Dvojník

Vrchnímu slizounovi to pod Mossovou taktovkou evidentně velmi svědčí, a v industriálních kulisách Eraserheadu rozehrál monofonní duet lidského stereotypu, beznadějně odcizeného okolnímu světu, s romanticko-Poeovským Williamem Wilsonem. Stylová, napínavá a oku i uchu lahodící schizofrenní podívaná, která není pro každého, a proto je ještě lepší. 4 a půl * za příjemně nepříjemný, ale především nevšední zážitek. (11.07.2014)

Letošní rok je na filmy s dvojníky poměrně bohatý. Porovnání s Enemy se rozhodně vyhnout nedá. Minimálně základní zápletka je velmi podobná, kdy je hlavní postava vystavena skrz dvojníka svým snům a představám. Ayoade se ale pohybuje mimo časoprostor, ve světě, který připomíná zvrhlou diktaturu. Lidé jsou zde pouze data. Vlastně by se oba filmy daly vyložit stejně, přičemž The Double je v některých aspektech doslovnější, stylovější, atmosférou ještě zoufalejší a jako celek, typicky britsky, černohumorný. (06.05.2014)

Všechny věci, které Richard Ayoade točí, mě hodně baví a mám pocit, že je s každým dílem lepší. V tomto případě už jde o téměř bezchybné dílo. Po celou dobu jsem si užíval to bezčasí a nervozní atmosféru, která Dostojevskému překvapivě sedí. Navíc ta nádherná kamera a hra se světlem a stíny, to si člověk nemůže neužít. Herci taky všichni výborní, ale i tak Jesse Eisenberg zvládne vyčnívat. K dokonalosti mi tady chybí už jen o trochu více režisérské osobitosti, ale ty inspirace už tady nějak výrazně neční, což naznačuje, že příště se můžeme potkat pod pěti hvězdami. (30.05.2014)

Začátek jsem rozdýchával hodně těžce a už jsem myslel, že jsem narazil na další z občasných filmových omylů. S postupujícím časem a příchodem druhého Simona mě ale film vcucnul a nakonec mi bylo trochu líto, že už je konec. Ve výsledku z toho mám smíšené dojmy a pocit nevyužitého potenciálu. Nebudu se holedbat, že jsem to pochopil, vidím v tom ale velké rezervy. Nápad originální, herecké obsazení parádní (Mia Wasikowska úžasná, Jesse Eissenberg velmi přesný), má to atmosféru, je tam i romantika, jenže na čtyři mi to všechno nestačí. Divné. Asi tak jako samotný film. (31.08.2014)

Nemám vôbec nič proti artovým snímkom a mnoho z nich som si perfektne užil, ale taktiež nepovažujem za art čokoľvek, čo len trochu vybočuje zo zabehnutých filmových štandardov alebo len pôsobí „divne“. Artový film sa automaticky nerovná kvalita a The Double je toho žiarivým príkladom (aj keď v tomto prípade sa jedná len o akýsi pokus o niečo „artovejšie“). The Double si síce berie inšpiráciu všade možne, ale neprináša absolútne nič vlastné. Z poslednej doby najvýraznejšie evokuje surrealistický film Enemy s Jake Gylenhallom od režiséra Denis Villeneuve (Prisoners, Polytechnique). Ale zatiaľ čo Enemy skvelo pracuje s nejasnými symbolmi (pavúk) a dokáže rezonovať ešte aj dlho po dopozeraní, The Double je len pseudo-intelektuálny počin bez akýchkoľvek výraznejších symbolov. Spočiatku sa síce javí ako pomerne originálny a nápaditý snímok, ale veľmi rýchlo vyplynie na povrch, že sa až príliš okato inšpiruje u iných, či už spisovateľoch (Kafka, Murakami) alebo doslovne režisérskych kolegov (Burton, Gilliam). Na samotnej inšpirácii by nebolo nič zlé, keby ju režisér dokázal efektne skĺbiť s vlastnou víziou. The Double je však len nasilu pozérsky a neefektne preštylizovaný film. Darí sa mu síce vybudovať zaujímavý, bližšie (časovo, ani dobovo) neurčený industriálny svet, aj príjemnú schizofrenickú, až neurotickú atmosféru (doslovne pripomenie Brazil od Terryho Gilliama), ktorú doprevádza zaujímavo volený, znepokojivý mix orientálno-industriálnej hudby budujúci podivnú náladu celého snímku, ale čo z toho, keď filmu chýba akákoľvek výrazná emócia alebo sympatia ku ktorejkoľvek postave (alebo aspoň aj tá „nesympatia“, ale takto nevzbudzuje absolútne žiadne pocity). Herci síce odvádzajú precíznu prácu – po dlhom čase ma Jesse Eisenberg neotravoval a presvedčil, že dokáže odohrať aj inú postavu ako len tisíc-a-jednu variáciu na ukecaného Zuckerberga zo Social Network; Mia Wasikowska je zárukou kvality už sama o sebe – ale žiadnej z postáv nie je plne rozumieť, pochopiť čo by len jej základnú motiváciu. Napriek tejto kritike som bol odhodlaný udeliť filmu, síce veľmi slabé, ale tie tri hviezdy. Bohužiaľ, na tón filmu som sa chytal asi tak hodinu, doslovne mind-fuckový záver, resp. celá záverečná pol hodinka mi už vôbec nesadla a skôr otravovala. CELKOVO: 2,5* (5/10) Zaujímavá surrealistická forma s pochmúrnym vizuálom a prapodivnou atmosférou, ale nulovým obsahom, berie inšpiráciu u tých najlepších, ale vykráda viac ako by bolo žiaduce bez akéhokoľvek vlastného vkladu. (07.05.2014)