Tranz

Na filmech Dannyho Boylea je zkrátka vidět, jak moc si svojí práci užívá, skoro bych řekl, že jeho nadšení číší z každého záběru. U Transu jsem se skvěle bavil od prvních vteřin až do konce jednak kvůli skvělému scénáři, kdy jste vždy o několik kroků pozadu za vyprávěním, ale právě i díky hravé režií a téměř organickým propojením s hudbou. Trans možná nemá žádný, či poselství, ale i tak je to oslava filmu. (09.12.2013)

"Sme súčet všetkého, čo sme kedy povedali, urobili a cítili. Sme omotaní unikátnym vláknom týchto vnemov, ktoré si neustále pripomíname. Aby bol človek sám sebou, musí si sám seba neustále pripomínať." Sofistikovaná hra s divákom, ktorá síce nedáva úplne zmysel (nabrala si toho na ramená PRÍLIŠ), ale je od prvej do poslednej minúty nepredvídateľná a sakramentsky zábavná, tajuplná a sexy. Boyle sa v nej baví kaleidoskopicky pestrým vnímaním udalostí a zmätenou motiváciou postáv, a v akčnom tempe odhaluje svoju slabosť pre thrillery Briana DePalmy. (28.10.2014)

Segedínský, hovězí, houbový, fazolový, maďarský, bramborový, boyleovský. Jenže ten poslední měl pro mě docela mizerný základ. A vlastně trochu hodně překombinovaný. Aukční kurátor nejprve přijde o nehty, aby si zřejmě vzpomněl, kde ukryl vzácný obraz. Partička zlodějů pochopí, že tudy cesta nevede a vezme ho k příležitostné hypnotizérce, aby si hošan rozpomněl. Ta hned vstoupí do hry, přidá se k týmu a divák v autorsky hravém balení netuší, kdo vlastně hraje jaké housle. Nevím, jestli jsem chtěl snazší tajenku, ale vizí na hraně reality a hypnózy jsem si dosyta (ne)užil už v Nolanově Počátku nebo Scorseseho Prokletém ostrově. Motivace se rozpadají, stylizace jede na maximum, významy místy uskakují do rohu. A finále je docela prázdné. Zápletka má jednoznačný problém, že se nikdy přesně nedozvíme, co se „doopravdy“ stalo. Jo, vlastně se stalo to, že se Rosario Dawson úplně a vlastně i zbytečně svlékla!! (23.08.2013)

Šestáková odrhovačka o utopických účinkoch hypnózy v hyper hektickom háve. Prehnane rozbúraný naratív chce strašne pôsobiť kúl, mind-bogglingovým dojmom, ale pri podrobnejšom náhľade z neho upútava len nadržaný kilipovitý fetiš a jeho formálna progresivita. Na úkor toho, dejové kľučky zaváňajú vyčerpávajúcou hystériou ktorá sa snaží zakryť prvoplánové atrakcie. Opojnosť či pedantnosť Tonyho Scotta sa tu nenachádza ani náhodou a jedná sa skôr o akési frivoľné jašenia sa naprieč audio-vizuálnym spektrom bez pridanej hodnoty Dannyho Boyla. Ťažko si môžem užívať nezáväzný žánrový mišmaš v ktorom absentuje rozvaha v dávkovaní "nespoľahlivosti", postavy sa utápajú v nonsensových rozhovoroch a popritom hrajú síce burcujúce, ale neefektívne načasované pumpovačky. Oceňujem ten zápal vo vymýšľaní ostrých twistov, odvahu hnať to permanentne do fakt napínavých krajností a aj tie špásovné sidekicky na účet niektorých protagonistov sú tiež fajn, ale celé sa mi to v hlave zafixovalo predovšetkým čo by poučné rebelantské cvičenie a nie ako zimomriavkový zážitok s diváckym orgazmom. (10.04.2013)

Pod rúškom hypnoterapie a krádeže šikovne zamaskovaná zápletka. Spracovanie veľmi zaujímavé, aj keď "hry s hypnózou" zanechávali úsmev na tvári....myšlienky vkladané do mozgu systémom ide to kedykoľvek, s kýmkoľvek a akokoľvek. Juuuuj, to škrípalo. Podstatné však je, že film ako celok výborne funguje, zápletka sa postupne šikovne odhaľuje a sústredenú pozornosť treba udržať až do konca. (10.09.2014)