Stopy

Mělo to potenciál být o dost lepší. Nejvíc mi vadí. že Robyn většinu filmu vypadá, jako by tu cestu úplně v pohodě zvládala, čemuž se mi nechce věřit. Jo, v poslední čtvrtině je znát, že už to sotva zvládá a že je to na ni moc, ale jinak se tváří, jako by to byl obyčejný výlet, žádná extra námaha, celkem i pohoda... Nevím, jestli tohle je ten hlavní důvod pro to, že mi ten film nepřipadal silný, protože on mi ten film fakt silný nepřišel. Čekal jsem, že většinu času půjde sama se zvířaty, jenže on za ní pořád jezdí fotograf, co tu její cestu dokumentuje, a těch náhodných setkání s obyvateli pouště (aboriginci, postarší pár farmářů) je tu málo. Rád bych jich tu viděl víc, jelikož to patří mezi to nejlepší z toho, co ve filmu je. Vadí mi i první čtvrtina, kterou jsem musel přetrpět, abych se dočkal toho, že vůbec vyrazí na tu cestu. Jakousi poetiku to má, pár záběrů na přírodu je přímo úchvatných, ale i tak si myslím, že to mohlo být poetičtější. Dívat se na to dá, pár scén je fakt dobrých (u mě vede návštěva toho starého páru na farmě) a závěr je fascinující, ale i tak to na víc než na průměr fakt nevidím. Taková Divočina mě bavila víc. 3* (09.06.2019)

Není to Útěk do divočiny, není to ani Pouť. Je to ale další přenádhernými scenériemi obohacená dobrodružná podívaná s tím správným melancholickým hudebním podtextem, který pohladí na duši, ale více ve vás nezanechá. Samotná Mia Wasikowska je tou herečkou, jejíž hraní vydržíte během těch svižných dvou hodin, avšak rozhodně není člověkem, kterého obličej i řeči byste si museli dopřávat denně. (27.08.2017)

Já jsem nikdy moc nechápala lidi, kteří mermomocí musí vylézt na nějaký příšerně nebezpečný kopec anebo zdolat nějakou podobně nedostupnou divočinu, nedejbože poušť. Bylo pro mě proto velkým překvapením, že mě ta strastiplná cesta australskou pustinou zaujala více než jsem očekávala. Může za to samozřejmě Mia, potom nádherná kamera a hlavně samotný magický kontinent a jeho původní obyvatelé. (24.04.2019)

Podle skutečných událostí natočené "velké romantické dobrodružství", kdy se samotná dívka se psem a třemi velbloudy (+ mládě) vydala na 1700 mil a více jak půl roku dlouhou pěší pouť ze Střední Austrálie k oceánu. Proč? Protože měla takový sen, chtěla (si) něco dokázat a v lidské společnosti se necítila. Útrapy a vyčerpání to samozřejmě byly hrozné, na druhou stranu se za celou cestu nestalo nic dramatického. Ale snímku se celkem podařilo zachytit tu neuchopitelnou melancholii jejího duševního rozpoložení, stejně jako prodat krásu australské krajiny. Ovšem některé situace mi přišly přinejmenším podivné, jako když náhle zjistila, že postrádá kompas, vrátila se pár kilometrů, kde ho našla ležet jen tak na písku, no a v té chvíli začala panikařit, že neví kde je a že se ztratila. (15.09.2014)

Pekný príbeh, ktorého krásu násobí fakt, že bol naozaj skutočný. Ale v podstate to pôsobilo do veľkej miery trochu monotónne a bez nejakých určitých zlomov. Možno by sa tento expedičný austrálsky námet hodil skôr na dokument. Ale nebolo to vôbec zlé. Ťavy, púšť a fascinujúce austrálske scenérie, kde sa sem tam objavila nejaká domorodá dedinka alebo iné zaujímavé prostredie. Každopádne, Robyn Davidson patrí za túto cestu obrovský obdiv, niet divu, že ním dobyla svet. Obávam sa, že v dnešnej dobe by mala po celý čas za zadkom aspoň 100 reportérov, ktorí by dokonalo zničili tie krásne "stopy", ktorými Robyn kráčala. Zničilo by to atmosféru asi tak, ako v ten jeden okamih, keď sa tam na ňu zrazu vyrútili spoza cesty pretínajúcej púšť. (10.07.2014)