Sukničkář

Naposledy jsem Jeana Rocheforta viděl v Záletníkovi. Tam mi sedl nejen jeho výkon, ale líbil se mi i scénář. Tady je to složitější. Obecně mám z nevěrčením etický problém...stará škola, týpek co má sex v jednom balíčku s city. Nicméně nespadl jsem z Marsu, takže vím, že v reálu se to mezi sebou prská jak na kočičím srazu, manželství, nemanželství. Nevěra je jak chřipka. Kdo tvrdí, že ji nikdy nechytl...ten o tom jen neví...byla bezpříznaková. Jenže tady to dvě třetiny stopáže opět vypadalo, jakoby autoři říkali...umělci na to mají plné právo, je potřeba jejich múzosvět chránit a jejich rozmary a sobectví tolerovat. S tím moc v pohodě nejsem. Navíc to Eda tahal do extrémů a vysloveně si vytíral zadel se všemi kolem. Tohle jsem nepobíral především rozumově a trochu(dost) mi to bránilo v "synchronizaci". Co se tím vším snažili tvůrci říct?! Naštěstí vše "spraví" poslední třetina, která dodá sice subtilní, ale přece jen pointu a tím pádem i jakési usmíření s lehce znejistělým divákem. Přes na první pohled kontroverznější téma, zazní nemálo moudrých postřehů ze života a Sukničkář aspoň na mé tváři, vyloudil hořkosladké pousmání. Oceňuji, že to nakonec nebylo tak povrchní, jak se zprvu mohlo zdát. Pokud máte odžito, jistě vám to dá víc...takže poklona Willy Kufaltovi, že to rozklíčoval už teď. PS: Takový film mohl vzniknout opravdu jen ve Franci. Lehkost s jakou tady začínají i končí vztahy ...opravdu jako motýl přelétávající z květiny na květinu. S šarmem a dobyvatelstvím mužů, tady soupeří noblesa a nadhled žen. U nás by to bylo schizodrama s pokusem o vraždu, nebo aspoň uřezaní nádobíčka.  (19.07.2024)

Velké zklamání. Je mi líto, ale od francouzské komedie v režii deBrocy a podle scénáře Michela Audiarda, nota bene s "Angličanem mezi Francouzi" Rochefortem, jsem prostě NĚCO čekal. A dostal jsem následující: Pracovně vytížený hrdina musí dělit volný čas mezi několik žen. Hm. Už se smějete? Tak vidíte. Jako výchozí situace to není špatné, ale chtělo by to nějakou pořádnou komplikaci. Ve druhé polovině je sice zaděláno na něco ve stylu staré české komedie Muži nestárnou, ale vyšumí to do ztracena a zase nic nepřijde. Špatný film to není, ale moc zábavný taky ne. 40% (22.03.2006)

Jean Rochefort tam od začátku lítá mezi těma svejma samicema jak hadr na holi, ale samozřejmě ženskou a tramvaj nikdy nedoběhneš, takže přibývá výser za výserem a divák se skvěle baví. Film obsahuje všechno co máme na sladkých pusnkách z Francie rádi, skvěle napsaný dialogy, situační humor, dobře zahraný party, jen scénář jako celek mě přišel moc urááá. (30.07.2016)

Edouard je prívetivý, ale sebecký koncertný klavirista, ktorý je pobláznený ženami všetkých vekových kategórií. Vedie hektický život a  zároveň aj nehanebným lovcom žien. Miluje svoju manželku, má rád svoje deti a dokonca má veľkú náklonnosť k svojej bývalej manželke. Film je spracovaný v dosť odľahčenom štýle. Kľúčom k tomu všetkému okrem neustáleho pohybu je, že Jean Rochefort nikdy nepôsobí slizko, nenávistne alebo ako bezcitný bastard, ale skôr pôsobí ako prerastené šteňa, ktoré sa musí naučiť spomaliť a vážiť si to čo má. A aby to nadobro nestratil. 6/10 (21.01.2022)

Příjemná, typicky francouzsky ztřeštěná komedie. Skvělý příběh klavírního virtuosa, který již není nejmladší, ale stále má šarm a v jeho náručích omdlévá nejedna krásná žena. V hlavní roli zde sice válí Jean Rochefort, většinou představitel menších rolích, ovšem ostatní mají velice málo prostoru a jsou spíše malými figurkami. Tvůrcům filmu se povedl výběr žen (každá by stála za hřích :-)) a taktéž režisér Philippe De Broca odvedl slušnou práci a stvořil komedii, jejíž humor bude vždy aktuální. Žádný zázrak, ale příjemný relax to je. 65%. (26.02.2006)