Do neznáma

Stronga mám rád a celkem mi ta jeho one man show v tomhle filmu sedla. Svým způsobem jsem chápal i jeho duševní rozpoložení, kdy na jednu stranu chtěl mít od lidí klid na stranu druhou nejel na Mars zemřít, ale jel jej tam kolonizovat. Tyhle filmy z kosmu mám rád i já si vždy uvědomuji tu velikost toho nekonečného prostoru hned za těmi pár desítkami centimetry izolace, kabeláže a trupu vesmírné lodi... Skutečná to skořápka s křehkým tvorem uprostřed všemíra... Navíc ten omezený přístroji narvaný prostor nabízí možnosti k nejednomu dramatu... Od poloviny i mně ale film začal nudit navíc W. D. Stanaforth začal dělat dost nelogické úkony. Nejprve si coby znalec celého sytému lodi zcela debilním úkonem vyskratuje loď, pak přijde o vodu.... Nakonec záhadně přežívá s pár kapkami denně. Když si sám přeprogramoval otočení lodi a vymkl se kontrole...čekal jsem alespoň, že mine LZ.... Tím to krapet konec srazilo. Tohle totiž nebyl podobný příběh jako byl v Marťanovi. Škoda, potenciál to mělo velký. Dva momenty ale byly ve filmu slušné. Návštěva zásobovací lodi a jejích obyvatel na mne udělala dost velký dojem a pak první error na monitoru lodi Stanafortha. Dávám tedy za 3 rostlinky, ale notně okousané ! * * * (11.07.2018)

Po celou dobu jsem měl dojem, že sleduji hodně lacinou variaci na film Interstellar. Režisér si totiž od Nolanova filmu "půjčuje" téměř vše - od rotací kamer, melancholických záběrů na krásy vesmíru, až po jméno lodi. Jenže jak je nám všem známo, když dva dělají totéž, není to ani zdaleka totéž. Zoufalou situaci bohužel nezachránil ani výborný Mark Strong, který zde hraje první ligu. Je veliká škoda, že Approaching the Unknown dopadl zrovna takto. Na komornějšího Marťana jsem se totiž velice těšil. (17.06.2016)

Approcahing the Well-Known ... from a movie from last year. Lacný pokus (ak nie vyslovene aj vykrádačka) o tohtoročného Marťana, akurát vzhľadom na priškrtený rozpočet namiesto prežívania na Marse o prežívaní v jednej miestnosti kozmickej lode na ceste na Mars. Aj napriek evidentne nízkemu rozpočtu by podobný film mohol fungovať ako solídna minimalistická sci-fi dráma, keby ... keby sa film nesnažil miestami (hlavne v závere) tváriť zbytočne „veľkolepo“ a servírovať trikové zábery z vesmíru, na ktoré jednoducho neboli peniaze a hlavne keby ho napísal niekto inteligentný s prihliadnutím na reálne technologické možnosti. Approaching the Unknown by sa však chcelo tváriť veľmi presvedčivo, avšak s pribúdajúcimi minútami na seba nabaľuje iba čoraz väčšie technologické blbosti (a to nie som žiaden inžinier), aby sa v závere na akúkoľvek dôveryhodnosť rezignovalo úplne. Samozrejme, aj Marťanovi by sa dalo vyčítať, že má niekoľko logických a technologických lapsov, ale je pri ňom vidieť, že ho napísal niekto kto sa problematike rozumel, respektíve napísal ho podľa knihy, ktorú napísal niekto kto sa problematike rozumel, aby som bol presný. Approaching the Unknown však funguje štýlom „čo si scenárista/režisér práve zmysel“ a niektoré riešenia sú vyslovene technologické faily, ktorým by snáď neuveril ani niekto kto má za sebou akurát fyziku základnej školy. Tempo si film síce drží a keď som sa prvý krát pozrel na hodinky zistil som, že uplynula už takmer hodinka stopáže. Čo však príjemným zistením nebolo bol fakt, že za tu hodinu sa vo filme ešte nestihlo nič, ale vôbec nič zásadné udiať. Posledná pol hodina už následne na celú dôveryhodnosť kašle a neváhal by som sa ju označiť až za hlúpu. Pokus o filozofovanie v samotnom závere už je vyslovene nasmiech, ak nie priamo na facepalm, rovnako ako celé to snáď najsrandovnejšie pristátie na Marse aké sa v sci-fi filme objavilo, vrátane toho výstupu z lode v skafandri ako od Mickey Mousa. Vo výsledku tak lacný sci-fi film, v ktorom je dohromady tak päť záberov z vesmíru (aj to nijako objavných a lepšie sú dnes už aj v ktoromkoľvek dokumente) a inak iba jeden herec trčí zatvorený v jednej miestnosti jednej kozmickej lode a nič zaujímavé nerobí, ani nehovorí. V poslednej pol hodinke mu začne prepínať v hlave, ale nie je to nijako záživné a ani dramatické a už vôbec nie inteligentné ako sa to na prvý pohľad tvári. Celkovo tak o ničom, nemá to zaujímavú ústrednú postavu, nie je to dobrodružné, napínavé, strhujúce, iba zbytočné. Ako tie doslovne pár sekundové flashbacky do minulosti hlavného hrdinu, ktoré sa tu občas vyskytnú a ktoré sú tak náhodné a nič do deja neprinášajúce ako celý tento film. Nič neprinášajúci, náhodný pokus o tohtoročného Marťana, akurát bez silnej réžie a s dosť jednoduchým scenárom. CELKOVO: 2* (4/10) (10.06.2016)

