Snehuliak

Keby bol Nesbø “hore kopytami”, obracal by sa v hrobe. Neskutočne nevýrazný ne-horor, ktorý ani z pohľadu thriller žánru, nie je nijak prevratnou záležitosťou. Takmer dve hodiny nudy bez akejkoľvek snahy o budovanie atmosféry, bolo pomerne bolestivou skúsenosťou. Kto je všímavý, identitu vraha taktiež pomerne rýchlo odhalí, a tak sa jedinou originálnou premisou, stalo stavanie snehulika z dvoch gulí, čo dnes dokáže už takmer každý “k ... “, vrátane mňa. Veľká slabota, nebavilo, a chvála bohu za radu “známeho na telefón”, ktorý ma od tohto mdlého, nijak výrazného počinu, slušnou formou odhovoril. Niekedy som mal doslova pocit, že sledujem nejaký nepodarok z produkcie RTVS .. (12.12.2017)

„PROČ JSI POSTAVILA TOHO SNĚHULÁKA ČELEM K DOMU? JÁ JSEM TOHO SNĚHULÁKA NEPOSTAVILA…“ /// Přál jsem si, aby Sněhulák byl aspoň tak dobrej, jako zpracování knih Jussi Adler-Olsena (třeba Zabijáci). Volba Alfredsona zdála se býti tou pravou. Ovšem, ani on s triem scénáristů nedokázal vdechnout filmu knižní atmosféru. Fassbender = dobrá volba. Vůbec celej casting je „nerušící“. Taky smysluplný odhalování indicií v hezký severský atmosféře… jo zpracování solidní, takže nevadí, že začínáme za půlkou knižní řady. Je tu furt ponechanej prostor k dotočení úvodních knih. Napětí je oproti knížkám asi tak 30%, protože citový spojení s těma lidma je zákonitě slabý. Jestli se mám o někoho bát, tak ho musím znát… Ale jako úvod do problematiky by se to dalo přijmout. Ti co nečetli, asi půjdou s hodnocením vejš! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2007 napsal Jo Nesbø, neznám. 2.) Nevím, z čeho udělat sněhulákovi hubu. Nebo hlavu. 3.) Thx za titule „urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (15.01.2018)

Třeba loňskou Dívku ve vlaku mnozí rovněž sjeli, přitom mně se solidně strefila do vkusu. Jasně, tvůrci se nechali hodně inspirovat perfekcionistou Fincherem a jeho Zmizelou, nicméně svou kvalitu předvedli. Letos zase všichni uctívají thriller Wind River, ač si musíme přiznat, že s řadou témat se v jeho případě nijak zajímavě nepracuje a samotné pátrání je poměrně nahodilé. Sněhulák má několik neobratných momentů, neuspořádaných scén, nevyrovnané tempo, ale takovou kritiku, jaká se na něj snáší, si nezaslouží. Oscarový Dion Beebe předkládá výtečné záběry zasněženého Norska včetně starobylého Bergenu, úvodní mrazivá samota s následnou jízdou po praskajícím ledu se dostane pod kůži, zasmušilé atmosféře pomáhá i solidní zvuk a depresivní hudba. Asi není žádné tajemství, že hlavní hrdina (tradičně dobrý Michael Fassbender) pátrá po ženách zmizelých s prvním sněhem, cosi je spojuje, jenže pak si dáme kolečko třeba do minulosti, ve které vyšetřuje i Val „ještě žiju“ Kilmer, což ničemu příliš nepomáhá. Pak přijdou další postavy, záhy zmizí, čímž se děj znovu tříští. Motivacím mnohdy nerozumíme, orientace je tím horší. Potíž je v překombinovaném podání a těžkopádnějším uchopení několika stěžejních pasáží, které měly být nápomocné těm divákům, kteří předlohu z pera norského autora mrazivých detektivek Jo Nesbøa neznají. (12.10.2017)

Najväčším problémom boli svojho času asi vysoké očakávania, asi malo ísť o detektívku desaťročia. Každopádne potenciál materiálu je tu vidieť, i keď osobne je pre mňa skôr dôkazom toho, že tvorcovia sa mali rozhodnúť skôr pre minisériu, kde by došlo v polovici k zdanlivému vyriešeniu prípadu, potom zlom a nakoniec prekvapivé rozuzlenie. V súčasných (nielen) severských detektívnych seriáloch to funguje. Priamočiarosť celovečerného Snehuliaka ale tento potenciál brzdí. V očakávaní katastrofy som si ale film celkom užil. (02.09.2022)

Knižní Sněhulák znamenal jistý předěl, během kterého začala série ve svých napínavých momentech být až nepříjemně sugestivní a vražedné výjevy natolik přesné a děsivé, že se člověk ohlížel doma přes rameno, jestli na něj něco špatného nečeká v koutě. Zároveň se jednalo o do té doby jasně nejfilmovější díl, který skýtal námět na parádní thriller. Potvrdil se ale můj strach, že hlavní průvodce zimním Oslem může v rozpohybované podobě selhat. Harry Hole, hrdina mojí oblíbené kriminální série, má v tomto bodě svého života a kariéry už něco odžito, odtrápeno a odpito. Tohle jeho depresivní podhoubí je nasáklé ztrátami a mizernými obdobími jak v dospělosti, tak v dětství. Film nám dává Harryho, který jenom pije a není jasné, jestli je to kvůli rozchodu s přítelkyní nebo jen kvůli tomu, že zrovna nemá v práci do čeho píchnout. Oba důvody působí dost banálně, takže je dobře, že přichází první sníh a s ním i právě ony vraždy, na které každý, kdo o Nesbøvých knihách někdy slyšel, napjatě čeká. Rozjíždí se tak kolotoč vyšetřování, který ovšem působí až směšně. Hlavní postavy se zeptají na pár otázek, velký čas tráví zkoumáním osob v pozadí pořádání zimních her v Norsku a snaží se rozplést minulost několika anonymně působících charakterů. Problém je, že ona sugestivnost se z adaptace vytratila. Vraždy se buď odehrají mimo obraz, nebo k nim dojde zcela nezajímavě. Linky současné i minulé se pak v závěru nijak neprotnou, naopak (a to je výtka, kterou neodpustím) se trio scénáristů rozhodne jít otevřeně proti předloze, čímž z klíčové vedlejší linky udělá zdržující slepou uličku. Dodnes si navíc pamatuji, jak jsem při čtení několikrát myslel, že identita vraha je mi už už jasná, ale autor mě pokaždé překvapil a dohrál děj tak daleko, že vrahem mohly být tři různé postavy a u všech se pointa zdála podobně nezpochybnitelná. Film si ale obě dvě chybné teorie vystřílí a se zcela zbytečným předstihem je označí jako mylné, čímž diváka dokonale mate a s odstupem mi tak některé falešné vábničky přijdou téměř jako urážející. Z původního zklamání tak v tuto chvíli nemám daleko ke vzteku a druhou hvězdu z milosti nechávám jen díky tomu, že Charlotte Gainsbourg jako by "mojí" Ráchel z oka vypadla, a ze smutného poznání, že v jiných rukou by Michael Fassbender skutečně mohl být ideálním Harrym. Přesto se modlím, ať se v závěru naznačené nakročení k dějové ještě vyhrocenějšímu Levhartovi neuskuteční. (23.10.2017)