Dva dni, jedna noc

Docela perný víkend pro osobu v depresi... ale jo, díky prožitému a velmi uvěřitelnému výkonu Marion Cotillard se stáváme téměř přímými svědky ponížení prosebnice (pro pár hypotečních zlaťáků), ale i rozpaků oslovených... Mnohokrát zde padne - zkuste se vžít do mojí situace - a tady ta možnost skutečně přichází v úvahu, aniž by byla prázdnou frází, především díky autentické formě, která kupodivu nenudí, i když beru v potaz, že na červené tričko s mašličkama a bradavici na zádech jsem byla nucená dívat se tak dlouho, že jsem je málem přijala za vlastní ;-) Nicméně, další počin bratrů Dardenneových u mě ani tentokrát nepřekročil hranici lepšího průměru. (23.05.2015)

"Prečo si so situáciou natoľko láme hlavu, veď si môže nájsť inú prácu", pozastavujete sa celý čas nad predramatizovávaním hlavnej postavy. A potom pochopíte, že jej nešlo ani tak o udržanie si práce, ako o... A z filmu sa stane hodnotná sociologická štúdia zložitej životnej situácie človeka - smrtelníka. Cotillard bravúrna. (25.07.2017)

Chladná logika výrobní mašinérie versus depresemi rozemletý chudák. Na příběhu není zhola nic zajímavého či jakýmkoliv způsobem objevného - na mém názoru se možná podepsal fakt, že jsem několik let strávil v podobném kolektivu různorodých dělníků a nejeden podobný (mnohdy drsnější i jímavější, lidštější i arogantnější) příběh jsem sám zažil. Film není bojem odhodlaného člověka, protože nebýt podpory manžela a několika impulsivních rozhodnutí kolegů, Sandra by to desetkrát vzdala a třikrát spáchala sebevraždu; mnohem spíše je jednoduchou motivační formulkou, že úspěch přijde vážně až tehdy, kdy se naučíme nevzdávat - byť by to vítězství mělo být čistě osobní. Jako takový film funguje relativně dobře a všichni herci bez vyjímky odvádějí dobré výkony. Poněkud mi chybělo pouze objasnění charakterového pozadí - proč mívala Sandra deprese, kvůli nimž absentovala, případně jaká byla v období bez depresí - takhle ji divák těžko vnímá jinak, než jako nemocnou hysterku, která by vedle práce měla hledat především odolného psychiatra. Repetitivní vyprávění je záměrem, jemuž rozumím, avšak s nízkým počtem oživovacích bodů a poněkud antifilmovým přístupem bez viditelného vývoje (ve snaze o realistiku) se divák těžko brání útokům nudy. Jinak je ovšem příběh kouzelný ve své neutralitě; divák se totiž může jednoduše postavit jak za Sandru, která se stala obětí jednoduché obchodní logiky, tak i za jejího zaměstnavatele, jenž může ekonomicky zefektivnit produkci a logicky se zaměřil na likvidaci nejslabšího článku (systém bere vždy aktuální hodnotu, staré výkony jsou podružné). Možná je to kruté, avšak také ryze účelné. Doporučil bych jako náhled do situace všem těm, kteří nic podobného nikdy nezažili. (04.01.2015)

Marion je naprosto úžasná, samotný námět také, ale Sandřini kolegové se místy chovají jako chovanci ústavů duševně chorých. Obzvláště scéna s plačícím trenérem malých fotbalistů byla značnou podpásovkou tradiční kvalitě Dardenovských dialogů. Z celkového výsledku jsem poněkud rozpačitá. A mimochodem, pánové Dardennové, kde je Renier, od jeho přesídlení do Francie jste o něj ztratili zájem? Škoda, jako Manu by se mi určitě líbil. (13.12.2014)

Prísť o prácu, na ktorej je chod rodiny závislý, veru nie je sranda. A toto, čo musela absolvovať Sandra, je veľa aj na koňa a nie na labilnejšiu osobu. Tento film je krásny príklad toho, že každý človek je jedinečný. Možno to, akoby ste sa práve vy zachovali, vo filme ani nebolo. Porozmýšľajte. Marion role obyčajných žien neskutočne sedia, viac takých. (03.03.2016)