Zkráceně: Do Not Approach! Dovedu si to představit jako velmi pěkné několikaminutové video na YouTube - má to známé obsazení a slušné umělecké i technické kvality. Pěkné vizuální efekty, dobrý hudební podkres, pár témátek k zamyšlení... Bohužel jako devadesátiminutovka to absolutně nefunguje. Prvním problémem je casting: známé tváře nestačí, když je tváří málo a své role nejsou schopny utáhnout. Druhým, hlavním problémem je hraní si na Marťana (teď myslím ten film), když zároveň autorský tým rezignuje na vědu i technologii - řešit blokaci příchozího signálu na monitor jeho přikrytím jakousi plachtou od vleku stodvácy? To jako vážně? Plachtou? Nenašlo by se v hlavince byť dehydrovaného vynálezce a inženýra lepší řešení, hmm? A to je jen jedna pitomost z minimálně třech tak absurdních konin, že jsem si obrazně řešeno proťukal čelo rukou až po loket. Obecně je to prostě plné blbosti. Zdá se, že v NASA bude v budoucnu pracovat jen jeden jediný člověk a bez ohledu na to, kolik bude mimo Zemi misí, bude zajišťovat minimálně komunikaci se všemi jen a pouze on. A teď si to všechno vytrpte celých těch 90 minut, že jo. (05.06.2016)

Snímek svým vlivem filozofické úvahy a přesvědčení pouze pro filmové fajnšmekry. Poukazuje na fakt, že snaha dobít vesmír má na rozdíl od něj své hranice. Dějově se dotýká stále aktuálního snu a tím je vstoupit na planetu Mars lidskou nohou. Máme tu člověka, který toho chce dosáhnout za každou cenu a je pro to odhodlaný udělat cokoliv. Odstartuje a letí daným směrem. A těžkosti očekávaně přijdou. Nejedná se o žádný thriller, o žádné drama, o žádnou komedii. Vážnost všeho dění prostřednictvím vnitřních monologů a faktu, že se v podstatě jedná o příběh jednoho člověka, se snímek stává velmi těžko uchopitelným a těžkopádným pro diváky mající o sci-fi filmu zcela jiné představy. Toto je psychologicko-filozofické sci-fi v hluboké, vážné a poměrně pomalé atmosféře. Snímek tedy nese velký otazník a tak se uvidí, jestli jednou dojde k jeho uznání. (10.01.2018)