: OBJEVIT - NAFOTIT - ZLIKVIDOVAT. Každá informace, kterou přinášejí média o životě "primitivních národů" (a totéž platí o zvířatech), je pro ně zhoubná. Jediné, co jim může prospět, je nevšímat si jich, a nechat je být takovími jací jsou, nelést jim do zelí a nekorumpovat je směnným obchodem (a totéž platí samozřejmě i o horolezcích a přírodě). Film jsem po čtvrthodině pietně vypnul. Pro hodnocení takových filmů není na čsfd žádná kategorie. (10.07.2018)

Další z myšlenkově i dokumentárně skvělých filmů mistra Barabáše, který mi každým svým filmem otevřel nový obzor do tajů skrytých krás naší planety Země. Je zajímavé, že lidé bez ničeho, jsou lidmi šťastnými a ve svém rodném jazyku nemají slovo jako je válka, ale také nemají potřebu po zisku ať již v jakékoliv formě. Další z úžasných dokumentů tentokrát na hranici Konga a Středoafrické Republiky, kde v husté džungli přežívají jedni z posledních Pygmejů, svým vzrůstem nejmenší lidé na světě. 85% (29.09.2013)

Príbehovo úprimný, myšlienkovo hlboký, pocitovo intenzívny je tento dokumentárny snímok, ktorý nielenže diváka dokáže naratívnym štýlom zaujať tak, že stratí pojem o čase, no zároveň má dokumentárnu výpovednú hodnotu. Sledovať jednoduchý život malých veľkých ľudí, nepoškvrnených modernou civilizáciou, by nemalo v človeku vyvolať pocit nezaujatého pozorovateľa, dištancujúc sa od tejto dnes už "rarity" modernej spoločnosti, ale inšpirovať ho vo svojej naturálnej úprimnosti, pretože v jednoduchosti je krása a pôvab života. (Expedičná kamera, Bratislava, 22.3.2014) (22.03.2014)

Barabášovo ďalšie putovanie za prírodnými kmeňmi. Samotná téma toľkokrát omieľaných afrických domorodcov nepatrí medzi moje obľúbené (neustále tance, rituály od-duchovania či polmetrové plácačky namiesto pŕs), ale to, ako to vie Pavol Barabáš podať, že dokument nakoniec chcem dopozerať a nasať atmosféru, mu neskutočne slúži ku cti. Nie so všetkými myšlienkami ale súhlasím, aj keď vítam pokusy o sebareflexiu "bielej rasy". Napríklad to, že mocnejšie štáty vyciciavajú bohatsvo Konga a ťažké kovy ako kobalt či zlato tak môže každý z nás používať vo svojich počítačoch a mobiloch. Zarabajú predsa aj Kongčania, síce len úplná elita, ale tak to chodí takmer všade na svete. Svoje technické vychytávky by sme mali tak či tak, ale nikomu z nás by sa asi nepáčilo, keby boli drahšie, takže nefrflime. Tiež to, že záchrana prírodného kmeňa nie je z našej strany sebecká, aby i naďalej mohli cestovatelia ukazovať a antropológovia študovať tieto kmene, ktoré nám pripomínajú vlastnú ľudskú prehistóriu. Národ Pygmejov je už čiastočne skazený z toho, ako sa od nás naučil fajčiť tabak a takéto naše neduhy bude nasávať čoraz viac. Robo Roth sa síce snažil o dôstojné nahovorienie dokumentu, ale jeho hlas sa až tak nehodí na tento formát; textovo nemám výhrady. Spodnú hranicu 4 hviezd si ale dokument zaslúži. Musím skúsiť tie pečené banány. (02.08.2019)

Kazily mi to ty nešikovně podané komentáře, které odbíhaly od hlavního centra vyprávění a snažily se o jakousi naléhavou reflexi. Jinak se na to ale koukalo pěkně, stejně tak i poslouchalo, když to tedy bylo k věci, protože nebylo nouze o zajímavé informace. Určitě bych snesl i delší nálož, nucené ukončení však s sebou přineslo nečekané napětí. A dokumentu na atraktivitě přidává to, že byl vytvořen za humny. 3,5* (08.02.2017)