Krížová cesta

Po Ostlundovej Vyššej moci ďašia tohtoročná európska artová pecka. Nechápem, že sa o to ešte distribútori nepobili. V kinách ide toľko artovej vaty a Krížová cesta sa regulérne do našich kín asi ani nedostane. Dobrý film na spustenie hádky medzi kritikom a prívržencom radikálneho poňatia viery. Krížová cesta najskôr pekne pichne katolíkov pod kožu a potom dá facku aj ich odporcom. Film nikoho adresne neobviní, ale naopak servíruje ukážkovú dialektičnosť, aby sa dokázal pozrieť na skutočný stav vecí. (13.11.2014)

Úvodní patnáctiminutovka je slušným rozehřátím, pak přijde další scéna točená na jeden zátah, po ní další, pak další, takže střihač se moc nezapotil. Ale o to tu vůbec nejde. Všichni děláme chyby, jen rodiče ví všechno nejlíp, protože jsou přeci starší a moudřejší. Komorní drama o ortodoxní křesťanské rodině se na víru dívá mnohovrstevnatou optikou, pokládá mnoho otázek, upozorňuje na zrádné hranice oddanosti. Zároveň je velmi soustředěným dílem, které čerpá ze symboliky křížové cesty. Jeden zmařený život, solidní zážitek na zamyšlenou. Čtrnáctiletá Marie cítí namísto revolty vůči autoritativní matce, která utlumí její přirozené náctileté potřeby, zmatek z reálného selhání její víry. Jedna pomatená dívčí hlava a filmoví vědátoři mají co žrát. Život je prý plný možností. (27.01.2015)

Fiktivní "Bratrstvo sv. Pavla" je zde odvozeno od problematického, ale skutečného "Kněžského bratrstva svatého Pia X.", jejímž základním článkem je: „Držíme se celým srdcem a celou duší Katolického Říma, Strážce Katolické víry a tradic nezbytných k uchování této víry". Proč si logicky přesný a důsledný Dietrich Brüggemann vybral sv. Pavla je nasnadě. Je to tradice renegáta, kterého (jak při různých příležitostech sám říká), nezajímá živý Kristus, nýbrž ten mrtvý (jako by říkal, že kdyby ho nezabili tehdy, museli bychom to udělat dnes my). Křížová cesta a Kříž sám, jsou tak jeho nejpregnantnější symboly(, které stále více zalidňují i českou krajinu)... Mladičká Marie, vystavená nejen tlaku sekty a sektářské rodiny, ale také svým vlastním sklonům, dochází přes různá protivenství na konec cesty, kterou si sama zvolila... Není třeba se celý život honit za zážitky, ale třeba je občas se zamyslet. Bez myšlení by ostatně nebyla ani Marie, Pavel, Ježíš ani Bůh... Ještě slovo k Brüggemannově režijní přesnosti a ostrosti: Mladá Marie, která na začátku filmu vypadala jako děťátko se v jeho konci proměšnila ve strařenu. Zahrabávání jejího hrobu bagrem to ještě všechno umocnilo na entou. (26.06.2020)

(49th KVIFF) Největší depka festivalu. Čtrnáct statických scén bez střihu, které na kostře jednotlivých zastavení křížové cesty vyprávějí příběh hodné, mladé dívenky, která chce být dobrou křesťankou, ale pro její upjatou, echt katolickou matku to není dost, takže ji nutí, aby byla ještě lepší křesťankou. A protože "Cti otce svého i matku svou", snaží se tedy být ještě lepší křesťankou ... jenže přemotivovanost škodí. Film, který vlastně ani není moc filmový, ale sílu má neskutečnou. Ten způsob, jakým si zde postavy samy sobě i sobě navzájem úplně zbytečně ničí životy, ve mně vyvolalával až fyzické mdlo a odpor. Zajímavé je dát si tento film jako dvojprojekci s britskou Kalvárií, která se na téma náboženství v současném světě dívá z druhé strany (a v důsledku s nijak výrazně pozitivnějším vyzněním). Výsledný pocit je pak takový, že nezáleží na víře, ale na tom, jestli je člověk "normální", nebo debil či autoritářská svině. (12.07.2014)

Jeden z najsinejších filmových zážitkov tohoto roka. Bolo to tak silné, tak chladné, tak zdrvujúce psychiku, že aj v tých pár statických záberoch kde sa zachytávajú iba bežné rozhovori v bežnom živote jedného mladého dievčaťa, ma úplne znechutili a ešte viac prehĺbili apatiu voči kresťanstvu. Snímka zachytáva posledné dni života štrnásťročnej Márii, ktorá žije v silne veriacej, konzervatívnej (povedal by som, až fanaticky veriacej) rodine. Už si nepamätám presne, ale išlo o nejakú ortodoxnú odnož cirkvi ktorá mala prvky sekty. Toto dievča je neuveriteľne ovplyvnené svojim okolím, chodí neustále do kostola, robí všetko preto aby bola čo najčistejšia veriaca hoci je stále v konflikte s mamou. Nemôže nikam chodiť, ani sa veľmi stretávať s ľuďmi. Takto sa raz o ňu začne zaujímať jeden chlapec a hoci je jej to príjemné v momente to zatrhne a bude sa chcieť stať mníškou. Tento svoj fanatizmus ju obmedzuje aj v škole. Snímka je rozdelená do pár kapitol, ktoré zachytávajú statickou kamerou bežné udalosti jej dňa. Je to náročný film pri ktorom absentuje dynamika. Film sa pomaly posúva ďalej a bežného diváka by určite nudil ale všetko tu má svoju podstatu a cieľ, ktorý ma svojim spôsobom prekvapil ako máloktorý film. Hoci nejaká pevná dejová línia tu kvázi chýba, podstata filmu sa skrýva vo vzťahu jej a brata. Jej brat má poruchu reči, respektíve nerozpráva a už by dávno mal. Mária sa tak po vzore mnohých mučeníkov rozhodne, že obetuje svoj život za to, aby jej brat rozprával a tak prestane úplne jesť. Rodičia ani blízke príbuzenstvo o tomto nevie a tak postupne sledujú ako im toto sfanatizované, hoci, milé dievča mizne pred očami. Film napáda kresťanstvo zo všetkým čo môže ale nie je to vôbec samoúčelné. Scenár bojuje iba s náboženskými zbraňami a poukazuje na ovplyvniteľnosť ľudí, ktorím už, ako v tomto prípade, nie je pomoci. (21.05.2016)