Její zpověď

Jak jsme u Hitchcocka zvyklí je příběh zajímavý a nedpředvídatelný až do posledního záběru. Také je zde pár záběrů hodných mistra. Například geniálně zkratkovitě a jednoduše natočený záběr telefonického hovoru mezi starou paní a policistou. Či například řada střihů nechává tušit, že máme co do činění s člověkem, který prostě umí myslet filmem. Na druhou stranu si v sobě film nese dědictví němého filmu a to především v hereckém projevu a v délce záběrů. To co výtečně funguje bez mluveného slova však vypadá s mluvenými dialogy nepatřičně. Například neúměnrě dlouhé, střihem nepřerušené záběry na výrazy obličejů film zbytečně protahují a nejsou zrovna záživné. Působí to na mě tak, že zde Hitchcock sáhodlouze vypráví něco, co by se dalo bez problémů vložit do jedné třicetiminutové epizody jeho pozdějšího seriálu. (25.05.2009)

Je fakt, že postavy se občas chovají podle pravítka, ačkoliv jejich motivace je, hm,... řekněme diskutabilní. Ale kdo by to sakra řešil! Píše se rok 1929, obraz si konečně podává ruku se zvukem a Hitch pokládá setsakramentsky pevné základy žánru. Jen jedna věc mi nejde do hlavy - v onen kritický okamžik, kdy hlavní hrdinka zkontroluje kuchyňákem obsah vnitřností vilného chlíváka, neulpí na čepeli nebo jejím sněhobílém negližé jediná kapka malinovky... Že by mistrova nepozornost!? Nebo snad úlitba tehdejšímu nepříliš otrlému diváctvu...? (26.07.2010)

Ako svoj tridsiaty - druhý film legendárneho britského režiséra Alfreda Hitchocka, som si zvolil - BLACKMAIL, ktorý mal byť správne preložený, ako = VYDIERANIE. Anny Ondra, ktorá stelesnila Alice White, má v skutočnosti české korene, a je pekné, že práve ONA začínala v rannom Hitchcockovi. Jej priezvisko znie : Ondráková. K deju. Alice chodí s policajtom Frankom Webberom zo Scotland Yardu. V úvode vidím, ako je nasadený na akciu, kde idú polapiť nebezpečného vraha, je vidieť, že sa tu strieda ešte zatiaľ nemý film, ktorý neskôr prejde do zvukového. Na spoločnej večeri sa pohádajú, a nahnevaný Frank odchádza. Alice sa spozná s neznámym mužom, s ktorým sa dá do reči. Je umelcom, MALIAROM, ktorý si ju pozve do bytu. Neskôr sa ukáže, že má veľké chute znásilniť ju ! V sebeobrane ho dobodá nožom ! Ešte ani zďaleka netuší, že bola pristihnutá = In flagranti ! Frank príde na druhý deň na miesto činu, kde nájde dôkazy o tom, že sa tam nachádzala Alice. Nezmieni sa o tom svojmu nadriadenému, lebo to by znamenalo, že jeho lásku by zatvorili do chládku. Na rad prichádza zmieňovaný vydierač, a najväčšia, najlepšia filmová sekvencia bude v TRAFIKE, kde hlavnej páchateľke pracujú rodičia, a tam sa bude odohrávať vysiľujúca SEKVENCIA, ktorá predznamenáva, že sa tu ZRODILA nová LEGENDA, s brilantnými zárezmi do kinematografie. A následná naháňačka v britskom múzeu, sa mi zdala, ako veľmi nepodarená, trochu byť mimo môjho obliga. Réžia je výborná a pán, ešte zatiaľ malý, potom velikánsky MAJSTER HITCHCOCK, zaznamenáva svoje povestné cameo v autobuse, vyskytuje sa tu vydarené napätie, ktoré by sa dalo krájať, ale, čo mi vadilo, že všetko dôležité, podstatné sa odohralo v trafike, finále v múzeu, je odfláknuté, a tak preto volím pekný priemer, ktorý sa nemá za čo hanbiť ! (11.03.2017)

Pomerne banalni film s vrazdou (zabitim?), kde by Hitchcock uvodni hodinu v pozdejsich filmech shrnul strihovou desetiminutovkou... Jenze! Hitch pracuje natolik soustredene, ze mi 'proletela' pred ocima, aniz bych se jen jedinkrat podival na stopaz. Po hodine preslapovani najednou film nabere tempo, cast s vyderacem je usekla a jeji pulminutove finale v muzeu je velmi nevyuzite, aby mi uplny zaver kazila herecky nezvladajici Anny Ondrakova, jejiz diblikovska kreace patri do nemych grotesek a mezi seriozni vykony ostatnich (po "Manxman" opet) nezapada... __ Videna vyborna zvukova verze. Dialogy nepusobi dodatecnym pridanim, jsou prirozene a cast Knife! Knife! je az genialni. Bohuzel knikani Joan Barry pri dabingu Ondrakove jen podtrhuje jeji naivni vykon. (25.03.2010)

Jeden z historicky vůbec prvních zvukových filmů tehdy začínajícího umělce je pozoruhodným dílem. Jakkoliv s novou filmovou technologií svádí místy až nerovný boj, prosazují se již v tomto okamžiku typické znaky jeho tvůrčí metody: silný příběh, jasné postavy - zde navíc v pozoruhodné míře nadané schopností vývoje - i silný závěr (výčitky hrdinčina svědomí nebyly dány samotným vražedným aktem, ale lehkomyslností, s jakou se dala vylákat do chlípníkova bytu i obavou ze ztráty milovaného muže). To, že se ZPOVĚĎ nevyvarovává sentimentu, je jen pochopitelné; dobový hraný film nebyl jiný. Je zajímavé sledovat na tomto stříbrném plátně i velkou českou herečku Anny Ondrákovou, která tu víc než obstojí ve srovnání s ostatními představiteli a působí dojmem odlišného uměleckého skupenství. Srovnáme-li tento její projev s ochotnickým kňouráním téže talentované herečky v dobových českých filmech (KANTOR IDEÁL, ON A JEHO SESTRA), zjistíme.bez větších nesnází, že srovnáváme nesrovnatelné. Kvalitativní předěly v míře profesionality a talentu v režii i scénáři srovnávaných filmů jsou nepřehlédnutelné. Uvědomíme-li si, jak rychle tenkrát výroba filmu probíhala, doceníme ještě více Hitchcockův přínos a prokázaný talent. A také nadčasový dosah tohoto pozoruhodného klasického psychologického filmu. (21.06.2010)