Parkoviště

Připadá nám, že v druhé polovině 19. století každý Francouz, který vzal do jedné ruky paletu a do druhé štětec, se stal skvělým malířem; že každý mladý Angličan, který v šedesátých letech minulého století vzal do ruky elektrickou kytaru, byl samosebou virtuózem – a nyní, jako by každý Maďar, který vezme do ruky kameru, byl nutně báječným vykladačem fantastických příběhů... Stručný děj: (samozvanému?) správci parkoviště se snaží dostat pod kůži těžce nemocný magnát ze sousedství. Nakonec se mu to (byť za cenu vlastní smrti) podaří. Správce zbavený svého osudu (ve filmu je objasněn) si musí hledat novou cestu. - Podstatou filmu jsou však otázky, které si divák musí vyřešit sám: Jaký význam má "místo" (lokalita) obecně? Proč tak prudký střet při snaze "dostat se pod střechu"? Kde jsou meze "legitimních: prostředků? Má člověk něco cennějšího, než je jeho "vlastní osud"? A samozřejmě atd. (25.03.2016)

Jo, takhle komorní psychologický souboj si rád nechám líbit... tedy na plátně či obrazovce. V reálu bych ho zažít asi nechtěl a tak bych na místě Legionáře přeci jen urozenému boháči s jeho nablýskaným fárem dopřál po pár minutách využít i onen vzácný flek. No jo, jenže udělat to Legionář, přišli bychom o precizně vystavěný příběh plný napětí a gradace, který si i přes pomalé tempo po celou dobu úspěšně udržel můj zájem a pozornost. Nápad zasadit takřka celý film do jednoho parkoviště, v němž probíhají různorodé konflikty mezi dospělými i dětmi a mezi rodinnými přílušníky stejně jako cizími, mi připadal originální. Z nehostinného prostředí mezi oprýskanými zdmi toho vytěžili tvůrci dost, zaujal mě nápad promítání fotek jakožto jediné vzácné poetické spestření onoho místečka a výborně sehraný drsný střet charakterů na mě občas dýchl i zdařilými záblesky černého humoru. [85%] (24.03.2023)

Malý svet zatrpknutého chlapíka, parkovisko, naruší človek, ktorý už nemá čo stratiť. Nádherná kamera, jemne plynúci dej a presne typovo obsadení herci. Na to, že sa film odohráva na obmedzenom priestore, nie je vyslovene založený na dialógoch. Najhlavnejšiu rolu tu hrajú pohľady a postupné odkrývanie minulosti. Parkoló je nečakane poetický film, ktorý vás donúti sa na konci zamyslieť nad tým vaším pohľadom na svet. (15.03.2016)

Po všech stránkách se u mě dostavila naprostá spokojenost. Mám ráda tyhle filmy, pomalu plynoucí, kde se toho moc nenamluví, přesto na vás i ta zeď křičí, z každého pohledu a konání je vám jasné, která bije. Postavu Legionáře jsem si zamilovala od samého začátku a dost mě mrzí, že jako hlavní postava Ferenc Lengyel není vypsán nahoře mezi herci. Ještě bych toho chtěla napsat daleko víc, ale omluvte mě, musím si jít vypít šálek čaje. A moc bych chtěla poděkovat za titulky evulience3 (02.02.2016)

Netradičná psychologická dráma so zaujímavou kamerou a originálnou zápletkou. Zápletkou, ktorá ale negraduje a s prefilozofovaným záverom. Jedna logická chybička sa pritrafila, keď chlapík, po celý čas vykreslený silne pročestne a s výsokými morálnymi hodnotami, pretiahne vydatú ženskú...jasné prvoplánové prepísknutie, ktoré trochu kazí celkový dojem. (10.04.2016)