Svätý rok

Starý kriminálník Max Lambert (Jean Gabin) a jeho spoluvězeň Pierre Bizet (Jean-Claude Brialy) uprchnou z vězení. Chtějí se dostat do Itálie, kde před mnoha lety zakopal Max balík zlata, a pak se zdejchnout někam za teplem. Maskování za kněze se zdá být bezchybné, dokud ale jejich letadlo neunese parta teroristů. Max bude muset zachovat chladnou hlavu, a zločinců se zbavit - ale jen tak, aby neprozradil své krytí... Jojo, v roce 76 bylo ještě všechno v pořádku - žádné komplikované scénáristické kličky, jen stoprocentní zábava, od začátku až do samotného (bohužel trochu očekávaného) konce. Skoro neustále jsem se bavil, jak abbé (Brialy) uklidňuje Maxe (Gabin), v obavě, že mu utečou nervy a zachová se tak jak by se normálně zachoval (oceňuji herecký výkon ja Brialyho, tak hlavně skvělého Jeana Gabina + povedený český dabing)... (16.05.2014)

Opět vynikající Jean Gabin v útěkovém filmu, který se krapet zvrtne. A protože se jedná o poslední jeho počin, jde vlastně zároveň i o důstojné rozloučení z francouzskou hereckou legendou, kterou již nikdo bohužel nenahradí. Jeho klidná kamenná tvář v každičkém záběru ve spojení s kulometnou dávkou různých hlášek v každé situaci je stále zárukou kvalitní podívané. Vážné téma a velice inteligentní humor. To dokázal zhmotnit jenom on. Závěrečná pointa je už jen třešničkou na dortu. Snímek nelze jinak než doporučit. Už kvůli Gabinovi, který tu vlastně shrnul to, co mu šlo nejlépe. (08.01.2015)

Celkom vtipné krimi so zaujímavou pointou. Aj keď je tam lietadlo, zbrane a výbušnina, ide skôr o konverzačný boj medzi únoscami a kňazmi a tiež policajnou spravodlivosťou na opačnej strane. Na spravodlivosť nakoniec dôjde, keď bezcharakterných unoscov vystriedajú tí s charakterom. Keby mal film trochu lepší spád, bol by výborný. (21.12.2014)

Při vší úctě k mistrovství Jeana Gabina, v tomto případě na mě udělal největší dojem skvěle napsaný a především vypointovaný scénář. Karmická kružnice v jejímž středu je starý kriminálník a kolem které krouží jakožto pokušitel jeho kumpán, karmický ladič a nejlepší nepřítel komisař, chaos v podobě tří únosců letadla a jako malý bonus stará láska, jakožto vzpomínka na časy, kdy se z přímky začal kroutit kruh. Dnes si jen málokdo umí představit, že i zločinci mají nějaké ctnosti a že mezi nimi a představiteli zákona existuje respekt a důvěra. Aby ne, když se to vytrácí i ze společnosti "slušných lidí". Tento film je krásnou připomínkou...možná hodně zidealizovanou, že stejně jako se mezi počestnými občany najdou zlí, nedůvěryhodní hlupáci, můžete narazit na staré kriminálníky s páteří rovnější, než má lecjaký biskup. Nenajdete zde žádné třeskuté fóry, nebo gagy jako v Četnících. Občas nějaká verbální perlička přijde, ale celé to stojí především na úsměvné situaci, do které se oba uprchlíci dostali. A v rytmu lopatek božích mlýnů, to klape od začátku až do konce. (09.06.2024)

In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti. Amen. • Úplne posledný titul: Jeana Gabina, teraz teda iba snáď naprosto úprimne i podotknem: „Skrátka; myslel som si, že sa totižto bude niesť v celkom opačnom duchu, i keď zase na druhej strane zrovna povedzme, že akýsi »kriminálny podtón«, ostal znovu zachovaným, alebo by som dokonca danú situáciu ešte podtrhol i v tom zmysle, že Giraultov počin neustále «klamal telom», pretože úvodná línia udalostí mala jasne nastavenú hlavnú myšlienku, ktorú sa následne podarilo i [zdarne] [z]realizovať, pričom práve odvtedy som sa naladil na vskutku rozdielny vývoj prichádzajúcich situácií, čo sa akosi napokon vôbec ale nepotvrdilo, kedy podľa mňa scenáristi odviedli poriadny kus poctivej roboty, nakoľko ma dokázali naozaj úspešne zmiasť • A zároveň možno to je i hlavný kameň úrazu, za ktorý paradoxne môže jedine iba scenár! • Ústrední protagonisti, v tomto prípade dvaja recidivisti: Max Lambert v podaní Jeanom Gabinom a Pierre Bizet v podaní Jeanom-Claudeom Brialym; sprvoti nielenže pomerne dosť podivuhodným spôsobom ubzikli z centrálnej väznice v Melune, ale súčasne sa k tomu i neskoršie prezliekli za akýchsi »cirkevných hodnostárov«, čo už u mňa mimochodom; začínalo pomaličky, ale isto, vzbudzovať určité rozpaky, no budiž, malo to svoju opodstatnenú logiku, vďaka ktorej potom pôsobili celkovo nenápadne, alias [i-n-k-o-g-n-i-t-o]. • Tentoraz mi najviac prekážal len samotný spôsob ich úteku, ktorý na mňa zapôsobil príliš nevierohodne [automaticky kvôli tomu strhnem jednu *], za to ale ďalší postup prechodu z miesta A na miesto B [respektíve ešte aj niečo medzi tým], bol už rozhodne oveľa viacej zaujímavejším, i keď sa postupne taktiež stával i stereotypnejším v rámci celku, čo rovnako zrejme prežívali i »vedľajšie postavy«, začínajúce pociťovať určitú únavu. • Jednoducho povedané: ústredné charaktery potrebovali prekonať danú vzdialenosť medzi týmito dvomi ["tromi"] bodmi, keď ako naschvál sa im začali hádzať polená pod kolená. • Nie, nesúhlasím so všetkými danými postupmi tak, ako mi boli zaradom [od]prezentované, s ktorými sa nedokážem plne stotožniť! • To čo malo vyzerať akože interesantne, tak to začínalo čoraz viac strácať [dejovú] energiu, stručne ozrejmené v tom význame, že dianie sa zaseklo [na]mieste. • I napriek tomu sa tento úctyhodný: m o n s t r é   s a c r é, v žiadnom prípade nemusel vonkoncom za nič hanbiť, veď predsa svojou priamou účasťou P R I S P E L do neúrekom kinematografických zárezov, aké si budem navždy pamätať. (11.01.2024)