Fúsi

Veškerý úspěch tohoto filmu je zakomponován v lítosti, kterou k hlavnímu hrdinovi zvládli diváci chovat. Z tohoto pohledu odvedli tvůrci vynikající práci. Povedlo se jim to hlavně proto, že nepřipravili příběh o žádné pohádkové bytosti, nýbrž o člověku, který by klidně mohl existovat a téměř jistě i existuje. Příjemná sonda do života jednoho hrozně hodného člověka, přičemž hodný je v dnešní společnosti synonymem pro hloupý, který ke všemu nepobral mnoho krásy, takže byl tím nejvhodnějším terčem pro zahojení komplexů celému svému okolí. Celý snímek divák sleduje jeho zoufalý pokus najít si své místo ve společnosti, která pro něj místo zkrátka nemá. Kdo má chuť na příval deprese a bezmoci při popohánění hlavního hrdiny ke správným rozhodnutím (alespoň očima), tak ten by si film mohl vychutnat. Bohužel, hlavní hrdina nemá pouze dobré srdce, ale je i hrozně nudný. Obtloustlý pán chodí od ničeho k ničemu a není mu rozumět jediné slovo. Do toho všeho zní tóny smutné melancholické hudby. Příběh je neskutečně stereotypní. Kromě nekonečné lítosti ve mne vzbudil snímek i nekonečnou nudu, proto nedám více než 2 hvězdy. (05.04.2017)

Viete hovno. Cely život čakáte na duchovného partnera a keď konečne pride, hneď viete že je to cvok. Spravíte čokolvek pre jej zmenu, aby ste to popreli vnímanie okolia,ze ste jednoducho magor. Ale len oddalujete nevyhnutne. Ta ženská je proste cvok... Jedine riešenie je ísť každý vlastnou cestou. Inak minimálne jedna duša ukončí svoju púť... (31.08.2023)

Dagur Kári mě zde dostal podobně jako před lety ve svém debutu Albín jménem Noi. Způsob, jakým se zde kombinuje humor s dojetím, mi osobně přijde zcela neodolatelný, a ten film ve mně při sledování mnohokrát vyvolal silné emoce. Postava Fúsiho je tak úžasně napsaná, že mě mj. přiměla uvědomit si moje vlastní předsudky vůči podobně vypadajícím lidem - toho dobráckého obra si prostě nejde nezamilovat - podrazáckého kolegu opakovaně podrží před šéfem, nebojí se špinavé práce, neváhá sáhnout na úspory, aby potěšil druhé, je manuálně zručný, opraví motor, natře zeď, hraje si s cizí holčičkou, nakrmí cizí kočku, která mu následně spí na hrudi, své přítelkyni udělá k snídani vajíčka a džus a přinese jí to ke skříni, ze které ona odmítá vylézt... v tom filmu je koncentrace silných momentů neobyčejně silná - třeba když je Fúsi poslední den jako záskok za svou nemocnou přítelkyni u popelářů a chlapi se s ním loučí přípitkem a uznalým poplácáním po hrudi - člověk si zde nemůže nevzpomenout na Kaurismäkiho hrdiny z okraje společnosti, s podobně prázdnou kapsou a současně dobrým srdcem. Samotný závěr je potom megadojemný a hrozně mě mrzel, protože jsem Fúsimu celou dobu držel palce, ale respektuji, že to režisér chtěl zakončit takto. Úžasný film, který mě bezvýhradně nadchnul a připravil až očistný zážitek. (06.07.2019)

Judd Apatow Island Edition minus humor (fakt tam neni). Nemůžu se zbavit vize a la Muž z Acapulca, kdy mrazivého večera se Dafuru Kárimu zkurvil kotel a přivolaný opravář byl tlustý mlčenlivý vousáč, kterému oprava trvala tři hodiny, řekl si o nehoráznou sumu, hodinu po jeho odchodu kotel zase odešel a telefonicky mu bylo řečeno, že dříve nežli zítra se k tomu již nikdo nedostane. A tak vrcholně nasraný Kári tráví celou noc u klávesnice, zabalený do deky a píše scénář, kde brodí nebohého opraváře jezerem hoven, dokud se neunaví natolik, že položí čelo do klávesnice a ve spánku ještě jednou, dvakrát převrátí hlavu, čímž strašlivou náhodou na konci textu vytanou slova "náznak úsměvu". Jinak se mi ten neustálý sadismus proti protagonistovi nechce vysvětlit. Kári vytvářel variace na příběh o Jobovi již ve své prvotině Noi Albinoi. Tam si ale uměl hrát ze scénářem, neúměrné házení klacků pod nohy mnohdy zvrátil do úplného absurdna a po zásluze trestal své postavy, které si o to tak trochu říkaly. Ve Fúsim se pracuje s úplně pravěkou strukturou vyvolávání dojetí skrze ošklivého tichého asociála, který aniž by se jakkoli bránil, dostává naloženo od všech a všeho. Jednotlivé scény řvou po divácké reakci tím, jak si protagonista hraje s malou holkou, chová koťátko nebo se ve své morbidní obezitě navlíkne do obleku a snaží se objektu svého zájmu mrmlaje vysvětlit, že jí koupil zájezd do Egypta. Primitivně nepříjemný zážitek. (10.05.2016)

Kárimu se tentokrát povedlo vrátit k vlastním kořenům v tom smyslu, že spojuje zábavnost svého druhého filmu Outsider s výraznější melancholií debutu Albín jménem Noi. Tím dává zapomenout na svůj ryze průměrný předchozí snímek Dobré srdce, který se rozpliznul kdesi na cestě mezi oběma polohami. Kári umí coby scénárista pracovat s postavou, stejně jako ji pak jako režisér interpretovat filmovými prostředky. Současně při práci s hudbou a celkovou stavbou ví, co na diváky platí, aniž by sklouzával k přepálené sentimentalitě či naopak vtipu za každou cenu. Fúsi je proto divácky vstřícný a přesto chytře postavený snímek s některými typickými atributy severské kinematografie. (KVIFF 50) (15.07.2015)