Bedári

Až příliš ambiciózní a francouzské až do morku kostí. Moderní příběh Jeana Valjeana 20. století je odvážné téma, ale těžko ho chválit za srozumitelnost i tam, kde člověk nečte Huga už od kolébky. Opulentní tříhodinová freska sleduje krutou první polovinu 20. století a komparuje jí s klasickými osudy Javerta, Fantiny a Kozety a jejich moderních protějšků. Spravedlnost nikdy nebyla v obtížnější situaci. Velké plus je Alessandra Martines (princezna Fantaghiró) toužící po nové roli herečky ze seriózních filmů. (20.11.2020)

Tak už jsem viděla Bídníky s Gabinem, Venturou, Belmondem… zvedne Delon hozenou rukavici? ;) Vynikající adaptace, která ale vyžaduje pozornost i špetku klasického vzdělání. Čím lépe předlohu znáte, tím víc se vám bude líbit, pokud máte i pár historických vědomostí, oceníte ji ještě víc. Bídníci byli, jsou a budou. Každý z nás se může v jejich příběhu najít, a někdy si i zvolit, kým bude ve svém příběhu. (22.03.2017)

Les Misérables tak trochu inak. Celkom originálne vyrozprávanie známeho príbehu, kedy sa paralelne vlastne odvíjajú dva rôzne príbehy, alebo lepšie povedané veľmi podobné príbehy. Jean-Paul Belmondo je tu samozrejme aj Jean Valjean, ale len vo vedľajšej dejovej línii. K filmu mám len menšie výhrady a to, že Jean-Paul Belmondo mi tu nesedel vekovo. Mal v tom čase o 10 rokov viac ako mala mať jeho postava bývalého boxera, to by nevadilo, keby vyzeral mladšie, ale mne pripadal ako sedemdesiatnik. Tým pádom to bolo pre mňa málo uveriteľné, že je to naozaj on, ten malý chlapec zo začiatku filmu. Tiež som sa miestami málinko strácala v deji, nevýhoda dvojroly. Celkovo sa mi ale film páčil, ani som nevedela, že aj takéto spracovanie existuje. Bedári Victora Huga sú jedným z mojich najobľúbenejších príbehov, aké boli kedy napísané a postupne by som chcela vidieť každé spracovanie. Ak túto recenziu náhodou číta niekto, kto ešte Bedárov nečítal alebo nevidel, odporúčam si ich najprv prečítať alebo pozrieť (odporúčala by som najmä film z roku 1958 so Jeanom Gabinom) a až potom si pozrieť tento film s Belmondom. Už len dodám, že ma potešilo vidieť Alessandru Martines aj v niečom inom ako vo Fantaghiro. [arte] 75%. (02.06.2024)

Variace na téma Les Misérables. Z V. Huga tu moc nezůstalo, film je typický Lelouch, tj. ty nejprovařenější melodramatické a sentimentální klišé z populární literatury jsou točeny, jako kdyby se život skládal jenom z nich (život je umění, umění je život - třeba pláč na cajdák z rádia). Zmizela náboženská rovina románu (Javert NENÍ záporná postava - je vyjádřením nemilosrdnosti Starého zákona, který musí ustoupit milost a odpuštění), řeší se tu síla filmu, který není jen zábavou, ale pomáhá negramotným najít cestu k umění a k hodnotám (to už věděl Lenin), závěrečná hodina je vlastenecky patetická (oslava hodnot Páté republiky)... Na druhou stranu, pokud zapomenete na Victora Huga, celý ten trojhodinový kolos dává smysl a nenudí a Belmondo hraje Fortina skvěle, tj. žádný lidový mudrc, ale prostý nevzdělaný člověk ve víru dějin. (24.03.2011)

Lelouch navázal na svoje romantické období z „Muže a ženy“, doplnil si ho morálními podtóny z „Dobrodružství je dobrodružství“, přidal vlastní zralost a napsal scénář, za který se opravdu nemusí stydět. Neotřelý pohled na Hugovy Bídníky nepostrádá roztomilé scény (když chovanky kláštera trénují hru na klavír) i vysloveně drastické (nic netušící Židé s nadšením běží vstříc okupantům). Lelouch se snaží diváka dojmout a v mém případě se mu to povedlo. (03.03.2011)