Súkromné životy

Místy je to těžkopádně pojaté a i dialogy jsou občas nedůvěryhodně napsané, ale i tak se podle mě jedná o celkem povedené psychologické drama. Sice takové nenápadné a pro někoho s uspávajícím tempem, ale určitá propracovanost v tom je, psychologie postav také a naštěstí se tu ani Dušan Hanák se svým stylem nezapřel, takže to pořád znatelně je jeho autorské dílo, byť ne tak poetické nebo experimentální jako jeho nejslavnější díla. Hodně blízko to má ke stylu Tiché radosti, který je víceméně klasický lehce artovější československý psychologický film, ale na rozdíl od ní mě tu víc zajímaly postavy, přišlo mi to mírně propracovanější a také mě víc pohltila ta specifická atmosféra. Jen mi to tak trochu přijde jako spíše ženský film, který víc pochopí právě ženy, ale není to až takové, že by to nemohl pochopit i muž. Hanák má i povedenější filmy, ale tenhle jeho poslední (když nepočítám dokument Papírové hlavy) za pozornost podle mě taky stojí, i přes to, že má výrazně nižší hodnocení než ostatní. A možná i chápu, že už pak nikdy nic jiného nenatočil - je tu totiž trošku poznat, že už řekl světu všechno, co chtěl a zůstat u psychologických dramat do konce života nechce. Ale stejně by mě zajímalo, jak by vypadal jeho další případný film, protože se zároveň nedá říct, že by se úplně vyčerpal... Slabé 4* (17.03.2023)

Přestože mě "Tichá radost" zaujala více (před chvílí jsem musel pro odlišení zvednout její hodnocení na 5), považuji i "Soukromé životy" za velice zdařilý film. Výseč, kterou si Dušan Hanák zvolil pro popis soukromého života v "(r)evoluční" době, je pesimistická, nejen co do hradu z paneláků, omšelé nemocnice (snad jen děcká vanička byla trochu k světu) atd., ale především co do lidských aktérů - ani jedna osoba nebyla spokojená, neřku-li šťastná (ani tu holčičku zřejmě nečeká mnoho dobrého). Navíc se Hanák přichyluje k suché deskripci, nehledá žádná (pokud, tak jen virtuální) řešení, jakoby postavy režírovaly jeho a nikoli on je (možná právě tomu se říká "režisérský um"). Všechny postavy by se chtěly "darwinovsky" vyvíjet, ale jsou bez vůle (odpor je pouze kapricem), bez šťávy a jsou sexuálně apatické. - A tak jsme i já pochválil tento negativní film jen samými negacemi. (19.05.2018)

Já byl uchvácený Hanákovými filmy Tichá radosť, Ružové sny a Ja milujem, ty miluješ. Jeden lepší než druhý. A tak jsem si opatřil i tenhle - a zklamání. Řekl bych, že to je způsobené slabým scénářem. Jeho autorka, mimochodem v letech 1998 – 2002 poslankyně federálního parlamentu, byla v téhle oblasti velice nezkušená a je to znát. Děj se potácí od ničeho nikam. Škoda. Nejlepší na filmu byla hudba. (18.03.2022)

Z nemnoha celovečerních filmů Dušana Hanáka jsou zejména poslední dva vynikajícím zážitkem. Zde v Súkromných životech opakovaně spolupracuje s Magdou Vášáryovou po Tiché radosti. Hereckou partnerkou Vášáryové je Šulcová a jejich společným osudem Helšus. Sestry jsou každá jiná, starší se právě vyrovnává s tím, že už nikdy nebude mít další děti, a ta mladší se stává matkou poprvé. Ta starší pěčuje o jiné, ta mladší je herečkou. Jejich matka jim jasně dává najevo, kterou z nich považuje za slabší. Obě navzdory svým profesím a rolím ve společnosti žijí velmi obyčejný život, na jakýkoli přepych není kde brát... zvlášť, když jejich muž odmítá psát prorežimní objednávky. Hutný civilní film o generaci, která mohla mít všechno. (31.10.2021)

Súkromné životy režiséra Dušana Hanáka z roku 1990 tak trochu pripomínajú voľné pokračovanie jeho nie veľmi dobrého, o päť rokov staršieho filmu Tichá radosť. Aj keď s ním - až na primárne zameranie sa na ženské postavy - nemajú nič spoločné. Nehovoriac o tom, že v tomto prípade ide o dielo kvalitatívne o čosi lepšie. Príbeh o dvoch nevlastných sestrách (Jana Šulcová a Magda Vášáryová) je psychologickou sondou nielen do ženského a súrodeneckého sveta, ale do sveta vzťahov vo všeobecnosti, keďže režisér Hanák v snímke pracuje s viacerými postavami, snažiac sa komplexne zachytiť neraz komplikované vzťahy medzi nimi. A dá sa povedať, že celkom úspešne, keďže postavy predstavujú najvýraznejší prvok, aký možno v tomto filme nájsť. Dielo "ťahá" najmä dominantná, takmer bez emócií hrajúca Jana Šulcová, veľmi zaujímavý je v role novinára-spisovateľa aj Václav Helšus. Vo vedľajších úlohách sa objavuje viacero známych hereckých tvárí. Príbehu ako takému by neuškodilo, ak by bol o trochu dynamickejší a výraznejší, ale svoj účel v podstate spĺňa, dobre pracujúc s rovinou psychológie. Snímka zároveň dokáže zaujať svojou autentickou výpravou, ktorá reflektuje atmosféru a reálie končiacich sa osemdesiatych rokov v Československu a blížiaci sa pád komunistického režimu (v scéne zo strechy napríklad za Václavom Helšusom a Stanom Dančiakom stále vidieť nápis "Proletári všetkých krajín, spojte sa!"). Súkromné životy nie sú filmom, o ktorom by sa dalo hovoriť ako o excelentnom. Ide však o pozerateľnú drámu s prvkami psychológie, dosahujúcu priemerných kvalít, ktorou si režisér Dušan Hanák do istej miery napráva reputáciu po Tichej radosti. (23.07.2024)