Boj

Co si jedinec může počít ve světě, kde se kategorie morálky rozplývá do zcela neprůhledné pavučiny emocí, moci a subordinace... Lindholm once again zachycuje ambivalenci současného světa ve vší nahotě a s naprostým tvůrčím chladem jedince, který důsledně kontroluje, přitom mu neunikají ty nejjemnější nuance. Ve chvíli, kdy po neuvěřitelné tenzi první poloviny, která je rozdělená mezi frontu a zázemí, přijde klíčový dialog hlavních hrdinů, který nechá režisér v tichu za sklem, jsem neměl pochyby, že sleduju Lindholmův nejlepší film. Neuvěřitelně komplexní, pokorné a v nejlepším slova smyslu angažující. Mimo dobro a zlo, mimo špatné a správné... žijeme ve světě, kde největší boj může probíhat v tichu zahrady rodinného domu. Nenápadný, o to zásadnější masterpiece. (27.04.2016)

„Tati? Je pravda, že jsi zabil nějaké děti?“ Sice jde o mé první setkání s Lindholmem jako režisérem, ale po Honu, kde byl spoluscenáristou, jsem měl určité očekávání i od Boje. Ten klade důraz na uvěřitelnost a civilnost. V první půli hlavně skrz vojáky; ač vycvičení, stále to jsou lidé s emocemi (pod extrémním tlakem), žádné necitlivé stroje na zabíjení (zdravím Hollywood). Ale i ty pasáže z Dánska mají svůj důvod. A zhruba po hodině se tam děj přesune úplně a tvůrce staví obtížné morální dilema nejen před obviněného, ale především samotné publikum (a to ví, jaká je pravda). A pokud v první půli divák třeba sem tam poleví v pozornosti (scény z Dánska a „bezpečí“ základny), tak v té druhé sleduje celý proces (avšak už i ty domácí scény) s velkým napětím. Konec pak působí silně emocionálně i bez velkých gest a přitom citově nevydírá (stejně tak to je u zničujících otázek dětí na otce). Škoda jen toho tempa v první hodině a pak labilního chlapa (čekal bych odlet domů už po „oné“ události), ale celkově dávám silné 4*. (13.07.2016)

Fantastické vykreslení atmosféry v Afganistánu, kde akce střídá akci, se změní v poslední třetině filmu v komorní drama plné otázek, na něž neexistují jednoznačné odpovědi. Pro mě mnohem uvěřitelnější než Hon, i když si Lindohlm opět pohrává s city svého diváka, tentokrát mu to odpustím, naskočila jsem na jeho vlnu od samého začátku a neseskočila z ní až do závěrečných titulků. Mimochodem, závěrečná scéna je asi nejsilnější z celého filmu. (27.12.2021)

Dánska blbosť, nuda, či maximálna strata času, áno, škoda môjho drahocenného času, keď večer zavenujem voľnú chvíľku filmu, ktorý mi nič nehovorí, má divný a nezáživný strih, nezaujímavú kameru, hercov, najmä scény jeho manželky s deťmi, sú ubíjajúce !!! V Afganistane, je to celkom výrazné, odtiaľ mieri veliteľ roty do súdnej siene, aby si akože, spytoval svoje SVEDOMIE, za činy a skutky, ktoré spáchal, dal jeden povel, aby sa bombardoval cieľ, v ktorom ale boli civilné obete, on ale konal duchaprítomne, lebo sa snažil zachrániť kolegov, vojakov z neutíchajúcej paľby, ktorá sa na nich valila, ako huby po daždi. Bolo mu u prdele, kto, čo tam je, hlavne, že nezahynuli oni, čo potom, že si to odskákal niekto, za nich ! Nominácia na Oscara, je mimo môjho obliga, úplne zbytočná ! (12.05.2016)

Parádní osobní drama jednoho velitelé dánské jednotky nasazené na Blízkém východě. V době, kdy musí voják mít povolení ke každému vystřelenému náboji, se někdy dokáže velmi těžko bránit nepříjemnému nepříteli, který se nebojí ukrývat v řadách civilů. Řešení větších komplikací, kdy sekundy rozhodují o životech vašich spolubojovníků, pak může vyeskalovat v nedozírné následky. Precizně natočené, skvělé zahrané, bez velkých a zbytečných hrdinských patosů. Dánsko opět dokazuje, že se sakra vyplatí sledovat místní kinematografii. (09.07.2016)