Veľký draft

Kevin se nám pomalinku polehounku zase vrací tam kam by měl a mohl patřit. Příjemné sportovní drama o tom jak se to všechno dá během jednoho dne zvrtat a zachránit.... asi to není určeno pro všechny diváky. Nevím zda fanoušci tohoto sportu spíše pískají nebo jásají radostí. Je to takové to mumlání o tom proč jo a proč ne... něco jako Moneyball... sice tak nějak úplně nevíte o čem to tam kecají, ale ve finále jste stejně tak nějak napjatí a držíte palce.. a ačkoli to ve finiši nějak dopadne a někdo někoho má, nebo nemá, tak je to konec dobrý a veselý. Je to takové dosti žánrové. Nevím zda to budu koukat znova, asi ne.... ale špatné to tedy není. (31.01.2016)

Tak schválně, jestli jsem to dobře pochopil. Draftuje se ragby zpotvořené pro negry a tlusté lopaty. Jedničkou má být nějaký sličný metrosexuál, který je prý úžasný. Kostěj jej chce, ale bohužel letos netahá solviny z klobouku jako první. Naštěstí mu brnkne nějaký strejc s Arizony, který první je, taky sice chce sličného metrosexuála, ale vlastně jej nechce, protože vyvádí nějakou skvělou fintu, a tak své prvenství vytrejduje s Kostějem za tři budoucí roky jeho prvních tahů. Kostěj je tedy v první lajně, má metrosexuála v kapse a doma v Klívlendu, ale nakonec si jej stejně nevybere, protože také kuje jakési fikané pikle. Poté Kostěj brnkne chlápkovi do Bostnu a vytrejduje s ním své následující tři toky druhých tahů tak, aby se ve druhém kole dostal před strejce z Arizony, co mu předtím pustil toho metrouše. No, a pak už není nic jednoduššího, než znovu zavolat strejci z Arizony, metrosexuála mu vrátit a vzít si zpět své první tahy v následujících třech letech. Kostěj, zdá se, vyhrál!! Nemá sice metrosexuála, kterého chtěl, ale vlastně nechtěl, protože mu nepřišli kluci z týmu na narozky, ale místo něj má nakonec dva negry za cenu jednoho a navrch nějakého, prý tutového, kopáče. Že zvítězil, to jsem poznal lehce, všichni křičeli „hurá“ a plácali ho po ramenou. Prostě piss of kejk, finta zřejmě vyšla, akorát jsem na to čuměl jako hajzlbába na kvantovou rovnici. Ti kulturně zdegenerovaní čuráci už jsou evidentně schopni udělat telenovelu i z binga pro downy. Ale jinak film je to pěkný, takový barevný, samé letecké záběry stadiónů a tak…. (16.10.2014)

Americký fotbal je pro mě španělskou vesnicí (jako v podstatě každý sport, haha :-D) a snímek mi jako nezasvěcenému divákovi absolutně nebyl schopný vysvětlit, jaké jsou vlastně přesná pravidla hry (myšleno toho "draftu"), a co se hraje, co bude úspěchem a podobně. A také působí přinejmenším trochu divně, když film v závěru Costnerův výkon prodává jako vítězství dobrého taktizování a zachování chladné hlavy, když to ve skutečnosti v podstatě totálně náhodně vyhaluzil a celou dobu se mu všechno akorát rozpadalo pod rukama. Herecky a řemeslně v pohodě, ale z výše uvedených důvodů jsem se do toho filmu nezvládl ponořit, ani trochu. (25.09.2014)

I když mě americký fotbal absolutně nezajímá a snad ani neznám jediný tým, tak tohle je dobré drama, které mě upoutalo, a to hlavně díky skvělému výkonu Kevina Costnera. Ivan Reitman používá zajímavé nástroje, hlavně dva obrazy v jednom, ale tohle stojí na hercích, kteří se vžili do svých rolí, a jde jim to dobře. Je tu krásně vidět, jaký je to byznys a jak snadno to dokáže ničit životy. (07.08.2014)

"Tohle je jinej svět, než byl před třiceti vteřinama." Tak aby bylo jasno - miluju sportovní filmy a americký fotbal nepovažuju za sport. Nicméně systém draftování pro mne byl vždy velmi zajímavý. Dal bych sice přednost hokeji, ale princip je stejný, tak o co jde? Jde o to, že mi deset minut na výběr hráče připadalo jako nekonečně dlouhá doba, protože karty byly rozdány jasně a nebylo co řešit. Jenže Sonny si při prvním kole nevybral předpokládanou jedničku draftu a tím zamíchal karty tak, že těch deset minut najednou bylo hrozně málo. Pořád se něco dělo, sháněly se informace, pilovala se strategie, vnucovali se hráči, probíhaly telefonáty soupeřům, řešily se rodinné problémy a já jsem si užil jeden neskutečně zajímavý den. Jen mi pořád nedochází, proč se při nejzákeřnější hře na světě tolik hledí na morální kredit hráče, jehož hlavním úkolem stejně bude zranit hráče soupeře. To se totiž při americkém fotbalu slaví minimálně stejně radostně jako touchdown. (01.03.2016)